Kádrováci z ČSSD a Petr Paulczynski

Včerejší diskuse k několika blogům se opět hemžily příspěvky příznivců ČSSD podle jednoho vzorce, který odpovídá   praktikám totalitních kádrováků ve stylu "kdo nejde ve všem s námi, jde proti nám".  Jistým oživením pro mě bylo to, že vedle obvyklých kolovrátkových ataků na Paulczynského roční členství v KSČ jsem se cílem stal i sám, kvůli tomu, že jsem si dovolil v blogu zmínit neomalenou sebeprezentaci JM hejtmana Haška.

Výhodou celé situace bylo to, že jsem se osobně mohl přesvědčit jaké to je, odolávat stereotypním výpadům příznivcům jedné strany, kteří nejsou schopni ničeho jiného, než všemi prostředky hájit jakékoliv konání svých politických vůdců.

V článku:  http://sestak.blog.idnes.cz/c/90241/JM-hejtman-Hasek-zneuzil-povodnove-tragedie-jako-prvni.html  jsem si dovolil vytknout hejtmanu Haškovi, že si v agrární rozhlasové diskusi teatrálně vynutil pozornost, aby se prohodil frázovitým  projevem soustrasti obětem povodní, které v ten okamžik dělaly jistě vše jiné, než aby poslouchaly nějakou diskusi. Za to jsem byl v diskusi mj. nařčen z nenávisti k ČSSD a opakovaně u mě byla na dálku  diagnostikována paranoia.

 Zajímavé na tom je ovšem to, že když jsem podobně vytknul před časem  Pavlu Bémovi nevhodné chování,  opakovaným přirovnáním tragického případu osudu matky a dítěte z díla Sofiina volba k našim lokálním politickým kšeftíkům, nikdo mě z nenávisti k ODS neobvinil. http://sestak.blog.idnes.cz/c/60819/Je-Pavel-Bem-opravdu-obdaren.html 

Tato dvě přirovnání naznačují, že zatímco příznivci ODS jsou schopni přijmout kritiku, tak v řadách ČSSD vzbudí jakákoliv zmínka o špatných skutcích jejích členů vždy velké pobouření. Tato zaslepenost se projevuje i obráceně, kdy zase pořád dokola kritizují ostatní, aniž by byli schopni vyhodnotit si své argumenty. Diskuse pod blogy Petra Paulczynského jsou toho důkazem. S neúprosnou pravidelností se tam objevuje vždy několik příspěvků, které vůbec nereagují na článek ale zmiňují jeho roční členství v KSČ. Aniž by jim docházelo, že tím že v roce 1970 z KSČ sám vystoupil, tak si nad sebou podepsal ten nejhorší ortel. Tím okamžikem na tom byl hůř než vyškrtnutý i vyloučený člen KSČ, a dokonce i hůř než nestraník. Ti všichni měli naději, že se budou moci někdy ještě uplatnit, on už ne, jen se mu mohlo snad někdy zdát o tom, že režim jednou skončí.

Jediné co Paulczynskému tito kádrováci komunistického typu vyčítají pokud jde o jeho komunistické myšlení oprávněně, to jsou snad jeho občasné zmínky o mamuš. Tady to na něm stopy zanechalo, protože na rozdíl od dnešních trendů je už téměř 40 let s jednou manželkou. Byť i to musíme brát s reservou, protože soudruzi sice neustále, kupodivu  i v souladu s Masarykem, prezentovali rodinu jako základ státu, to jim ovšem vůbec nebránilo v tom, aby se důsledně nevěnovali třeba svým mladým soudružkám sekretářkám.

Mně osobně na těchto kádrovácích z ČSSD vadí to, že mi v diskusích často doporučují abych se Petra Paulczynského nezastával, někdo dokonce vyčítají, že jsme chodili na stejnou základku. Chtěl bych poznamenat, že tohle už jsme tady taky měli, kdy nám bylo nařizováno či doporučováno, s kým se stýkat můžeme a s kým ne, stejně jako další věci, co máme číst, jaké filmy sledovat atd. O psaní ani nemluvě, to už mohli opravdu jen soudruzi. Děkuji nechci, už toho bylo dost. Jako s každým druhým, tak se ani s Petrem Paulczynským neshodnu zdaleka ve všem. Tutově ale v tom, že není nad věcnou a nezaslepenou diskusi.