Pokud ano, tak to spíš vyzní v neprospěch Daniely Kovářové, která v upoutávce na zítřejší rozhovor v ONA iDnes "Nenapadlo mě říct komunistům ne" - asi nechtěně ale o to silněji - odhalila morální bídu nejen naší vládnoucí elity.
O tom, že paní ministryně Kovářová už zřejmě navždy zůstane komunistickou slečinkou z lepší rodiny svědčí i to, že se nezapomněla pochlubit tím, že Právnickou fakultu Univerzity J. E. Purkyně zakončila v roce 1987 červeným diplomem.
Z čeho ale tak asi měla samé výborné? Jedině tak z předmětů, ve kterých se skvěle naučila jak pomocí pseudoparagrafů udržovat pomocí násilí mocenskou pozici zločinné KSČ! Co jiného se tak asi totalitní právníci mohli učit? A jistě jen náhoda, že už to časově nestihla, zabránila Daniele Kovářové v tom, aby se dopouštěla takových kousků jako soudkyně OS v Trutnově Marcela Horváthová. Té přivezli k soudu na smrt nemocného Pavla Wonku na vozíku a její verdikt nepodmíněného trestu znamenal pro Wonku při jeho zdravotním stavu trest smrti. Několik dní po procesu zemřel v hradeckém vězení.
Z tohoto pohledu je odpovědnost prokurátorky Brožové-Polednové za smrt Milady Horákové opravdu minimální, na rozdíl od přímého zavinění úmrtí Pavla Wonky soudkyní Horváthovou. Brožová-Polednová byla součástí mašinérie, ve které mohla sama těžko něco ovlivnit. Navíc vzhledem k historickým okolnostem v komunismus věřila a neměla tehdy pražádné informace o okolním světě. Kdežto jak Horváthová tak Kovářová už mohly vědět něco o stalinismu, o glasnosti nebo polské Solidaritě. Brožová -Polednová upřímně byť naivně věřila v beztřídní společnost, a proto vstoupila do KSČ. Kdežto Horváthová a Kovářová vstoupily do KSČ už jen proto, aby si zajistily dobrou kariéru na úkor nestraníků a neudavačů, a mohly tak snáze jezdit buď s Čedokem nebo na devizový příslib na Západ, nakupovat potraviny ze Západu v prodejnách ESO atd. Prostě vstoupily do zločinné KSČ a podporovaly ji jen proto, aby si mohly žít západním stylem života na úkor ostatních. Podporovaly ji i tak, že posílaly lidi na smrt někdy nekompromisněji, než v 50. letech. A nic na tom nemění ani to, že z tohoto pohledu se ministryně Kovářová nestihla umazat, protože to bylo jistě jen proto, že přišel Listopad.
I když jaké umazání. Soudkyně Horváthová soudí dál a těžko lze očekávat, že by právě po ní teď začala jít ministryně, pocházející ze stejného právnického chovu. Ale možná to bude jinak, a ministryně spravedlnosti začne konečně důsledně vyšetřovat všechny komunistické zločiny bez výjimek a třeba pomáhat jejich obětem tak, že jim zařídí bezplatné právní poradenství. Bylo by to milé překvapení.
Jen aby jí v tom nějak nezabránily její spisovatelské ambice, zmíněné v rozhovoru:
"Budete v psaní pokračovat i na ministerstvu?
Pokračuju, teď mám v tisku druhou knihu povídek, vyjde v září a jmenuje se Láskyplné povídky. A mám rozepsané Justiční povídky a Erotické povídky."
Ale snad aspoň ta erotika by mohla počkat, než se podaří justici očistit od komunismu sebe i nás.
Amatérský přístup mnohdy /ex/komunistických vládních úředníků se týká např. i sexuální výchovy. Tomu se věnoval zatím nejčtenější článek tohoto blogu:
http://sestak.blog.idnes.cz/c/66610/Skolni-sex-hybe-republikou.html
