Premíér Fischer by mohl získat Nobelovu cenu za mír

Na rozdíl od Václava Havla, kterého občas nominují pouze naše média, by mohl Jan Fischer ovlivnit světový mír opravdu zásadním způsobem, a tak by ho cena jistě neminula. Jeho šance se objevila právě nyní, když byli v Iráku vyloučeni z parlamentu pro spolupráci s totalitním režimem Sadáma Husajna dva poslanci, řádně zvoleni v březnových volbách.

Navíc má zítra irácky soud rozhodnout o osudu dalších 9 zvolených poslanců, kterým rovněž hrozí vyloučení za to, že spolupracovali s totalitním režimem. Což může vyvolat nové nepokoje včetně následných atentátů a tedy dalších zmařených životů. Čili nikoliv do Kambodže ale do Iráku by měl okamžitě odjet Jan Fischer, neboť je jediným člověkem na světě, který může na sobě demonstrovat jak je dobré, když se příslušníci totalitních režimů nezatracují ale naopak, když se jim dá šance napravit svá totalitní konání. A když Iráčané uvidí na vlastní oči člověka, který se stal přes příslušnost k totalitě premiérem, který naprosto přirozeně slavil loni v Berlíně pád totality, uvědomí si hloupost svého počínání, když vyhazují z parlamentu podobné poslance. Tím se zabrání dalšímu chaosu v Iráku, který nyní ohrožuje plány USA na urovnání situace.

 Vždyť podobně jako u nás mohli za totalitu v podstatě jen Štěpán s Brožovou-Polednovou, tak v Iráku zase rodina Sadáma Husajna. Z toho pohledu není tedy spravedlivé, aby v Iráku donekonečna někdo pykal za to, že podporoval totalitu když  chtěl jen živit rodinu, zatímco u nás se bez výjimky všichni podobní zůčastňují i politického života v plné míře, a stávají se z nich i ministři či dokonce premiéři. V tom je obrovská šance Jana Fischera, protože žádná jiná země na světě nemá takovou osobnost, takový konkrétní případ toho, že je možné dát uplatnění všem lidem bez ohledu na to, k čemu je okolnosti nutily v době totality.

 Takže pokud zůstal Jan Fischer ještě trošku internacionalistou, měl by Iráku pomoci. Možná se i u něj školili za totality statistici od Sadama Husajna, takže by svým způsobem pomáhal navíc i starým známým. I za tu cenu, že by musel poodhalit něco z technologie, která mu ke všemu  dopomohla a která je možná pořád trochu výrobním tajemstvím. Ale jednou je naším nejoblíbenějším premiérem všech dob, a to už nemůže nic změnit. A každý z nás bude vděčný za to, že získáním Nobelovy ceny za mír patřičně zviditelní Českou republiku.