Jan Fischer vystřídal v čele ČSÚ průměrnou a zuby nehty funkce se držící Marii Bohatou počátkem roku 2003. V červnu s ním pak uveřejnil Ekonom v č. 24 velký propagační rozhovor, ve kterém sice Fischer velkoryse přiznal odpovědnost ČSÚ za chybná data obchodní bilance v 1. čtvrtletí, to byla ovšem jediná závažnější část, když potom s novinářkou rozebírali spíš okrajové věci jako osud a hru čísel.
Jednou z příčin chybných dat bylo to, že do exportu byly zahrnuty i fingované vývozy zlata v hodnotě 1,6 miliardy. Podle státního zastupitelství se jednalo především o daňové úniky /DPH/, jak tehdy informoval veškerý náš tisk s tím, že dle celníků to není možné okamžitě odhalit, protože se jedná o regulérní export.
Ve své poznámce, uveřejněné v Ekonomu č. 26, jsem panu Fischerovi vytknul, že se s tímto tvrzením celníků zřejmě spokojil a tak nám budou statistiku i nadále zkreslovat fingovaně exportované miliardy. Bez ohledu na to, jestli je příčinou korupce či neschopnost celníků, mělo by to předsedovi ČSÚ vadit, protože pokud ne, tak jsou jeho statistická čísla pouhými zmetky.
Dále jsem popsal i mechanismy fingovaných vývozů, kdy např. nebylo možné vyvézt do SRN či Rakouska nějaké zboží, aniž by rakouský či německý celní deklarant zboží odbavil a tak potvrdil záruku odběratele, že zboží přijme a hlavně zaplatí MwSt /DPH/. Z toho je zřejmé, že zlato muselo končit na naší hranici, protože za proclené zlato by musel někdo okamžitě Mehrwertsteuer uhradit. Nehledě na to, že cena zlata u nás byla vyšší než ve zdrojových zemích a jeho reexport by za normálních okolností smysl neměl.
Takže pro celní kontrolu či vyšetřovatele nebo šéfa ČSÚ nebylo nic jednoduššího, než udělat několik kroků na sousední cizí celnici a ověřit si, jestli bylo zboží odbaveno i tam. Na tuto poznámku už šéf ČSÚ ale nijak nereagoval. Je ovšem pravda, že se později už žádná chybná data v řádech miliard ve statistice obchodní bilance neobjevila.
Zřejmě tedy buď celníci, nebo vyšetřovatelé či Jan Fischer opravdu zapracovali. Jen škoda, že se s tím nikdo z nich nepochlubil veřejně, publikováno totiž nic nebylo. Musíme ale vzít žel v úvahu i to, že Jan Fischer ovládá na rozdíl od své nešikovné předchůdkyně Marie Bohaté mnohem lépe známé pravidlo, že statistika je přesný souhrn nepřesných čísel. Tomu by nasvědčovalo i to, jaké bezvýhradné podpoře se těší u všech jeho nominace. Vedle toho, že přijde úředník naučený už z totality, že se má dělat jen to co se dělat má, se bude hodit jistě i to, že ví jak na čísla.
S tématem svým způsobem souvisí i nejčtenější článek tohoto blogu. Také mimo jiné o úřednících, kteří jak na ministerstvu školství, zdravotnictví nebo krajských hejtmanstvích dělají jen to, co je nezbytně nutné:
http://sestak.blog.idnes.cz/c/66610/Skolni-sex-hybe-republikou.html
