Knížka nejen pro puberťáky a učitele dějepisu

Koncem minulého týdne se zachvěla čerstvě demokratická srdíčka mnohých z nás. Při zprávě, že major Zeman opět vstává z mrtvých. Tentokrát ovšem nemíří přes obrazovky či dokonce ve formě dývek do našich domovů, ale jako didaktická pomůcka do českých škol.  Nezbývá než doufat, že to nedopadne podobně jako když mnozí naši spoluobčané vstupovali do KSČ nebo StB aby je rozložili zevnitř.

Oficiální zpráva z Idnes a MFD zní:

"Díly komunistického seriálu Třicet případů majora Zemana, které dezinterpretují historii, teď míří do českých škol. Děti se podle nich budou učit – mají díky nim poznat, jak se žilo za minulého režimu."

Přestože si např. Lidovky nebo MFDnes zhruba každého půl roku při pravidelných materiálech o mládeži postesknou, že není dostatek titulů pro mládež, které by se např. zabývali sexuální výchovou, zřejmě z komerčních důvodů přehlíží tituly malých nakladatelství.  V rámci vyváženosti si tedy dovolím uvést jako protinávrh jiný knižní titul, taky doporučovaný, ale "pouze" Výzkumným ústavem pedagogickým v Praze čili ne tak halasně jako dokáží hlavní média: 

·        Publikace předkládá osobní výpověď chlapce vyrůstajícího v době totality. Přestože příběh není zatížen detailními faktografickými údaji nebo daty, je možné si na jeho základě udělat představu, jak se tehdy dospívající mládeži žilo, jak vnímala tuto dobu nesvobody.

 ·        Knihu lze doporučit nejen jako kvalitní a velmi čtivý příběh, ale také jako podklad pro výuku doby 50 a 60. let 20. století v Československu. Osobní vyprávění dospívajícího chlapce, jeho postřehy, pocity, jeho zážitky se mohou stát přístupnou cestou, jak dnešním žákům přiblížit život v této době.

 Protože takové doporučení trochu "zavání" povinnou školní četbou, jsou přiloženy dojmy čtenářky Pavly, která se s tímto faktem vtipně vypořádala:   

"Dostala se mi do rukou knížka s názvem Beetles, která mě zaujala už svým názvem, připomínajícím mi vznik mé oblíbené skupiny Beatles. Přiznám se, že mě její obsah nalákal už proto, že jsem holka a zajímalo mě, jak asi takové dospívání probíhá u kluků, protože u sebe jsem jej poznala dobře a klučičí svět mi vždycky připadal takový tajemně zahalený do mlhy, do které se nám holkám v před ani pubertálním (ruku na srdce, ani v postpubertálním..) věku nepodařilo proniknout. „Tak teď mám jedinečnou šanci“, usoudila jsem a pustila se do čtení. Knížka je psaná velice milou, přátelskou, poutavou a čtivou formou a člověk (tedy aspoň já) se od ní prostě nemůže odtrhnout. Hltala jsem řádky a skončila jsem až k ránu, kdy jsem ji dočetla až do konce. Ráno, po pár hodinách spánku, se mi vůbec nechtělo do práce, ale to nevyspání stálo za ten zážitek. Vzpomněla jsem si přitom na spoustu zážitků, ovšem z druhé strany, tedy co jsem tehdy prožívala já a krásně mi to zapadalo do sebe. Některé zážitky jsem měla dokonce prakticky totožné – třeba vzpomínka na jednoho mého kamaráda, který mi chladivým mlékem po opalování natíral rozpálená záda. Tehdy jsem nevěděla, co je příjemnější, měla jsem v hlavě trochu zmatek a ve skrytu duše jsem toužila, aby nezůstalo jen u toho natírání.. Myslím, že jsme po tom toužili oba dva, ale bylo ještě brzy, oba jsme byli nesmělí a tohle byly jen roztomile neohrabané začátky našeho budoucího milostného života. V knížce se mi ale líbily i ostatní zážitky – ze sportu, poučení, které jsem nenašla v žádné jiné literatuře, ale i rozbor anglických písniček, které jsou mi velice blízké.
Na tuto knížku jsem si vzpomněla po nějaké době, kdy se děti mého přítele dostaly do věku 11 a 13 let. U toho mladšího ještě váhám, aby toho na něj ještě přece jen nebylo naráz trochu moc, ale starší dceři ji určitě dám přečíst. Sice jde o knížku o klukách ale myslím, že bude určitě zajímavá a poučná i pro holky. S přítelem, který byl knížkou taky velice nadšen, jsme se shodli na tom, že bychom ji doporučili jako povinnou četbu všem dospívajícím a nejen jim. Ovšem v tom je háček – vzpomínám si, s jakým nadšením jsem četla povinnou četbu…, takže to radši ne. Ale v každém případě, knížka je to skvělá a doporučuji ji všem.   Pavlína 

Většinou není čas ani prostor, kde bychom se mohli o nějaké knížce dovědět víc. Ale tady na blogu, zvláště třeba teď v noci si všeho můžeme dopřát do sytosti, tak ještě pár postřehů. Např. co napsal o knize Beetles /J. Kudrnáč/ oblíbený internetový server Knihovnice.cz, věnující se především recenzím:   

Celý příběh je vlastně o tom, jak se z kluka, který chodí na hrušky a tajně kupuje karty, postupně stává mladík zaneprázdněný starostmi o své mužství a stejným, ne-li větším dílem rovněž o něžné pohlaví. Objevování dívek i vlastního těla je podáváno lidsky, nijak nadneseně nebo snad přehnaně expresívně. Dočtete se něco málo o životě na venkově v padesátých letech, o kouzlu společných sprch a sportování, studiu cizích jazyků nebo první pracovní zkušenosti v socialistickém hospodářství. Vše je většinou docela nenásilně prošpikováno radami a poučeními, kterých se hlavnímu hrdinovi postupně dostává. Ať už jde o nevýhody nikotinové závislosti nebo tajemství velikosti penisu.
V dnešní době může být možná až trochu k smíchu, že se mládeži dostávalo více "odborných konzultací" od sportovní lékařky nebo tělocvikáře a nikoliv od rodičů. Doba ale byla prostě taková a ve výchově platily poněkud jiné zásady než dnes, kdy (pevně doufám) je běžné, že rodiče mluví s dětmi o otázkách sexu a dospívání otevřeně.
Celkově hodnotím vyprávění jako příjemné a odpočinkové čtení.

Jana Klusáková byla stručná, vtipná a výstižná:Beetles - třeskutá zpověď  o dospívání na přelomu 50. a 60. let. Text bez moralistních zámlk ilustruje Dušan Ždímal kresbami stejných kvalit.

 Ještě kousek z minirecenze mladé slečny učitelky biologie a tělocviku, která naznačuje, že by se kniha mohla využít vedle dějepisu i v dalších předmětech: 

Dovolila jsem si Vaši knížku vzít i na jednu z mých hodin ve škole a  napjatě jsem čekala, jak budou mojí sedmáčci reagovat, když jsem  předčítala úryvek ze sexuální výchovy. Mlčeli, poslouchali a pak po zvonění neutekli domů, ale ještě jsme si chviličku povídali. Tak tady máte  napsaných  pár řádků od jedné malé stydlivé paní učitelky, které se Vaši  beetlsáčci moc líbili.

V knize Beetles si můžete zalistovat třeba v Paláci knih Luxor na Václaváku nebo v knihkupectví Šedivý v Brně na Masaryčce. Ukázku - jednu kapitolu si můžete přečíst hned teď přímo na internetu na  http://www.eplanet.sk/kniha/beetles-kudrnac-j/  po kliknutí na odkaz "ukážkové kapitoly" a následně na Kapitola 3 - Zdechlina   I podle ní poznáte, že jsou v knížce některé věci, která nám rodičům přeci jen nejdou z pusy tak dobře, když je máme sdělovat potomkům sami.

Ještě poznámka k "puberťákům v titulku. Toto lehce pejorativní označení bylo zvoleno jen jako kontrast proti učitelům dějepisu, aby se tak zvýšila "údernost". Jinak i knížka sama se od toho distancuje, jak dokládá malá ukázka, zachycující situaci poté, co se tělocvikář nekompromisně a účinně vyrovnal s šikanou": 

„Abyste věděli, jsme tady jedním mužstvem! Pokud nějaký tupínek nechápe, ať si všimne, že ani v nároďáku nejsou všichni hráči stejně staří!“A byl klid. Trest to byl nepříjemný, většinou však stačila jedna lekce. Spokojen byl i ten, kdo si ji zopakoval. Na rozdíl od jiných učitelů Kotleta prohřešek dál nerozmazával. Jako jeden z mála také nepoužíval povýšeného označení vy puberťáci jedni.