Hotel Continental Brno a museum StB

Kusé a zatím nepotvrzené  zprávy o tom, že v brněnském  hotelu Continental bude zřízena ke 20. výročí pádu totality  expozice věnovaná vlivu Státní bezpečnosti na provoz hotelu, můžou znamenat revoluci ve světovém muzejnictví. Zdánlivě nenápadná informace totiž bude mít ve svém důsledku pro celý svět podobně ohromující dopad, jako kdyby Obersturmbannführer Eduard Weiter, poslední velitel koncentračního tábora Dachau,  v dubnu 1945  z tábora neprchnul ale vydržel do konce války a pak tábor zprivatizoval a provozoval dál, už třeba jako normální věznici. A po dvaceti letech by se rozhodl zřídit v ní museum.

Pochopitelně, že se jedná pouze o hypotetický příklad, protože v Dachau se to přihodit nemohlo. V Německu bylo totiž fašistické hnutí postaveno mimo zákon, čímž ovšem Němci vylili s vaničkou i dítě neboli vedle opravdových provinilců se tak zbavili i spousty skvělých mozků, provinivších se pouze tím, že byly součástí nacistického systému. 

V zemích bývalého socialistického tábora k takovým unáhlenostem ale došlo jen nahodile, jako např. známý případ diktátora Caušeska a jeho ženy. Takže na rozdíl od poválečného Německa, kde bylo možno studovat praktiky fašismu už jen teoreticky, my budeme mít možnost seznámit se ve zmíněném museu StB s kompletním vývojem tehdejšího komunistického systému, který v něčem přetrvává až do dnešních dnů. Bude jistě zajímavé sledovat, jak schopní a elitní zástupci předlistopadové vedoucí  síly ve státě a to KSČ,  řídili ve spojení s StB velký mezinárodní hotel nejen za totality, ale v prakticky nezměněném obsazení jej úspěšně provedli také bouřlivým privatizačním obdobím. 

Tento vítaný krok hotelu Continental byl jistě umožněn také rostoucí přátelskou atmosférou ve vztahu k naší minulosti, kdy prakticky nikdo už nemá žádný problém s tím, že třeba premiér a další ministři byli aktivními členy KSČ nebo i spolupracovnáky StB.  Je to dané také tím, že totalita je svým způsobem zajímavá už jen pro malou část našich občanů, kteří ji zažili v aktivním věku a mají dnes 45 a více let. Tato již menšina národa možná bude iniciovat konečně upřímnou diskusi na tohle téma a využije tak možnost, aby všechno probrali ještě pamětníci, předtím než vše zapadne navždy do archivů. Již není důvodu něco zastírat a nemluvit otevřeně, včetně uvádění důkazů. Třeba se zjistí, že mezi totalitní výkonnou mocí a disidenty, kteří se opět začínají rojit u příležitosti výročí Listopadu, nebyl zase až tak velký rozdíl a že mnohdy rozhodla prostá náhoda o tom, kterým směrem se člověk vydal.

Už nyní můžeme pomocí několika veřejnosti přístupných dokladů ukázat malý zlomek toho, co nás v expozici Stb v hotelu Continental bude jistě čekat. Zajímavá je hned první příloha, dokládající jak se recepční Pavla Janků /později Treuová a Sedláčková/ stala 16. listopadu 1976 agentem StB. Jak vyplyne z dalších dokladů, tak až neuvěřitelné datum podepsání vázacího aktu přesně 13 let před naši sametovou revolucí se stalo i prvním semínkem, ze kterého později vzklíčila privatizace hotelu Continental jejím budoucím manželem MVDr. Sedláčkem a jeho společníky.

Bývalo zvykem agenty StB po roce 1989 očerňovat. Ale co tak asi udělala tehdy mladá recepční špatného? Byla v práci šikovná, ovládala cizí jazyky a již od roku 1973 byla i důvěrníkem StB. Takže když dostala nabídku aby se stala agentem, věděla že ji dostala proto, že je dobrá. A proč by asi tak měla odmítnout a  vzdát se kariéry? Ve prospěch někoho jiného, s velkou pravděpodobností méně schopnějšího? Neodmítla a dobře udělala, protože jako kádrová reserva, plně oddaná věci socialismu se později stala vedoucí recepce a tedy vládkyní celého ubytovacího úseku. V této důležité pozici pak mohla ovlivňovat mnoho věcí, pochopitelně i jako agentka StB, a tak významně pomáhat svému nastávajícímu.

Rovněž v hotelu Continental se současně odvíjel příběh původně číšníka pana Jaromíra Sedláčka, nynějšího manžela tehdejší recepční paní Pavly. V roce 1970 se jeho kariérní vzestup sice zastavil při výměně stranických legitimací, ale naštěstí pro něj nebyl z KSČ vyloučen, bylo mu pouze zrušeno členství. Tento zdánlivý detail sehrál velkou roli v tom, že jako straník se zrušeným členstvím mohl pan Sedláček po jisté době do KSČ opět vstoupit. Takže nezatrpkl a protože byl zvyklý podílet se aktivně na veřejném životě, stal se zatím aspoň agentem StB s krycím jménem Florian. Protože se osvědčil, tak se opět stal kandidátem KSČ a postupoval i profesně, z číšníka vedoucím restaurace, pak provozní a nakonec už ředitel malého hotelu Mánes ve Svratce. Nedosti na tom, ke všem těmto funkcím a povinnostem začal pan Sedláček dálkově studovat snad nejtěžší možnou školu a to Veterinární univerzitu. Nejtěžší proto, že se oprávněně říká, že anatomie zvířat je mnohem obtížnější než anatomie člověka, což je nejobávanější zkouška na lékařské fakultě.

Normální smrtelník si asi nedokáže představit úžasné morálně volní vlastnosti pana Sedláčka, které mu umožnily všechno zvládnout, ve všech funkcích obstát. Není tedy divu, že snad nejschopnější člověk, který tehdy pracoval v podniku Interhotely Čedok, byl už jako znovupřijatý člen KSČ jmenován do funkce ředitele hotelu Continental, které se ujal 1.1.1987

Na tomto místě by se měla objektivně přiznat přednost tehdejšího socialistického systému v tom, že umožnil nyní již panu MVDr. Sedláčkovi vrcholné veterinární vzdělání včetně získání dalších odborných zkušeností v hotelnictví. Nic na tom nemění to, že byť dělnického původu, tak se v mládí mohl pouze vyučit číšníkem a po absolvování základní vojenské služby pracoval další 3 roky jako proviantní důstojník Československé lidové armády, než se opět vrátil k profesi číšníka. Důležitým momentem pro rozvoj a formování jeho osobnosti totiž bylo jistě i jeho první členství v KSČ v letech 1961 až 1970. Takže chtě nechtě opět klobouk dolů předtím, jaké lidi dokázala KSČ pro republiku připravit.

Již před jmenováním doktora Sedláčka do funkce ředitele Continentalu přeskočila jiskra mezi ním a vedoucí recepce paní Pavlou. Důsledkem bylo i to, že mohli využít svých mnohaletých zkušeností agentů StB k tomu, aby společnými silami vytvořili kolem pana doktora tým schopných lidí. To znamenalo především zbavit se těch, kteří by mohli jeho ředitelování nějak narušovat,  třeba jen většími jazykovými znalostmi. Ty byly možná jedinou slabinou pana doktora, i když pochopitelnou. Nakonec Veterinární univerzita není přece žádna jazykovka, že ano. Nejoblíběnějším trikem se ukázalo obvinit někoho z nezákonné směny valut, to vždy u StB zabralo. I když později StB jak dokládají archivy konstatovala, že se obvinění neprokázalo, bylo to pro budoucí manžele Sedláčkovi bez postihu, vždyť byli jen obezřetní a ostražití.  Podobně jako když pan doktor potřeboval uvolnit místo na hotelu Mánes pro svou dceru a jejího manžela, a tak obvinil tehdejšího ředitele z pokusu o emigraci i podvodů v restauraci.

Přiznám se, že mě tyto věci, z nichž se mě některé dotýkaly osobně, dost naštvaly když vyšly najevo po zpřístupnění archivů StB. Ale teď s odstupem to zase vidím jinak. Vždyť do listopadu 1989 zbývaly necelé dva roky, a tak se manželé Sedláčkovi projevili jako vizionáři, kteří si už intenzivně připravovali půdu pro následné převzetí hotelu. A vyčítat jim, že na základě nepravdivých udání vystrnadili ředitele hotelu Mánes nebo že musel odejít náměstek Continentalu? Vždyť kdo by neudělal maximum pro své ditě, kdo by nestál o to, mít kolem sebe jen věrné spolupracovníky, kterým může důvěřovat?

Nakonec, není dnes situace stejná, třeba při volbách? Kdy se vytahuje na konkurenty kde co, bez ohledu na pravdivost?

Další údaje potvrdí, že manželé Sedláčkovi zvolili správný postup. Přestože u podniku Interhotel Brno bylo dost odborně i jazykově vybavených vysokoškoláků, podařilo se prosadit na počátku roku 1989 do funkce náměstka ředitele Continentalu středoškoláka pana Jaroslava Vacka, po jeho ročním pracovním pobytu v SRN. Jak dokládá příloha, rovněž spolupracovníka StB, který pochopitelně při jmenování do funkce vyjádřil souhlas s další spoluprací s StB. A zcela jistě byla odsouhlasena i spolupráce, již mezi čtyřma očima, mezi panem Vackem a doktorem Sedláčkem. Prozíravost dosavadního počínání se potvrdila hned poté, co se v Cibulkových seznamech objevil pan doktor Sedláček jako agent Florian. Ministryně obchodu Štěpová ho okamžitě odvolala z funkce ředitele, naštěstí stačil ale zavčas onemocnět takže odvolán být nemohl, a než se uzdravil,  tak za pomoci právě pana Vacka a dalších kolegů bouře přešla, a doktor Sedláček ve funkci ředitele zůstal.

Po úspěšné privatizaci Continentalu, když pak ještě přikoupili Grandhotel v Jihlavě, přišel po čase další test přátelství, ukovaného zejména společnou věrnou službou pro stranu a StB. Tentokrát však již v nových demokratických podmínkách. Když šel do dražby brněnský hotel Grand, tak vznikl nápad hotel vydražit a vytvořit tak již malý hotelový řetěz se třemi hotely. Podrobnosti o provedení záměru nejsou zatím známy, ale zřejmě někdo usoudil, že jistější bude když se dražby zůčastní jen pan doktor Sedláček. Zejména proto, že se počítalo s jistými triky, které by již odpovídaly novému podnikatelskému prostředí. Pan doktor Sedláček pak  opravdu hotel za částku přesahující 200 milionů vydražil a začal provozovat, a rovněž se mu dařilo úspěšně se vyhýbat obvinění z falšování dražební jistiny. Nakonec se ale něco zadrhlo a pan doktor Sedláček byl za privatizační podvod pravomocně odsouzen k několikaletému nepodmíněnému trestu odnětí svobody.

Těžko říct jak to všechno bylo, v tisku se o případu nepsalo. Možná byla příčinou pouze typická česká závist, protože počátkem devadesátých let se privatizace prováděly všeobecně velkoryse, prvořadé přeci bylo aby podniky zůstaly v českých rukou. Jednou z možných příčin neúpěchu bylo možná i to, že hoteliéři se příliš soustředili na vlastní podnikání, a pozapomínali na službu vlasti, která se jim tak osvědčila během tzv. totality. Nakonec ale pro doktora Sedláčka všechno dobře dopadlo a trest nikdy nenastoupil, údajně ze zdravotních důvodů. Nedá se s určitostí říct, jestli pan doktor Sedláček na sebe vzal při nepovedené privatizaci hotelu Grand úlohu bílého koně. Pokud však ano, tak dopadl skvěle na rozdíl od bílých koní, kteří na sebe tuto roli vzali už jen na základě kapitalistických vztahů, protože ti většinou skončili špatně.

Ne tak doktor Sedláček, kterému jistě kolegové manažersky pomohli trestu se vyhnout. Navíc mu před 5 lety při odchodu do důchodu vyplatili podíl přes 23 milionů Kč /viz příloha/, když  dcera pana doktora Sedláčka MVDr. Vágnerová pokračuje v rodinné tradici jako veterinární lékařka i hoteliérka, a vlastní významný podíl ve společnosti Sevas, která provozuje i Continental.

Ze všech těchto informací vyplývá, že uvažovaná expozice StB v hotelu Continental bude velmi atraktivní. Jednoznačně jistě prokáže, že se nikdo nemusí stydět za to, že sloužil vlasti. A že se to vyplácí mnohem víc, než proti aktuálnímu systému nějak bojovat či revoltovat. V tom se jedná opět o vizionářský projekt majitelů, kteří tak znovu potvrzují, že se umí dívat dopředu. V současně době brněnské hotely nejsou příliš vytížené, dokonce jeden nový hotel přišel před otevřením o provozovatele. Po otevření expozice se ale v žádném případě nemusí o návštěvnost obávat hotel Continental. Vždyť jen když nabídne školení kubánské vládě pro její disidenty. A názorně jim ukáže, jak se vyplácí režim podporovat a na případné změny si v klidu počkat. Tak jak to dělali manželé Sedláčkovi, pan Vacek a další. Vždyť nedělali za tzv. totality nic špatného a jen pomáhali vytvářet pro všechny klidné podmínky k práci.

Pokud se to zvládne po manažerské i lektorské stránce, tak může být hotel Continental tím, co se významně přičiní o likvidaci hnutí odporu ve všech koutech zeměkoule. Ne násilím ale názorným příkladem. Co může být přesvědčivější než vidět na vlastní oči úspěšné  hoteliery, kteří na svou životní šanci čekali v klidu několik desetiletí, kdy poctivě pracovali pro blaho lidu i jeho bezpečnsot.  Že to významně zvýší reputaci České republiky je nad slunce jasné. Zanedbatelný nebude ani ekonomický přínos pro republiku. Všechno díky tomu, že jsme již odhodili zášť vůči komunistům i spolupracovníkům StB, a po zralém uvážení dokážeme ocenit i jejich dřívější práci.

 V každém případě nás letos v listopadu čekají dvě brilantní expozice, jedna ve zrekonstruovaném Domě umění a druhá v hotelu Continental. Máme se na co těšit!