Jsem volebním komisařem

  Přesněji členem okrskové volební komise /aby nedošlo k záměně třeba s nechvalně proslulými lidovými komisaři komunistické historie/, do které mě nominoval dobrý známý za svou stranu. Poprvé v životě jsem tak měl včera možnost poznat volby jinak, než přes reklamní kampaně, mnohdy krkolomné komentáře v médiích a závěrečnou krátkou návštěvu volební místnosti. Pokusím se teď ukázat, že to byl velký zážitek.

Sešli jsme se už o půl jedné, abychom připravili volební místnost, kterou se ukázala být třída prvňáčků. I tento drobný detail, včetně jejich minižidliček byl předzvěstí toho, že jsme si neustále uvědomovali, že při volbách a hlavně našem dalším konání bychom měli všichni vždy jednat  tak, abychom se nikdy nemuseli stydět právě třeba před dnešními prvňáčky.

K dokonalosti přivedla tenhle pocit jedna maminka, co přišla volit se synkem, když zmínila, že je to právě jeho třída. Šikovný klučina toho využil, aby mamce i nám hrdě ukázal svůj obrázek na zdi, a zvládnul i situaci kdy ho maminka opustila, aby za plentou vložila do obálky svůj lístek. Toho jsem využil k tomu, abych  mladému sympaťákovi řekl, že pan ředitel zřejmě musí být jeho velký kamarád, když mu zařídil, aby jeho maminka mohla volit právě v jeho třídě. A to byl jediný moment z celého volebního dne, který mi připomněl naše politiky. Mladý muž se začal kroutit, sklopil zrak,  neřekl ani slovo a hned jak maminka odvolila, běžel pod její ochranná křídla.  Potom oba odešli, a tak se už pravdu nikdy nedovím. Upřímně řečeno, nemyslím si, že by si svou třídu jako volební místnost pro mamku zařídil díky svým kontaktům na vedení školy. spíš ho asi zaskočilo, že jsem ho z toho podezříval.

Tak jsem se stal příčinou jediného zachmuřeného obličeje prvního volebního dne. Jinak přicházeli jen samí báječní usměvaví lidé, ať  sólo nebo zase celé rodiny, někdy  jen manželé, a třeba  dvakrát s uspokojením kvitovali, že jejich potomek už má odvoleno.  Byl to velký kontrast s předvolební  kampaní, často negativní, spojenou s osočováním konkurenčních stran. To by si měli všichni politici uvědomit. Že zastupují voliče, kteří jsou skvělí a necítí vůči sobě žádnou zášť. Už se těším na počítání výsledků, které mi jistě potvrdí, že i voliči našeho okrsku, kteří spolu bydlí v jednom věžáku či na jedné ulici, volili nejrůznější strany.  Vůbec jim to nebrání v tom, aby byli na sebe milí a respektovali se. To by mohlo sloužit všem politikům jako vzor chování. Když to jde v domě či na ulici, proč bychom se k sobě nemohli chovat slušně v celé zemi?

Odpoledne třeba ještě k tomu něco napíšu, teď už musím běžet, v osm začínáme. Snad ještě jen starý příklad asi nejvtipnější negativní kampaně z USA. Baví se dva kamarádi, republikán s demokratem, co dělají pro získání voličů. Republikán říká, že to sice něco stojí, ale když jede třeba taxíkem, tak dá řidiči 5 dolarů spropitné a požádá ho, aby volil republikány. Demokrat upřímně odpoví, že on taxikáři spropitné nedá žádné, ale taky mu řekne, aby volil republikány.