Kdy bude v Brně třída nebo divadlo Danuše Muzikářové?

Aktuální přejmenovávací mánie vrcholí, když dnešní tištěná MFDnes neváhá dát na stranu A13 bombastický titulek „Za Havla mi hrozí kulkou“, a tak dělá vedle Václava Havla hrdinu už také ze samotného Fera Feniče, který byl dosud jen pouhým navrhovatelem přejmenování letiště. Ve víru takových vášní nám nutně musí unikat, že jsme dosud nepojmenovali nic po druhé ženě, která byla po Miladě Horákové popravena za své politické přesvědčení. Byla jí osmnáctiletá Danka Muzikářová, zastřelená v Brně 21. srpna 1969.

Přitom ulici Milady Horákové v Brně už máme, a jistě  budeme mít co nevidět  pojmenováno něco i po Václavu Havlovi. Ale třeba Danuše Muzikářová byla přinejmenším stejná hrdinka jako oba dva, spíše větší, neboť se nebála demonstrovat proti totalitě, přestože na ni mířily zbraně komunistických vrahů. Takovou zkoušku odvahy ani Milada Horáková, ani Václav Havel nikdy podstoupit nemuseli.

Navíc Danuše Muzikářová byla také ženou, podobně jako Milada Horáková, takže splňuje i další podmínku, že nejhrůznější je popravit kvůli politickému přesvědčení ženu. „Smůla“ Danuše Muzikářové oproti Miladě Horákové je ovšem v tom, že se nemohla zviditelnit v nějakém procesu, neboť v roce 1969 se s tím soudruzi milicionáři a další vrazi v uniformách komunistických totalitních složek na rozdíl od 50. let už nijak vůbec nepárali, a kvůli pár mrtvým pro výstrahu se s žádným procesem neobtěžovali.

 Proto je nutné zvolit nějaký vhodný objekt a pojmenovat jej právě po Dance Muzikářové. Ani ne tak proto, abychom jí vzdali se zpožděním více než 42 let nějaký hold, ale především kvůli nám samotným. Jako trvalé memento toho, že v úžasných 60. letech byla v Československu svými spoluobčany zastřelena mladá dívka kvůli svému politickému přesvědčení, aniž by se to někdy vyšetřovalo, samet nesamet. Aby se již opravdu nikdy neopakovalo to, že někteří naši spoluobčané vezmou zbraně a bez váhání půjdou zabíjet třeba svého souseda, kolegu, či jejich příbuzné.

Danka Muzikářová byla nadaná kreslířka, hrála ochotnické divadlo, milovala přírodu. Vyučila se pánskou krejčovou a  na doporučení své mistrové se chtěla přihlásit na studium módního návrhářství na textilní průmyslovce. Už jen tento malý výčet poskytuje zcela jistě dost inspirace proto,  co pojmenovat po dívce, jejíž život na samém počátku tvrdě ukončila komunistická totalita.