Billboardy, vyzývající dva týdny před volbami Paroubka aby skončil, můžou být dokladem přetrvávajícího myšlení z komunistické totality. Pokud si je ovšem nezaplatil Paroubek sám, což by byl z jeho strany geniální počin, jak využít neschopnost konkurence. Skoro každý totiž dnes ví, že o tom jestli někdo v politice skončí, se rozhoduje především u voleb. Jinak tomu bylo pochopitelně za komunistické totality, kdy třeba na dálku radilo Rudé právo vybraným zahraničním politikům aby skončili, protože jeho redaktoři pochopitelně neměli praktické zkušenosti s tím, že by o tom mohli rozhodovat běžní voliči.
Povídá se, že tyto absurdní výzvy aby Paroubek skončil, prý platí ODS. To by byla ovšem velká pomluva, protože by obviňovala ODS z absolutního diletantismu, neboť na první stránce každé příručky či učebnice byznysu stojí, že se nikdy nemá pomlouvat konkurence. Neboť to prozrazuje, že dotyčný nemůže sám konkrétně nabídnout nic lepšího, a tak se zmůže jen na očerňování konkurence. Nehledě na to, že i negativní reklama je reklamou, a Paroubek se tak jednoznačně stal nejznámnější osobností letošní volební kampaně.
Spíš bych tedy řekl, že za touhle akcí stojí samotná ČSSD, které stopro vyšel předpoklad, že se ostatní strany od těchto výzev na Paroubkovo odstoupení nedistancují. Takže běžný volič si řekne, že s Paroubkem to bude asi opravdu lepší, když ho ostatní jen pomlouvají, či se k němu přikloní jen proto, že je nyní v pozici utlačovaného a tedy slabšího, a tak mu pomůžou. Jiní si zase řeknou, že ti co Paroubka vyzývají aby skončil, zřejmě vůbec netuší, že by se o tom mělo rozhodnout ve volbách a ne v nějakých výzvách, a že takové neználky raději volit nebudou.
Zvláště když v mnoha zásadních věcech se úplně všechny strany stejně shodují. Např. žádnou z nich už nezajímá vyrovnání se s komunistickou minulostí. Nebo snad někdo slyšel o straně, která by měla v programu zrušení soudních poplatků pro ty, kteří by chtěli třeba zažalovat své udavače o náhradu škody, která jim vznikla jejich udáváním? Včetně toho, že by byl dán soudům příkaz, řešit tyto kauzy přednostně i přidělit těmto poškozeným advokáta. Ani náhodou, nic takového v programu žádné strany není.
Takže všem našim stranám je úplně jedno, že je tady stejná situace, jako kdyby v poválečném Německu zůstali až na pár pohlavárů všichni nacisté na svých místech včetně státní služby, na soudech, a jeden z nich by byl i ministr spravedlnosti, a měli by rozhodovat o odškodnění obětí fašismu. Tedy i z toho pohledu je nakonec úplně jedno, kdo tyto volby vyhraje. V každém případě to bude strana, která se spojí s kýmkoliv a zapomene na cokoliv, jen aby se její členové dostali ke korýtkům.
