Milada Horáková je komunistům stále trnem v oku

Neustále budí ze sna i předsedu KSČM Vojtěcha Filipa, což může být ovšem i dobrá zpráva, svědčící o tom,  že se v něm přeci jen hýbe svědomí. Filip sice označil nynější seriál o procesu s Dr. Horákovou za neobjektivní a načasovaný tak, aby ve volbách poškodil KSČM, pravda může být ale úplně jinde. Možná mu děsivé záběry na soud vedený primitivními totalitními soudci připomínají absurditu jeho nynějšího  politického angažmá v rámci zločinné strany. A tak snad i proti své vůli, jen proto že živí rodinu a potřebuje dobrý příjem, přišel s trapným výpadem proti tomuto skvělému seriálu. Byť i pro něj samotného se jistě jedná o strhující dokument, stejně jako pro všechny z nás.

Včerejší díl byl věnován Fráni Zeminové, která byla  v letech 1920–39  národně socialistickou poslankyní československého parlamentu. V době procesu jí bylo sice 68 let, přitom vypadala ale velmi půvabně a věcně a s noblesou vysvětlovala soudcům např. to, že Čs. strana národně socialistické vlastně ztratila po Únoru opodstatnění tím, že mnoho jejích členů z řad dělníků ji opustilo neboť přešli do  Ústřední rady odborů. Fráni Zeminové totiž nikdy nešlo o osobní prospěch, vždy měla sociální cítění a např. už za Rakouska se podílela na organizování tzv. „hladových“ demonstrací žen. Nakonec na ní soudci vymohli přiznání k jistému pokusu o protistátní činnost, ke kterému ji nasměroval komunistický provokatér. To ji zřejmě uchránilo od trestu smrti, byť jít v 68 let na 12 let do kriminálu asi taky nebylo zrovna velkou výhrou.

 Což si jistě uvědomuje i Vojtěch Filip, a zřejmě mu to brzy dojde a svých výpadů proti uvádění dokumentů zanechá. V tom se naštěstí již doba změnila úplně, už nám soudruzi nemůžou zakazovat přístup k informacím. Na druhé straně je trošku překvapující to, že Vojtěch Filip nevyužil dokumentu k tomu, aby se vyjádřil a případně obhájil činnost svých komunistických předchůdců v tomto procesu. Vždyť nakonec během procesů 50. let byl položen i základ jeho budoucí a vlastně dodnes trvající kariéry. Stejně tak je zajímavé, že se Vojtěch Filip nedávno vůbec nezastal prokurátorky Brožové - Polednové. Vždyť i ona významně přispěla k jeho uplatnění za totality.

 Na tomto místě se hodí poznamenat, že v jistém smyslu jsou nacisti mnohem "charakternější" než komunisti, pokud tedy lze u příslušníků zločinných organizací o nějakém charakteru mluvit. Ale je pravdou, že celou dobu od skončení války jsou dodnes  činné organizace bývalých nacistů, které poskytují veškerou péči svým kamarádům. V tom byli komunisti opravdu jiní, protože ti se naopak nikdy nerozpakovali v případě potřeby své soudruhy zlikvidovat. Vzpomeňme např. Slánského, který vraždy soudruhů rozjel ve velkém sám, než došlo i na něj.

Pochopitelně, že když někoho komunisti opravdu potřebovali, tak ho žít nechali a potom už bylo jedno, jestli se jedná o soudruha nebo nacistu. Takže z toho pohledu má Ludmila Brožová - Polednová smůlu, že ji už nikdo nepotřebuje. Aspoň že se ji Vojtěch Filip zatím snaží uchránit od toho, aby náhodou v televizi ve své cele nenarazila na dokumenty z časů, kdy pomáhala měnit dějiny.

  Pro případné zájemce upozornění na nejčtenější článek tohoto blogu:

 http://sestak.blog.idnes.cz/c/66610/Skolni-sex-hybe-republikou.html