Už od první úterní zmínky o akci, kterou téměř jistě odsunul poslanec Melčák předčasné volby, za právní podpory nyní už opravdového doktora Kalvody, se na nás valí lavina odsouzení tohoto činu. Kdy jej odsuzuje v dojemné shodě celá naše politická reprezentace, včetně aktuálně každého druhého blogu na iDnes.
Všem bez výjimky ale dosud unikala úžasná šance, kterou tato situace nabízí nám všem v tom smyslu, že díky ní můžeme definitivně a v klidu rozhodnout o tom, jak to většina z nás opravdu s tou sametovou revolucí myslela a hlavně myslí.
Tím, že se předčasné volby už téměř jistě v původním říjnovém termínu konat nebudou, dojde totiž k tomu, že v době 20. výročí listopadové akce bude v čele naší země stoprocentně stát komunista, a to premiér Jan Fischer. Zatímco pokud by se předčasné volby konaly v původním říjnovém termínu, byla by tato pravděpodobnost jen zhruba dvoupětinová, a došlo by k ní jen tehdy, kdyby volby buď vyhráli aktuální komunisté z KSČM jako jedna ze čtyř nejsilnějších stran, nebo by došlo k volebnímu patu a tak by pokračoval dál opět Jan Fischer. Který by se ovšem mohl v tom přechodném období už stáhnout do ústraní.
Nynější Melčákova akce tomu ovšem zabrání, a tak Janu Fischerovi nezbude nic jiného, než aby před statisíce účastníků vzpomínkové manifestace vystoupil se zásadním projevem on sám. A je už jedno, jestli to bude na Václavském náměstí nebo na Letné. A to co národu Jan Fischer sdělí, a to jak na to budou jeho zástupci v řadách posluchačů reagovat, rozhodne o tom, jaký bude další život v této zemi. Nezapomeňme, že Jan Fischer bude v podobné situaci, ke které by došlo tehdy, kdyby v květnu 1965 - tedy 20 let po válce - stál v čele jakékoliv evropské země bývalý nacista. To by byl rovněž jeho projev středem zájmu jistě celého světa,
V úvahu tak připadnou dvě varianty, každá pak s dvěma druhy možných rekací. A/ Buď Jan Fischer bude plácat něco o tom, jak falšováním statistických údajů rozkládal totalitní režim zevnitř, a hned sedmnáctého listopadu utekl z práce dřív cinkat klíči. Potom dodá, že i proto by měl co nejdříve odjet reprezentovat republiku do Bruselu. A doplní ho ministryně spravedlnosti Kovářová, že poté co vstoupila do KSČ, když se zamilovala do komunisty s antickými rysy, se hned v listopadu jako správná heterosexuálka zamilovala zase do stávkujícího studenta, a legitimaci KSČ s radostí okamžitě zahodila.
Na takové vystoupení pak v úvahu připadají dvě možné reakce. Buď jim budou manifestující bouřlivě aplaudovat, nebo je vyženou, nejen z pódia.
Potom ovšem připadá v úvahu ještě varianta B, a rovněž dva možné druhy reakcí. Jan Fischer se omluví za své prospěchářské členství v KSČ i za to, že se nestyděl přijmout funkci premiéra. Doplní to předložením konkrétního návrhu na důsledné vyšetření všech komunistických zločinů, a rovněž osobním závazkem, že po zbytek života bude odvádět 50% všech příjmů na fond úhrady škod, které způsobili komunisti. A opět ho doplní ministryně spravedlnosti Kovářová, tentokrát s tím, že bude zřízena kancelář pro všechny oběti komunismu, kde budou mít zdarma k dispozici advokáty, kteří jim pomohou vymáhat odškodnění.
Na takové vystoupení pak v úvahu připadají opět dvě možné reakce. Buď jim budou manifestující bouřlivě aplaudovat, nebo je vyženou, nejen z pódia.
Tím bude definitivně jasné, v jaké zemi žijeme, kdo nám vládne, a co vlastně národ chce. Jestli opravdovou demokracii a vyrovnání s minulostí, nebo jestli nám stačí ta demokracie gulášová, podobná třeba kdysi proslulému gulášovému komunismu v Maďarsku. V optimálním případě se všechny problémy s volbami okamžitě vyřeší založením Občanského fóra po 20 letech, pro jistotu už tentokrát raději bez Václava Havla. Při aplaudování Janu Fischerovi třeba u varíanty A se sice problémy s volbami nevyřeší, ale v podstatě na tom už ani tak záležet nebude. V gulášové demokracii se totiž nakonec vždycky všechno nějak srovná.
