Proč je poskytování půjček zvýhodněno oproti prodeji zboží? Už od roku 2004 mohou spotřebitelé velmi jednoduše srovnat ceny různě velkých balení výrobků, protože obchodníci musí na zboží uvádět také cenu za jednotku. Je na to totiž zákon č. 124/2003 Sb., o uvádění jednotkových (měrných) cen, kterým byla do zákona o cenách začleněna evropské směrnice o ochraně spotřebitele při označování cen výrobků nabízených spotřebitelům.
Proč není něco podobného dávno uzákoněno i pokud jde o peněžní úvěry? Je nemravné chtít po běžném občanovi, aby si sám složitě počítal poplatky, reposazby a další nuance, skryté drobnými písmeny někde na konci smlouvy. Ne každý také čte pravidelně iDnes, a tak mu mohl uniknout včerejší skvělý článek se všemi výpočty na tohle téma - možno otevřít kliknutím ZDE.
Tam byl vypočítán např. úrok vyhlášeného Providentu výmluvným způsobem:
Úvěr 50 000 korun
splatnost: 60 týdnů splátka: 1 550 korun / RPSN: 224 % celkem: 91 800 korun
Pokud by tohle muselo být uvedeno v záhlaví každé smlouvy, měl by každý klient ulehčenu úlohu v tom, že by mu okamžitě došlo, že při splácení přihodí každý týden ještě skoro tisícku navíc, za opravdu velkorysou pomoc Providentu. Můžeme se stokrát vysmívat těm "tupcům", co si takové půjčky berou na dárky či dovolené.
Ale zkusme se na to podívat jinak. Většinou se nejedná o rozmařilce či playboje, kteří se klidně zadluží aby na dovolené mohli prožít další dobrodružství, ale o rodiče, kteří i pod vlivem kobercových reklamních masáží chtějí udělat aspoň trochu radosti dětem třeba pod vánočním stromkem. Takže jim už leccos dalšího unikne. V marketu jsou už teď chráněni, i když pokud tam někdy ulítli tak, že koupili balíček sýra z dovozu a až doma si všimli, že to byl luxus v ceně třeba 400 za kilo, nic vážného se nestalo, exekutor jim kvůli tomu na dveře nezaklepal. U lichvářských půjček je to žel mnohem horší, strany a vláda ovšem zůstávají stále v klidu.
