Zatímco reakce odborné kritiky včetně části našich blogerů na jejich moderování jsou většinou příznivé, v dnešních ranních diskusích to zejména Bolek často schytal. Snad neoprávněně, ale i kdyby, tak...
Se zlou jsem se potázal, když jsem našemu blogerovi /Lesk a bída Českých lvů/ zmínil, že nemohl očekávat zábavu ve stylu silvestrovské estrády. A citoval jsem Polívkova slova z minulého týdne , že "tam nejdou bavit ale provázet večerem, protože bavit naštvané filmaře, kteří nebyli nominováni, pak nervózní a naštvané co nominováni byli ale nevyhráli, tak to je nemožné." Pochopitelně , že to bylo jinak a Polívka s dcerou byli naprosto skvělí protože civilní a normální.
Myslím, že většina výtek k jeho moderování přichází od těch, co jsou ovlivněni např. halasným stylem Leoše Mareše, kterému se přizpůsobují i veteráni typu Jana Krause nebo Karla Šípa tím, že na závěr výstupu svých hostů aspoň zakřičí jejich jméno.
Rád bych zmínil ještě pár bodů ze včerejších Lvů, na které zatím zřejmě ani v kritikách či v diskusích řeč nepřišla. Např. situaci před vyhlášením hlavní ceny, což bývá často ve spojení s hlavním sponzorem vrcholem trapnosti. Ne tak včera, kdy Polívka dobře zastoupil otce přítomného zástupce Mattoni, včetně Aničky, která nakonec tátovi velkoryse přiznala, že na tu sedmdesátku by vypadat mohl. Takže vše proběhlo nenápadně bez obvyklých komedií s problémy při otevírání nejdůležitější obálky. Možná ale, že někteří diváci byli pohoršeni tím, že se Polívka předváděl s italštinou, i když to vzhledem k italské národnosti sponzora samoúčelné jistě nebylo. Jakoby mohl za to, že často v Miláně působil a svůj volný čas tam neproflákal. Navíc ke všemu již některé diváky pozlobil svým předchozím quatre-vingts u Věry Chytilové.
Vedle všeobecně dobře přijatého rapování Aničky bych rád připomenul její dokonalý návod pro ženy, jak fascinovat. A vůbec její nevtíravý a o to působivější výkon. S tímto konstatováním souvisí i jedna zmínka z nedávného Polívkova rozhlasového rozhovoru, kdy odpověděl na tuctovou otázku "Nejoblíbenější dítě?" takto: "To je velmi těžká otázka, ale určitě je to někdo z naší rodiny!"
Myslím, že minimálně včera si mohla Anička být jista, že je tím nejoblíbenějším lvíčkem právě ona. Čehož si možná povšimli hlavně diváci z řad otců dcer. Kteří s obdivem sledovali, jak starý lev poprvé vyvádí na opravdový lov, do nebezpečného revíru českého šoubyznysu, jedno ze svých lvíčat. A jistě měli radost spolu s ním, že lvíče nejen přežilo, ale dokázalo si získat i respekt. Možná dokonce větší, než on sám. Může být větší radost?
