Patří odpírači veřejného kojení do totality?

Zřejmě ano. Jakékoliv omezování sotva narozeného človíčka v příjmu potravy lze totiž stěží považovat za demokratický, tedy lidový a lidský přístup.  Každý bude jistě souhlasit s byť nedoloženým předpokladem, že když se objevil na světové scéně homo sapiens sapiens, tak probíhalo veřejné kojení bez žádných problémů a hloupých připomínek, tehdy ještě vlastně jen gest či skřeků. Takže nynější výhrady části populace k tomuto jevu jsou jen důsledkem pokryteckého balastu, který se v různých obměnách tisíce let hromadil v myslích našich předků, a kterého se někteří z nás stále nemůžou zbavit.

Připomeňme si, že jediným důvodem proč kojenec saje mléko je to, aby přežil. Při této činnosti způsobuje jistá omezení pouze své matce, která musí více dbát na svou životosprávu, aby mu tak mohla jeho aktuálně výlučnou potravu po jistou dobu poskytovat. Nikomu jinému tím žádné příkoří nezpůsobuje, cizímu člověku mimo rodinu potom už ani ne v teoretické rovině.

Takže pokud se tím cítí omezován či dokonce poškozován ještě někdo třetí, není na vině ani matka ani kojenec. Příčinou může být  tedy jen nějaká duševní insuficience dotyčného.  Kvůli které mu nedochází, že nemá žádné právo určovat kojenci a jeho matce čas a místo kojení. Tak jako ani jemu nikdo příjem potravy nereguluje, pokud není náhodou třeba ve vězeňském režimu.

 Důkazy potvrzující jisté problémy odpůrců veřejného kojení lze vidět třeba v diskusích na blogu IDnes. Mnoho z nich se až vyžívá v přirovnávání kojení, jako nejintimnější záležitosti,  k dalším fyziologickým pochodům. Do té míry, že jsou schopni podrobně a se zjevným potěšením, vyjmenovat všechny varianty vyměšování včetně výměny vložek.  Takže je možné, že těmto lidem samo kojení až tak nevadí a záležitost berou jen jako vítanou záminku k tomu, aby mohli veřejně ukojit jednu ze svých úchylek.

Někdo si zase třeba jen rád v diskusi trochu zarozkazuje a s potěšením vydá aspoň touto formou nějaký zákaz. Což už ale hodně připomíná totalitu, tedy násilně zavedenou jednotu v nějakém konání. Bez ohledu na to, že se tento nátlak zatím pohybuje jen v psychické rovině, která ovšem může taky pořádně obtěžovat.

Někteří protestující jsou možná obětmi prudérní výchovy, kterým vadí jakýkoliv odhalený druhotný pohlavní znak. Přitom je dosud jistě ani nenapadlo protestovat třeba proti porno časopisům, často vystaveným v obchodech přímo v úrovni dětských očí. Asi neuškodí připomenout, že i když nelze přesně definovat hranici mezi pornem a erotikou, tak  kojení nepatří ani do jedné z těchto kategorií.  

Možná někomu pomůže přehodnotit vztah k lidské nahotě následující knižní ukázka:

„Lehl jsem na ručník a znovu ocenil myšlenku FKK /nudistické pláže/, mít na sobě studené plavky by příjemné nebylo, zvláště když foukal silný vítr. Přemýšlel jsem,

proč se bez plavek nekoupeme doma. Má to jen výhody. Že by v tom byly

pozůstatky katolické morálky? Adam s Evou chodili původně nazí, do té

doby než zhřešili, což poznal Bůh podle toho, že se přikryli fíkovým listem.

Zřejmě proto církev lidem pořád tvrdí, že kdo je oblečený, je hodný, a nahota je symbolem zla a hříchu. Může to být tím, že se dosud žádný kardinál na pláži jako na Hiddensee vykoupat nebyl. Možná jen proto, že by mu přišlo líto svlékat svůj drahocenný šat s cingrlátky a stát se normálním člověkem.

To Ježíš, který chodil jen v sandálech a obyčejném suknu, by tady

problém neměl. Došlo mně, jak se kardinálové a podobní hodnostáři tím,

jak dávají na odiv své bohatství, od obyčejných lidí vzdálili. Nakonec i od

Ježíše.“

Náš vztah k nahotě formuje především v dětství  spousta okolností, jak v rodině tak i mimo ni. Ale rozhodně to nemusí být navždy, jak dokládá nedávná příhoda z brněnské společné sauny. Se skupinkou kolegyň přišla poprvé jedna dívka, která dost znejistěla když v šatně zjistila, že všichni odkládají všechny své svršky. Přišla totiž už v plavkách, podobně  jak to někdo řeší v létě když se vydá k vodě, aby si aspoň na začátku koupání ušetřil složité eskamotérské kousky při převlékání. Aniž by to někdo komentoval, tak sama s milými rozpaky poznamenala, že úplně donaha půjde až příště a sundala si aspoň horní díl.

Při další návštěvě, již úplně uvolněná, své minulé saunování v plavkách zdůvodnila tím, že u nich na malém městě mají taky společnou saunu, kde jsou ovšem všichni v plavkách. Výraz jejích očí jen potvrzoval, jak je ráda když si mohla ověřit, že nikomu žádná újma  při saunování na Evu či Adama nehrozí. Zbavila se tak jistých různě nabytých předsudků a co je hlavní, když relax v sauně tak úplný, bez toho aby člověka tísnily plavky, které ke všemu komplikují opakující se sprchování. My ostatní jsme si pak jen ověřili jak je dobré, nikoho do ničeho nenutit a nechat na něm samotném, aby si sám zvolil správný okamžik ke změně svých zvyků či postojů.   

Možná by tato příhoda mohla být oboustrannou inspirací pro všechny, kterých  se téma veřejného kojení nějak dotýká. Odpůrci by měli být naprosto tolerantní ke kojícím matkám, my zastánci zase stejně tak k nim. Vlivů,  které jsou příčinou toho, že kojení někomu vadí je jistě mnoho, a tak bychom měli každému dát čas a prostor, aby si zkusil najít cestu ke změně sám. Třeba přijde na to, že omezovat mámu s robátkem při kojení je podobné, jako omezovat sebe plavkami při saunování. A když se  tak nestane, nevadí. Proč také, když víme, že bude stejně tolerantní k nám jako my k němu.

Snad ještě malá poznámka k akci Facebook a Sára Saudková. Jak vidět, tak s tématem to zase tolik nesouvisí a dost možná, že všechno mělo sloužit hlavně k publicitě zmíněných. Nevadí, můžeme jim to velkoryse prominout, protože i díky tomu jsme se mohli trošku zamyslet sami nad sebou.

/ Ukázka z knihy Beetles se svolením nakladatelství  Oldies but Goldies ®/