Michal David je neustále napadán za to, že se prý věnoval pokleslému hudebnímu žánru, a že měl být za totality prorežimním zpěvákem. Jistěže David nebyl žádným Krylem či Cohenem, ovšem třeba Elvis taky v písních moc nefilozofoval.
Když už je řeč o Elvisovi, ten je uváděn jako spoluautor u některých skladeb jen proto, že tím dostával od skutečných autorů touto formou procenta za to, že svým pěveckým mistrovstvím přispíval i k jejich věhlasu a výdělku. Kdežto Michal David je zpívajícím autorem, což je pořád celkem vzácný druh umělců. David navíc začínal jako jazzman, či spíš jazzboy, protože už v 16 letech založil džezové kvarteto, a v roce 1978 získal ocenění „Hudebník roku“ na 6. Pražských jazzových dnech. Tady by bylo jistě zajímavé vědět, jaký by kritici jeho kariéry v populární hudbě měli o jeho tvorbě přehled v případě, že by se celý život věnoval výhradně džezu. Dá se říct, že zřejmě minimální, pokud by ho vůbec někdo z nich znal.
K tomu ale nedošlo, protože Davida, pořád ještě náctiletého, začala přitahovat hudba a prostředí jeho vrstevníků, včetně světa mládežnických diskoték. Tam se prostě cítil přirozeněji, než třeba v džezových klubech, kam chodí spíš střední a starší generace. Tohle rozhodnutí bylo dobré i pro spoustu mladých dívek, kterým tak na Spartakiádě zpíval k jejich cvičení Poupata právě Michal David, a ne třeba opravdu prorežimní zpěvák Pavel Liška. Liška by stejně asi neměl čas, protože většinu své kariéry strávil vyděláváním tuzexových poukázek na mnohaměsíčních turné v Sovětském svazu.
To jsou všeobecně známá fakta, ale nyní se můžeme zmínit o jedné nové zajímavosti, která nedávno vyšla najevo, a naznačuje, že Michal David se mohl věnovat i disentu. Nenápadně, aby to zbaštili cenzoři, a díky stykům šéfa Davidovy kapely Františka Janečka, který občas nechal nějakého soudruha otextovat píseň, se to někdy podařilo, jako v následujícím případě. Jedná se o třetí sloku velkého hitu Chtěl bych žít, tak jak se má, kde hudbu složil Michal David, a text Jaroslav Machek:
3. Chtěl bych žít jak se jen může
a chtěl bych růst, kam dovolí kůže,
mít kupu báječných přátel a po bouřce hájený klid,
jen tak jak se má jenom právě tak chtěl bych žít.
Při běžném poslechu si málokdo všimne naprosté nelogičnosti obratu "chtěl bych růst, kam dovolí kůže," protože z fyziologického hlediska nám kůže dovolí opravdu všechno. Což vědí všichni, kteří se kdy zajímali o hubnutí, protože byly publikovány tisíce případů, kdy lidé po drastickém zhubnutí měli největší problémy s povislou, povolenou kůží. Takže ať růst či tloustnout atd., to nám kůže dovolí opravdu za všech okolností. To tedy autoři a interpreti v této skladbě jistě nemohli mít na mysli.
Ovšem zamyslíme-li se nad tím, že dermatovenerelogickému oddělení se zkráceně říká kožní, a hovorově kůže, už můžeme být blíž. Na dokreslení musíme poznamenat, že nejen světová, ale i socialistická populární hudba, měly některé hvězdy či hvězdičky, a rovněž fanynky, volnějších mravů, což pro ilustraci potvrdí výrok Františka Ringo Čecha, kterého si jednou slavná anglická kapela Smokie vybrala jako své předskokany pro polské turné. Jako poděkování, že si Smokie vybrali právě je, jim věnoval děvče, které původně přijelo potěšit Ringa a spol. „Já jsem ale udělal velké gesto. Řekl jsem klukům, že to děvče dáme těm Smokie za to, jak se k nám hezky chovají. Kluci mi nadávali, že jim ji dáme až potom. Ale já si trval na tom, že jim ji dáme hned,“ zavzpomínal Čech na osudovou chvíli v pořadu Tajemství Františka Ringo Čecha. A mohl být rád, nebýt své štědrosti, zadělal by si na zdravotní problémy také. „Seznámil jsem ji s Chrisem Normanem a Smokie. A ti mi pak za tři dny nadávali, že je děvče nakazilo kapavkou,“ smál se zpěvák.´
Nepochybně se tedy jedná o nějaký šifrovaný vzkaz, pouze pro zasvěcené. Styky Františka Janečka a jeho kapely na všech úrovních jsou všeobecně známé, a tak je pravděpodobné, že někoho z nich kdosi varoval, že na Dermatovenerologii můžou být spolupracovníci StB, kteří se snaží vytěžovat své pacienty. Není divu, protože na takovém oddělení je každý zranitelnější, a je tak snadnější, aby ho agent vytěžil.
Těžko ovšem mohli hudebníci navštěvovat všechny své kolegy a varovat je: "Kdybyste měli patálii s nakaženou fanynkou a museli navštívit Kůži, tak bacha, hlavně tam moc nezpívejte," to by bylo totiž příliš riskantní, to by na ně mohl zase nějaký práskač prozradit.
Ale takový nenápadný vzkaz, šikovně zašifrovaný do textu písňového hitu, to bylo nepostižitelné. Pro úplnost, celá píseň je
Pro čtenáře blogu, kteří preferují džez - zmiňovaná pasáž je v čase cca 2:20
