Havel, Klaus ani Fischer stohy nezapalovali

Také díky tomu se mohli stát bez sebemenších pochybností třemi nejvýznamnějšími osobnostmi polistopadové České republiky. Všichni tři byli totiž vizionáři v tom smyslu, že proti rudé totalitě bojovali nenásilně. Každý z nich trochu jinak, ale vždy tak, že ani náhodou nemůžou být srovnáváni třeba s právem odsuzovanými teroristy dnešního světa. To se žel netýká některých příslušníků Třetího, tedy protikomunistického odboje, kteří v boji proti komunismu používali z části způsoby, které jsou dnes považovány za teroristické, jako třeba zapalování stohů. A to dnes prostě není v módě.

Nic na tom nemění ani to, že krátce před tím podobně bojovali proti fašistům. Ani tehdy se to totiž nesetkávalo s podporou široké české veřejnosti, když naši občané chtěli hlavně bez úhony přežít válku, či spíš poklidný protektorát. Pochopitelně až na výjimky, kdy se část našich předků podílela na protifašistickém odboji, když dokonce neváhali v boji proti fašistům nasazovat i vlastní životy. Svými životy, dlouholetým vězněním, či v lepším případě jen šikanou v práci zaplatilo mnoho z našich spoluobčanů i za následný odboj protikomunistický. Jenže tento Třetí odboj byl sice proti totalitě, ale už nikoliv proti cizí, fašistické, ale proti vlastní, komunistické. Takže se setkal u veřejnosti ještě s menším nadšením.

I když ne každý byl novou totalitou nadšen, většina lidí ji považovala za mnohem lepší než předchozí protektorát, zvláště když nezaváhali a zavčas zachytili nový vítr, a tak vhodně umístili své pláště. Nebo montgomeráky, ve kterých se pak vydávali zatýkat své spoluobčany, což ostatně dobře zná i mladá generace, třeba z majora Zemana. Národ chtěl prostě klid, zvláště když bylo jasné, že proti dohledu Sovětského svazu stejně nic udělat nejde.

Z dnešního pohledu je pro nás velkým štěstím, že tohle pochopili třeba zmínění představitelé Havel, Klaus a Fischer. Vždyť k čemu by bylo dobré, kdyby tehdy bojovali proti komunismu násilím?  Václav Havel by skončil jistě v Jáchymově jako řadový mukl s podlomeným zdravím, kde by těžko mohl psát svá filozofická díla, divadelní hry, ba ani Dopisy Olze. A zcela jistě by ho nikdy nepoznal celý svět, a my bychom tak přišli o svou nejslavnější osobnost v historii.

Podobně Václav Klaus. K čemu by bylo dobré, kdyby své hrdinství využil pro nějaké násilné akce, když by pak zcela jistě nemohl v klidu připravovat v Prognostickém ústavě nejlepší způsob, jak se ekonomicky co nejlépe s následky totality vyrovnat. Na co by nám taky bylo dobré, kdyby Jana Fischera potkal osud třeba Pavla Wonky? Přišli bychom nejen o spoustu skvělých statistiků, které stačil vychovat díky tomu, že vstoupil do KSČ a mohl je tak učit. Zároveň bychom se nemohli pyšnit opravdu skvělým premiérem, po Listopadu nejoblíbenějším.

I těchto několik příkladů dokazuje, že Třetí odboj má smůlu v tom smyslu, že pro tuto zemi mnoho dobrého nepřinesl. Vždyť kdyby tomu bylo jinak, tak by se o jeho uznání jistě už dávno zasadili jak Václav Havel, tak i Václav Klaus s Janem Fischerem. Na druhé straně by asi bylo dobré udělat podobné gesto, jako třeba udělala Spolková republika Německa  ve vztahu ke svým obětem. Ty, když prostřednictvím amerického právníka Fagana, žádaly před několika lety o odškodnění, tak vůbec nemusely platit žádné soudní poplatky.

To by mohli zařídit i naši demokratičtí zastupitelé. Zdaleka ne všichni účastníci Třetího odboje se totiž dopouštěli teroristických činů, přesto  je někteří naši spoluobčané hrubě poškodili např. jako agenti StB. Proto měla naše demokratická vláda již dávno zařídit jejich plné osvobození od soudních poplatků, pokud si našli své udavače, a chtějí je zažalovat. Dávno měla být pro ně rovněž k dispozici i právní poradna včetně právního zastoupení. Tady je možná škoda, že své udavače nezažaloval třeba právě Václav Havel. Což je dáno jednak tím, že je finančně zabezpečen, a také asi tou skutečností, že mu svým způsobem posloužili, neboť mu svou nezákonnou činností zařídili opravdu celosvětovou propagaci.

Jenže běžní poškození jsou v mnohem nevýhodnější situaci oproti svým udavačům. Na rozdíl od nich, kteří se díky své spolupráci s StB skvěle zabezpečili třeba zprivatizováním podniků, ve kterých udělali jako agenti StB kariéru, nemají jejich oběti pochopitelně žádné prostředky na advokáty či soudní poplatky. Tohle bychom měli rychle změnit, a aspoň částečně se tak přiblížit Německu, které se se svou fašistickou minulostí vyrovnalo mnohem lépe.

Morální poučení pro mladší generaci by potom mohlo vyznít takto. V této zemi je to už tak zařízeno, že vždy se nějaká skupina lidí má trochu lépe než ostatní, neboť se dopouští prohřeškům proti fair play. Za války to byli ti, kteří kolaborovali s nacisty, po roce 1948 zase ti, kteří se zavčas připojili ke komunistům, po roce 1968 k tomu museli ještě přidat otevřené schválení Sovětské okupace. Dnes jsou na tom nejlépe zase ti, kteří berou v obrovských částkách úplatky a různé provize, včetně peněz z podvodů, zejména u státních zakázek. Takže tím se vůbec neznervózňujte, tak to bylo a bude u nás vždycky. I tak se dá totiž prožít v této zemi krásný život, ovšem pod podmínkou, že se těm nahoře příliš nezprotivíte.