Má president Klaus VUML? A premiér Fischer taky?

A co naši ministři, poslanci, senátoři, velvyslanci, hejtmani, primátoři či ředitelé státních podniků a další? Těžko říct, nikoho to dosud nezajímalo, nikdo o tom nepsal. Proto docela věřím Jiřímu Pernesovi, že tuto část svého vzdělání nepovažoval za nijak důležitou a tak ji nezahrnul ani do svého CV.

Přesto najednou, zřejmě vůbec poprvé, je pro nějakou funkci hendikepem to, že někdo chodil do VUMLu. Asi proto, že aspoň ředitel  Ústavu pro studium totalitních režimů by měl mít nějakou fazónu. Všude kolem exkomunisti a estébáci, kteří se po několikadenním listopadovém  přikrčení rychle narovnali, o KSČM ani nemluvě. Tak ať je aspoň  jeden člověk "čistý." A že prý by byl vhodnější jako ředitel ÚSTR nějaký disident. Jenže copak disidenti udělali po Listopadu 89 něco pro očistu společnosti od komunistického zlořádu?  Spokojili se s teplými flíčky, což bylo na jedné straně pochopitelné a lze přijmout jejich zdůvodnění, že po letech neustálého tlaku chtěli už konečně žít zase v klidu. Ale právě proto můžeme předpokládat, že i případný ředitel  ÚSTR z řad disidentů by nebyl v tomto smyslu výjimkou, nehledě na možnou absenci odborné erudice. Pokud má někdo obavy, že Jiří Pernes teď bude přimhuřovat oči kvůli svému VUMLu, podobné nebezpečí by hrozilo i od disidenta na jeho místě, byť zase z jiných důvodů.

 Rozhodně se totiž nedá říct, že by disidenti byli po r. 1989 nějak důslední v odhalování pravdy o totalitě. Nijak zvlášť neusilovali např. o zpřístupnění svazků StB, seznamu členů KSČ nebo Lidových milicí. Nebo třeba o zveřejnění seznamů Státní banky československé s desetitisíci jmen  těch, kteří dostávali devizové přísliby k cestám na Západ. I to by mohlo být zajímavým dokladem o tom, jak si kdo počínal, když třeba dostával příslib každý rok, někdy i víckrát. Nikdo se na to nezeptal v žádném rozhovoru pana presidenta Klause, ani premiéra Fischera či kohokoliv jiného. Ono by se přece nehodilo  připomínat, že si byli někteří rovnější, včetně těch, kteři zdánlivě nepatřili k totalitní elitě.

 Takže paradoxně jediným,  komu je v této zemi neustále vytýkáno přidělení devizového příslibu jsem se stal sám, když jsem využil Helsinské konference o spolupráci  v Evropě za účasti USA a Kanady v r. 1975, kde i ČSSR podepsala mj. klausuli o sbližování národů. Takže jsem si znovu podal žádost o devizový příslib, doplněnou i o zdůvodnění, že chci navštívit USA hlavně proto, že se chci blíže seznámit s Country music jako s hudbou  převážně amerických dělníků a farmářů, a že jsem zván některými  jejími předními interprety. Pozvání mi poslal Country DJ a televizní moderátor Dave Hogan, který mě navštívil i v Brně, a se kterým jsem si pilně dopisoval, stejně jako další kamarád Earl Poole Ball, který byl téměř 30 let vedoucím doprovodné skupiny Johnnyho Cashe, a taky mě zval kamarád George Hamilton IV, další hvězda americké country. Jistě mi pomohlo i to, že na mou návštěvu se těšil také Jimmie Davies, slavný nejen kvůli svému evergreenu You are my sunshine ale i proto, že byl dvakrát guvernérem státu Louisiana.  Více ZDE Takže mě bolševik už pustit musel, aby nějak nepopřel ještě čerstvý podpis pod Helsinskou smlouvou.

Důvodem toho, proč je mi toto jediné přidělení devizového příslibu za celou totalitu vytýkáno je to, že se pravidelně na blogu věnuji praktikám udavačů StB v jednom hotelu, které byly svým způsobem ojedinělé v tom, že udavači využívali StB k prosazování svých  soukromých zájmů. Více např. ZDE  Těm se to pochopitelně nelíbí, a tak se snaží odvádět pozornost čtenářů tím, že pod různými nicky poukazují prakticky v každé diskusi na mém blogu třeba právě na mou cestu do USA. Takže nezasvěcený mladší čtenář může lehce nabýt dojmu, že jsem byl jediným z celého socialistického Československa, kdo mohl vyjet na devizový příslib na Západ. Což jsem nebyl, podobně jako Jiří Pernes nebyl jediným, kdo chodil do VUMLu.

 Měli bychom se už tedy rozhodnout o tom, jak zacházet s naší minulostí. Buď měřit všem stejně, nebo vyhlásit generální pardon a říct, že se vlastně až tak moc během totality nestalo. Ale nedopouštět, aby si někteří byli opět rovnější než ti druzí. Aby u někoho třeba VUML vadil, a u jiného ne.