Jak v r 1989 pomohli disidenti komunistům a estébákům zůstat u moci

Zejména zásluhou disidentů eskaloval během roku 1989 odpor proti totalitnímu režimu, který pak v listopadu vyvrcholil akcí, známou jako "sametová revoluce".  Tato rychlá "revoluce" měla ovšem jednu nevýhodu v tom, že vítězná strana nebyla podpořena ozbrojenými složkami, tak jako při předchozím převratu v r. 1948. Tehdy díky tomu  museli prakticky hned opustit své posty všichni, kteří nepatřili do vítězného týmu. Kdežto v r. 1989, až na některé kosmetické úpravy třeba ve Veřejné bezpečnosti, ve vládě a změnu na Hradě, zůstalo jinak vše při starém. 

Důsledkem bylo to,  že všechno od majetku SSM po fabriky,  bylo v klidu buď rozkradeno nebo zprivatizováno starými strukturami, dosazenými bezvýhradně KSČ a StB. Pozornost národa bylo totiž šikovně svedena na divadlo, které se odehrálo na Hradě a v pražském podhradí. Kdyby ovšem disidenti tak netlačili na pilu, mohla iniciativa vznikout zespodu. V listopadu  1989 jsme totiž už byli poslední totalitní zemí ve střední Evropě, a tak by se pozice všech komunisticko-estébáckých kápů stala záhy neudržitelná, a byli by tlakem  zaměstnanců, kteří si s totalitním režimem nezadali,  postupně nahrazováni ať v podnicích, nebo ve školství, ve zdravotnictví a jistě taky v armádě, VB i jinde.

Což by logicky nakonec vyústilo i ve vládní změny, již bez žádných kompromisů. K tomu žel nedošlo a tak se jen potvrdilo úsloví, že někdy méně znamená více, které nás stálo stamiliardy a což je ještě horší, zemi stále prošpikovanou exkomunisty a bývalými udavači, kteří mají pořád vliv v nejrůznějších sférách. Jistěže je po bitvě každý generálem a dějiny už nezměníme,  mohli bychom ovšem aspoň zkusit ovlivňovat přítomnost, třeba v tom smyslu, že bychom se více snažili bránit tentokrát už jen hospodářským zločinům exponentů snad už doznívající totality.

Jen na okraj, úryvek z aktuální zprávy na iDnes: "Jak vypadaly poslední Krausovy roky? MF DNES zjistila, že jen na dividendách, které si nechal v uplynulých letech vyplatit jako jediný majitel firmy RFK, získal 8,5 milionu korun.

Firma se zabývá reklamou a realitami. Koupil ji v roce 2006 od společnosti lobbisty Martina Ulčáka. Ten podobně jako Kraus dříve patřil k významným funkcionářům komunistického režimu."

S tématem také souvisí následující článek, který jako vůbec první v našich médiích obsahuje konkrétní dokumenty, dokládajíci činnost jedné udavačky, která udávala kolegy zejména kvůli osobnímu prospěchu vlastnímu a svého manžela:

http://sestak.blog.idnes.cz/c/97442/Proc-nepostavit-v-Brne-pomnik-praskacum.html