Opravdu je po 20 letech ve vládní extralize tým bezcharakterních?

Naše politika je jako fotbal, když v r. 1948 překvapivě postoupil do extraligy komunistický outsider, zejména proto, že byl silný v záloze /pracovní - dělnické/. Kraloval tabulce dalších 20 let a vytvořil si silné zázemí bafuňářů včetně podpory tisku. V r. 1968 se sice octnul na kraji sestupu, ohrožený týmem s hvězdami typu Dubčeka, Dienstbiera či Pitharta, včasným nákupem zahraničních posil ale toto nebezpečí na poslední chvíli odvrátil.

Komunistický tým pak kraloval dalších dvacet let, když si pozici udržoval i dobře volenými přestupy z řad slabších družstev, ovšem  včetně důrazu na vlastní odchovance, které často posílal na zkušenou do vyspělejších zemí. Ty nejlepší třeba do MGIMO  Moskva.  Nejdůležitější bylo ovšem perfektní zabezpečení jak hráčů tak i fanoušků, kteří za drobný měsíční příspěvek získávali neocenitelné výhody jak v práci, tak i ve studiu. 

Postupně ale tým usínal na vavřínech, což se projevilo v roce 1989 sestupem do nižší soutěže, poprvé po více než 40 letech.  Selhali  hlavně trenéři, kteří byli okamžitě propuštěni. Realizační tým  ale naštěstí zapracoval a využil dobrých kontaktů s postupujícími hvězdami, když se vrátili zase na výsluní staří matadoři Dubček, Dienstbier,  Pithart a další, a podařilo se mu prodat některé nadějné mladé hráče jako Čalfu nebo Dlouhého. Tak se nejen zachránil od krachu, ale vytvořil i podmínky pro budoucí spolupráci, včetně hostování třeba ve farmářských družstvech. 

Dnešek ukázal, že se jednalo o geniální strategii. Extraligovým trenérem byl jmenován dřív nadějný hráč Jan Fischer,  a útočit bude třeba zrovna s nyní již vyzrálými hráči jako Jan Kohout nebo Štefan Füle, kteří získávali první mezinárodní ostruhy právě v MGIMO  Moskva.

 Bylo by pošetilé domnívat se, že je na tom něco špatného, a že tito lidé nemají žádný charakter. Vždyť i  často nesmiřitelní soupeři na fotbalovém trávníku vystřídají za kariéru spoustu mužstev, a nakonec se sejdou v jednom společně. Hlavní roli hraje totiž to, že fotbal milují, a ještě je jejich živobytím, kdy mají větší životní standart než ostatní.  Proč by tedy bylo něco špatného na tom, když občas  nesmiřitelní soupeři v komunistických půtkách se nakonec sejdou společně v jedné vládě? Vždyť také bez výjimky jistě komunismus milují, dal jim všechno, včetně životního úrovně, větší než mají ostatní.  

Nejčtenější článek tohoto blogu, který je žel stále aktuální:

http://sestak.blog.idnes.cz/c/66610/Skolni-sex-hybe-republikou.html