Miliony pro Petra Fejka jsou naprosto v pořádku!

Byť z úplně jiného důvodu, než si myslí většina zastánců toho, že pan Fejk má být královsky honorován za to, že po odchodu z ČD nepřestoupí ke konkurenci. Nic na tom nemění ani to, že stát výplatou těchto více než dvou milionů vlastně ochraňuje potenciální soukromé podnikatele v dopravě. Protože v konečném důsledku z toho budeme mít prospěch všichni.

Jen si zkusme představit, že by třeba Radima Jančuru  postihlo chvilkové pomatení mysli, a Petra Fejka by angažoval kvůli tomu,  aby u něj zavedl  perfektní know how Českých drah, se kterým se během svého železničního zácviku jistě důkladně seznámil.  Jak taky jinak, jako jeden z našich polistopadových nejgeniálnějších manažerů to jistě zvládnul levou zadní.  Pro takového génia byl jistě i měsíční plat plně oprávněný, to mu nezávidím, ani když to srovnám sám se sebou.  Po maturitě v roce 1966 ze mě sice společnost podobně jako nyní z pana Fejka taky udělala železničního zácvikáře, ovšem pouze na pozici výhybkáře v Brně – Maloměřicích, a tak jsem měl po asi dva měsíce plat naopak nejnižší ze všech.  Ale už po třech  měsících jsem si polepšil, a to trvale, na rozdíl od pana Fejka, který po stejné době o místo už zase přišel.

 Ale to jen pro ilustraci. Celospolečenské nebezpečí v přechodu pana Fejka ke konkurenci  spočívalo hlavně v tom, že díky svým manažerským schopnostem by pro něj nebylo problémem přesvědčit Radima Jančuru, aby si začal vyplácet podobně jak se děje u ČD milionový měsíční plat, zvýšit ohodnocení  i svým manažerům, a taky aby si začal trochu užívat včetně toho, že by třeba mohl pořádat měsíčně golfové turnaje pro své autobusáky.  Na což bychom  ale doplatili nakonec všichni, když při takovém postupu by Jančura železniční konkurenci pochopitelně nikdy nevytvořil, a taky to, že by jednou za měsíc Student agency měla výluku kvůli golfu a autobusy by tak nejezdily, by mnohým z nás komplikovalo život.

Při vší úctě k panu Fejkovi si totiž myslím, že sám ani netuší, že na vyplacení jeho odstupného si bude muset koupit deset tisíc cestujících třeba jízdenku z Brna do Prahy, a to se jedná jen o tržbu, nikoliv o zisk. Takže podle mě uvažuje jen podle toho, že se peníze jednoduše berou z bankovních účtů. Raději ani nedomýšlet, kdyby tohle naučil i Radima Jančura.

Takže z toho pohledu je vše OK, ať pan Fejk odstupné dostane.  Jen doufejme, že konkurenční doložka neplatí pro zahraničí. Kdyby totiž pana Fejka angažovala třeba Rakouská spolková dráha, se kterou máme dobré vztahy když nám prodává vagónový šrot, tak by na tom mohli naši dopravci jen vydělat, protože by se její konkurenceschopnost jistě rychle snížila.

V diskusích k této problematice mě ještě zaujalo stanovisko kolegyně Alice Barešové „Já souhlasím, už z toho důvodu, že smlouvy se mají dodržovat. A stát by měl jít příkladem. “ Jenže kdo je v tomto případě státem?  Nenapapaní  ajznbonáčtí  papaláši, kteří si v dotovaném a  prodělečném podniku vyplácejí miliony? Je mi líto, ale jsme tam kde jsme byli dlouhá desetiletí do roku 1989. A pokud jde o výši uzmutých financí, je to ještě horší.