Na Západ se cestovalo za totality ostošest – doplnění

V titulku zmíněný článek tohoto blogu se včera setkal s velkým zájmem diskutérů, když na každých asi osm přečtení přibyl jeden diskusní příspěvek. Vzhledem k několika přílohám byl ovšem text možná trochu nepřehledný, a tak někomu uniklo, že v článku rozhodně nebylo uvedeno, že si za totality „ostošest“ cestoval na Západ každý. Ale jak doložily autentické ukázky ať z Rudého práva či archivu StB, celkem jistě miliony na Západ vskutku  cestovaly, ovšem v nich byli zahrnuti většinou jen ti, kteří se za totality řídili snad Gottwaldovým velkým  heslem: Až nás půjdou miliony.   

Podle výroku lepší jednou vidět než stokrát slyšet je tedy nyní přiložen konkrétní výčet cest na Západ jedné osoby za určité období, což jistě přispěje k lepšímu pochopení předchozího článku.  Vzhledem k tomu, že tou osobou je jeden z našich nejvýznamnějších polistopadových hoteliérů, bude to jistě poučné i jinak. Zároveň je i na těch jen dvou listech v kostce zachycen dramatický osud naší země po roce 1948 až do dnešních dnů.

Současně to dokládá, že i totalitní Československo nabízelo v jistém smyslu někdy větší možnosti než dnes. Jak dokládá výpis z kádrových materiálů, tak jmenovaný se vyučil číšníkem, pak  byl  v Československé lidové armádě jako proviantní důstojník, potom opět číšník, po vstupu do KSČ už dokonce i vedoucí střediska, a nakonec vystudoval   náročnou veterinu v Brně a stal se doktorem, a následně ředitelem mezinárodního hotelu.

To by dnes dokázal asi málokterý vyučený číšník, o vystudování Veterinární univerzity v Brně už ani nemluvě. Možná by tak ještě někdo zvládnul Univerzitu J.A.Komenského v Praze, či tak nějak.

Výstižná v přiloženém  hodnocení StB je tato věta: „Jmenovaný se dokáže přizpůsobit prostředí, dokáže získat z jednání prospěch.“ dokládající, že se jedná o důležitou vlastnost, nezbytnou  pro budování kariéry. A díky ní dotyčný třeba původní 5 měsíční  emigraci po návratu zlegalizoval jako brigádu a nakonec se stal znovu úspěšným členem KSČ. Tady mu ovšem pomohla trošku náhoda, když jeho tchán byl předsedou celozávodního výboru KSČ a tak věděl, že je jistě přesvědčeným komunistou a nechce se jím stát jen z vypočítavosti.