Naše vysoké školy patří již 62 let mezi světovou elitu

V únoru oslaví naše vysoké školy už 62 let na absolutním vrcholu světového vysokého školství, a to bez ohledu na různé hloupé žebříčky, které řadí třeba Karlovu univerzitu někam do páté stovky údajně nejkvalitnějších vysokých škol. Přitom všechny naše vysoké školy, snad s výjimkou brněnského VUT /nešťastná kauza arch. Snášela/ bezesporu předčí i nejslavnější americké univerzity, včetně opěvovaného Harvardu.

Abychom byli ale upřímní, tak příčinu tohoto úspěchu musíme vidět i v naší výhodné geografické poloze a zejména v poválečných změnách. Na rozdíl právě od zkostnatělého školství amerického, které je vlastně už po staletí zasazeno do neměnných podmínek,  musely   naše vysoké školy prakticky  každých dvacet let pružně reagovat na zásadní změny. A to jak profesoři, tak i studenti.

Pořád se říká, že nejdůležitější je předvídavost a jistě se všichni shodneme na tom, že to platí jak v byznysu, tak i ve vědě a ve vzdělání vůbec. Přitom se ale klaníme před americkým školstvím, jehož nejlepší univerzity na světě ovšem  produkují  takové odborníky, kdy ani jeden nedokázal předpovědět třeba obrovskou realitní krizi v USA.

Na druhé straně ale neustále sami pošlapáváme ty nejlepší tradice našeho školství. Jak prý bylo špatné, když se vyhazovali studenti ze škol po únoru 1948,  nebo zase jak je třeba odškodnit studenty a profesory, vyhozené za normalizace. Ale když se na to podíváme objektivně a s chladnou hlavou, byly tyto vyhazovy opravdu takovou chybou? Copak byl někdo vyhozen z vysoké školy v únoru 1948? Nebo v srpnu 1968?  Jistěže nebyl. Každý měl pár dnů, týdnů nebo i měsíců na to, aby vyhodnotil situaci,  aby si srovnal kam bude směřovat další vývoj v zemi. Ani nemusel být tedy nějakým extra vizionářem.

A jestli vývoj přesto  buď neodhadnul nebo odhadnout nechtěl, může to vyčítat jen sobě. A ne si stěžovat, že ho po r. 1948 nebo 1968 někdo ze školy vyhodil. Prostě zkrachoval úplně stejně, jako se přihodí i dnes tomu, kdo špatně investuje, a špatně se dá investovat i do vzdělání, když někdo vystuduje obor, se kterým se pak neuplatní. Naštěstí to většina národa chápe, a proto se tito potížisté většinou nedostávají na důležitá místa, kdo by svým diletanstvím mohli dál škodit ostatním.

Vezměme si třeba kauzu architekta Snášela, kterého spolu se 4 kolegy vypoklonkovali  studenti ještě v roce 1989  z brněnského VUT.  Zatímco po roce 1968 měl dostatek času promyslet si další vývoj a tak se zařadit do společnosti a všestraně jí pomáhat, v r. 1989  byl vyhozen i s kolegy již po pár dnech a vše jen proto, že dobře odhadnul vývoj předchozích dvaceti let.  A jen si představme ty hrůzy, kdyby se něco podobného mělo po Listopadu stát na všech dalších vysokých školách. Kdo by potom asi tak přednášel?

K tomu naštěstí nedošlo a tak na našich vysokých školách klape vše jak na drátkách s těmi nejlepšími odborníky. I když jsou třeba v jejich marketingu reservy, jako na právech v Plzni. Tam se nechali zatlačit ke zdi nějakými protikapitalistickými živly, kdy se pořád řeší u někoho délka studia či založená diplomka.  Prostě vůbec nejsou schopni prezentovat své nejlepší absolventy a udělat si tak reklamu, na rozdíl třeba od amerických univerzit, které zase tohle opravdu ovládají. Přitom by se jistě na celém Harvardu nenašel absolvent práv, který by bezprostředně po dokončení  dálkového studia a třebas taky se založenou diplomkou, začal vydělávat na akciích miliony dolarů, krize nekrize.

To už šikovněji než v Plzni si počíná Veterinární a farmaceutická univerzita v Brně. Taky se tam "něco" objevilo,  začátkem  prosince loňského roku  informoval tisk, že do Brna přijede 15. prosince na kontrolu komise z ministerstva školství, a od té doby je ticho po pěšině. Tzn. že brněnská VFU má věci mnohem víc pod kontrolou, než třeba právnická fakulta v Plzni a umí se tak lépe bránit a hlavně vše zdůvodnit,  třeba právě ministerským kontrolorům. 

Na brněnské Veterině se ale jedná o výsledky systemetické a  dlouholeté práce.  Také tam byly už za "totality" specifické formy studia, když např. elitní řezníci a číšníci před tím, než byli jmenováni řediteli masokombinátů či hotelů,  vystudovali obor hygiena potravin a stali se tak veterinárními lékaři. A proč ne? A dělat drama z toho, že se někdy u jejich zkoušek  přimhouřilo jedno oko či obě? Vždyť  žádný z nich se po absolutoriu jistě nehrnul léčit psy a kočky, a zůstal u své masnové či hotelové specializace. Proč tedy měl šrotit třeba zvířecí anatomii? Podobně pražští socialističtí hoteliéři studovali zase práva, když měli právnickou fakultu naproti Intercontinentalu, a jistě se po dokončení nikdo z nich nezajímal o teplé místečko někde na prokuratuře, a zůstal v náročném hotelovém byznysu. Kde mu jistě  nevadilo, že dejme tomu zkoušku z římského práva dostal "zadarmo". Vždyť na co by mu v hotelu byla, aby si o tom povídal s italskými turisty?

Proč bychom tedy měli tento praktický systém teď nějak měnit? Vždyť univerzita musí umět nejlépe posoudit, co vše bude student ve své profesi potřebovat, a jestli se na ni hodí nebo ne. A podle toho taky flexibilně upravovat jeho studium, či naopak, když vlohy nemá, tak mu doporučit něco jiného. Ale dnes už v tom  musí  být vyváženost, na kterou právě na plzeňských Právech zapomněli. Ne tak v Brně na Veterinární a farmaceutické univerzitě, což si můžeme názorně ukázat.

Její farmaceutická fakulta v roce 1998 usoudila, že pro jednoho studenta není farmacie tím pravým ořechovým, a tak jej ze studia vyloučila. Ten se s tímto rozhodnutím zkušených pedagogů nesmířil, a byl následně přijat do II. ročníku farmacie na UK v Hradci Králové. K tomu potřeboval potvrzení o vykonaných zkouškách, které mu v Brně vystavili. Místo 17 vykonaných zkoušek mu jich ovšem zapsali jen 15 /Potvrzení o zkouškách z r. 1998 viz přílohy pod článkem/. 

Např. z  pohledu nynější kauzy v Plzni to byl od VFU naprosto geniální postup. Zatímco jsou  v Plzni problémy s tím, že se někomu operativně zapisovaly zkoušky i bez zkoušení, pro tyto případy mají v Brně připravenu následující obranu: Je to vždy individuální, někomu se zapsaly zkoušky bez zkoušení, někomu se zase vykonané zkoušky nezapsaly, je to vždy na posouzení školy. Prostě brněnská VFU to má vyvážené. Nakonec sice po mnoha urgencích po necelých 6 letech studentu vystavila nové potvrzení už se všemi 17 zkouškami /Potvrzení o zkouškách z r. 2004 /, mezitím má ale jistě připraveny další podobné důkazy o vyváženém přístupu ke svým studentům. Dokazuje to i průvodní dopis k Potvrzení, zaslanému s šestiletým zpožděním, který se velkou časovou prodlevou vůbec nezabývá  což jen dokládá, že na brněnské Veterině mají vše pod kontrolou a že tedy jistě zvládli i prosincovou inspekci z Prahy. Co by taky měli v dopise zdůvodňovat? Chválit se snad, že kvalifikovaně rozhodli, že student se prostě na farmacii nehodí? A že ušetřili prostředky našemu školství tím, že studentovi zabránili v tom, aby zabíral místo někomu schopnějšímu v Hradci?

Tohle asi nejvíc podcenili v Plzni. Kdyby vedle zkoušek zapsaných bez zkoušení mohli postavit zase několik případů jako v Brně, kdy by naopak vykonané zkoušky zapsány nebyly, nikdo by si je nedovoli z něčeho podezírat. Bylo by totiž jasné, že pokračují v nejlepších tradicích našeho vysokého školství, kdy bylo umožněno vystudovat rychlá práva třeba Brožové - Polednové aby tak mohla ještě více a lépe pracovat pro republiku, podobně jako mnoha absolventům vokovické Sorbonny či předlistopadové brněnské Veteriny a mnohým dalším. Ale naděje umírá naposledy, a třeba se v Plzni najde nějaký student s nezapsanou zkouškou, a tak se reputaci právnické fakulty nakonec podaří ještě zachránit.

Přílohy: