Kabina chilských horníků jde do muzea - a svět je zase jako dřív

Zdánlivě nenápadná ranní zpráva na iDNES o tom, že "Kabina Fénix z chilského dolu poputuje na náměstí před palácem prezidenta," vypovídá o stavu našeho světa víc, než by se na první pohled zdálo. Zvlášě v souvislosti s další informací, že "Druhé ze záložních pouzder bude zřejmě převezeno do města Copiapó, kde žije mnoho zaměstnanců z dolu San José. Třetí poputuje na Světovou výstavu Expo 2010, jež se koná od května v Šanghaji."  

Celý článek iDNES je ZDE. Jednoho musí přitom nutně napadnout, jak asi bude působit vystavené, a tedy již muzeální pouzdro, třeba zrovna na návštěvníky Expa v Šanghaji, když v Číně jsou právě teď v závalu další horníci. Vždyť snad každý si pomyslí - proč není raději u toho dolu, proč tam už dávno nevrtá slavný vrtač Jeff Hart, proč se už něco konkrétního nedělá pro záchranu horníků, tak jako v Chile?

Proč asi? Proč už nekoupila nějaká firma licenci na tyto kabiny, a nezačala je vyrábět? Vždyť jen v Číně zahyne v dolech ročně přes dva tisíce horníků, podobně jako v Rusku a v dalších zemích. Důvod je zřejmě jediný, taková záchrana je příliš drahá, a tak by se prostě dlouhodobě nevyplatila.  V Chile došlo k výjimce, kdy shodou okolností došlo k nákladné záchraně horníků i za tu cenu, že důl zbankrotoval. Kam by ovšem svět došel, kdyby měl zbankrotovat každý důl, kde dojde k nějakému závalu?

Takže jsme si prožili krásný příklad toho, jak téměř celý svět s napětím sleduje boj o lidské životy, obdivuje maximální nasazení odvážných i chytrých záchranářů, ovšem pohádka skončila, a nyní opět nastává každodenní realita. Realita, ve které žel mnoho z našich spoluobčanů dává neustále najevo své pohrdání tím nejcennějším, lidským životem.  Do takové reality hned vzápětí uvedl celou naši republiku nějaký zlosyn či celá banda únosem malé Aničky. Stejně jako ti, kteří možná drželi palce chilským horníkům, potom ale způsobili něčí smrt jen proto, že si sedli opilí do auta. Nebo otec se synem, kteří umlátili k smrti mladíka kvůli tomu, že se s ním nepohodli na diskotéce.

Nezbývá než doufat, že případ chilských horníků aspoň nastartuje cestu k tomu, aby se svět, či lépe - jeho obyvatelé, my všichni - stali přeci jen v budoucnu trochu lepšími, abychom si v co největším počtu začali více vážit životů nás všech. Možná k tomu pomůže i připravovaný film o chilských hornících, který by aspoň trochu mohl vyrovnat dosavadní nepoměr filmových témat, kdy pořád převažuje násilí a cílem filmových hrdinů je spíš člověku ublížit, než mu pomoci.