Petr Kellner a Třetí odboj

aneb bez Třetího odboje by nebylo ani Petra Kellnera, protože by Československo navždy zůstalo ve stavu těsně po únoru 1948, tedy něčím podobným jako Severní Korea. V tom spočívá zásluha Václava Havla a Třetího odboje vůbec, když o změny v listopadu 1989 se musela postarat až mezinárodní situace, neboť teprve po pádu berlínské zdi i nás konečně trklo, že bychom se mohli taky konečně s totalitou jako jedni z posledních v Evropě rozloučit .

V následujícím turbulentním období nebyl na nějaké hodnocení minulosti vůbec čas, snad jen na zametání stop, a tak dopadli jako hubkaři všichni ti, kteří se za cenu vězení a dalších útrap zasloužili o to, že tady totalita severokorejského typu nikdy nevznikla, a přechod k demokracii tak mohl proběhnout celkem bez problémů. S výjimkou Václava Havla a jeho pár spolupracovníků, kterým byla zajištěna dobře placená místa ve státní správě.

Důsledkem pak byly mj. nadměrné důchody estébáků, lidových milicionářů, komunistických pohlavárů, příslušníků totalitní armády a bezpečnosti, učitelů marx-leninismu a všech dalších, kteří už dávno ne z naivního poválečného nadšení pro komunismus, ale jen a jen kvůli osobnímu prospěchu vykonávali totalitní moc. Vedle toho potom naprosto ostudné důchody těch, kteří vzhledem ke svému odboji proti totalitě mohli zastávat jen nejpodřadnější místa, když se často octli i bez práce, z čehož pochopitelně ani průměrný důchod vyjít nemohl.

Až poté, co z několika desítek tisíc účastníků Třetího odboje v roce 1989 jich nyní zbyly necelé dva tisíce, se naše vláda dopracovala k tomu, že se jim důchody dorovnají aspoň na průměr. Sice škoda, že jen na průměr všeobecný, protože kdyby to mělo být dorovnáno na průměr důchodů exponentů totality, bylo by to větší gesto, ale díky aspoň za to.

Včerejší velký rozhovor s Petrem Kellnerem ho představil nejen jako výborného experta, ale i jako sympatického sportsmana i rockera, takže si jeden nutně musel říct, že jeho impérium je opravdu ve správných rukou. Třetího odboje  se ale dotknul jen velmi okrajově, když pan Kellner zmínil nyní úsměvnou příhodu, jak mu „ za komunismu Martin Ulčák jako svazák na vysoké škole nepodepsal výjezdní doložku.“ Naznačuje to ovšem, že i pan Kellner si dodnes pamatuje, jaké to za totality bylo, a že se sám rozhodně nepřikláněl k přímým vykonavatelům totality, jakým byl třeba zmíněný pan Ulčák.

Z toho pohledu mohlo být čtenáři rozhovoru trochu líto, že když už pan Kellner  věnoval pár desítek milionů na dorovnání nákladů na institut pana presidenta Klause, že už nevěnoval nic na dorovnání důchodů zbylým účastníkům Třetího odboje. Ale třeba to bylo jen proto, že to považuje za politickou záležitost a jak prohlásil, do politiky vstupovat nehodlá.   

Takže by to mělo zůstat výzvou pro naše politiky, udělat ještě něco víc v tomto smyslu, když třeba v Polsku snížili už před více než dvěma lety důchody 41 tisícům bývalých spolupracovníků komunistické státní bezpečnosti a taky několika největším papalášům, kdy si teď např. Jaruzelski přijde místo našich 53 tis. korun "jen" na polovinu. Pro Poláky je to velmi dobrá zpráva zejména proto, že je důkazem toho, že v Polsku už neexistuje prolnutí bývalých estébácko -komunistických zločinců s nynější vládou a zastupiteli na všech úrovních, jako se zřejmě pořád ještě místy děje třeba u nás.