Estébáčtí čimani se u mě na blogu nakonec sami odhalili

Když jsem po téměř dvacetiletím zpoždění při zpřístupnění archivů StB /komunistické Státní bezpečnosti/ zjistil, že někteří soudruzi - agenti na mém pracovišti dokonce i zneužívali StB ve svůj osobní prospěch, začal jsem příslušné dokumenty uveřejňovat i zde na blogu. Už proto, že dosud u nás nebyl publikován žádný podobný případ, kdy někdo využíval státní udavačskou mašinérii pro svůj melouch, aby se zbavoval svých konkurentů na pracovišti.

I když fakta hovořila jednoznačně, kontaktoval jsem ještě zmíněné udavače /a současně i dřívější kolegy až přátele/  písemně i telefonicky s tím, že bych si chtěl o tom s nimi popovídat. Setkání se žel přes původní příslib  už vyhnuli, navíc jsem přišel i o jednoho dalšího, a jak jsem si myslel opravdového přítele, který mi moje aktivity vytknul s tím, že vytahuju kostlivce ze skříně a ať se už v minulosti nevrtám. Když jsem v tom ale pokračoval, oznámil mi, že už přátelé nejsme. To je kuriózní a současně smutný důkaz toho, že k StB se člověk mohl přidat i po roce 1989. Onen původní přítel totiž začal se zmíněnými estébáky po roce 1989 podnikat, dlužno ovšem poznamenat, že tehdy nebyla jejich minulost ještě tak jednoznačně prokázaná. Byť mu muselo být jasné, že když třeba probíhala privatizace jako po másle, nebylo to samosebou ale především díky propojení na všemožné přetrvávající totalitní struktury. Poté co teď vyšlo všechno najevo už je pochopitelně s nimi na jedné lodi, už hájí rovněž své zájmy, a tak se ani jemu vytahování StB kostlivců nezamlouvá.

Poté co jsem loni začal na blogu tyto materiály pravidelně uveřejňovat, vyrojila se v diskusích pod články skupinka diskutujících, která vůbec nijak nekomentovala články ale unisono pořád dokola zmiňovala, že jsem prý byl důvěrníkem StB. Nic nepomáhaly moje argumenty, že jsem nikdy nic nepodepsal, ani to, že jak psala ČTK: "Kategorie důvěrník a kandidát tajné spolupráce z českého seznamu vyřadil nález Ústavního soudu v roce 1991, podle kterého tyto osoby o své spolupráci nemusely vědět."  Nepomohl ani nejpádnější a logický argument, že jazykově vybaveného opravdového důvěrníka by StB těžko vyhodila z hotelu, navíc když se obvinění  jeho ředitele neprokázala, jak stojí ve svazku.

Bez ohledu na to už pomalu rok těchto několik diskutujících prakticky pod každým článkem pořád opakovaně tvrdí, že jsem byl důvěrníkem a hotovo. Ani jednou např. nikdo z nich nekomentoval dokumenty opravdových estébáků. Není divu, že mi stále vrtalo hlavou, kde se v těchto lidech bere ta vytrvalost a současně zaujatost i neznalost problematiky StB. Rozluštění přinesla až diskuse pod nedávným článkem, ve kterém  jsem zmínil, že volby vyhraje strana, která jako hlavní volební trumf navrhne úplné osvobození od soudních poplatků pro ty, kteří budou požadovat odškodnění po svých estébácích včetně toho, že jim stát poskytne bezplatné služby advokátů.

Vedla mě k tomu vzpomínka na mou mámu, která dostala odškodnění od Německa za prožité útrapy v koncentrácích více než 55 let po skončení války, aniž by musela platit soudní poplatky či advokáty. To jsme snad morálně horším státem než Německo, když oběti naší totality si vymáhání odškodnění musí sami financovat? Opravdu byla komunistická totalita horší než fašistická?  Navíc tento typ odškodnění by nehradil stát ale šlo by přímo z peněz těch, kteří se na tom sami podíleli. Např.  tím, že "nevytvářeli odpovídající podmínky k práci dle §74" tak, že sami udávali nebo udávání na pracovišti tolerovali - tyto nomenklarurní kádry pak většinou pochopitelně takto řízené podniky zprivatizovaly, takže mají z čeho platit. Kolik, by určil soud podle míry poškození.

To jsem ovšem píchnul do vosího hnízda, tady jsem své diskutující odpůrce rozhodil.  "Co já na to?" muselo každému prolítnout hlavou.  "Pořád tvrdíme, že byl důvěrníkem StB, že udával lidi, a on teď chce aby estébáci a udavači platili. Navíc navrhuje, aby oběti estébáků neplatily soudní poplatky a ještě dostaly advokáta. Hm, to asi budeme muset změnit taktiku."  Nebudu vás napínat, čimani to nezvládli. Jeden zareagoval: "Takže si srovnejte všechno v hlavě, protože odpuštění soudních poplatků se konat nebude. Platit se musí..." To bylo víc než výmluvné. Diskutující, který se tady maskuje za ochránce demokracie a neustále vyčítá, že byl někdo důvěrníkem, najednou ostře vystoupí proti tomu, aby byly oběti estébáků zproštěny soudních poplatků. Není to potom nakonec nějaký estébák, který dostal strach, protože by mohl přijít o peníze? To ho tak znervóznilo, že už vypadnul ze své role, a tak se prozradil. Peníze, o ty šlo estébákům přeci vždy.

Jako ozvěna přispěl další diskutující: "Kdyz chcete tvrdit, ze ste zadnym duvernikem Stb nebyl, dokazte to urednim, resp. soudnim rozhodnutim, jinak Vam neradno nic verit.  A neobvinujte jine z estebactvi, kdyz nemuzete prokazat, ze sam ste cisty. "  To už bylo úsměvné. Styl těchto několika diskutujících připomínal už dávno praktiky StB, tak jsem jim to občas naznačil. I s tím, že když mě obviňují a nadávají do lhářů, tak by to mělo větší váhu, kdyby se nestyděli vystoupit z anonymity. Jinak si vlastně počínají pořád jako tajní či anonymní bachaři třeba v Jáchymově. To se vždy rozčilovali, že nemají proč odkrývat zde svou identitu. A najednou - důrazně trvají na tom, že z  estébáctví  může obvinit druhé jen ten, "kdo může prokázat, že sám je čistý. "  Nějak jim nedošlo, že jako diskutující nickové zatím sami o své čistotě nikoho přesvědčit nemohli.

Tím se konečně odhalili a totálně zdiskreditovali. Muselo se zjevně jednat o skupinu estébáků, či nějaké nešťastníky pracující na jejich zakázku, střídajíci nicky jako ponožky, kteří měli za cíl či úkol mě odradit od toho, abych zřejmě jako jediný v této republice konkrétně odhaloval pomocí dokumentů nejen činnost StB ale hlavně těch, kteří StB dokonce zneužívali ke svým soukromým cílům. Proti nim byla vlastně StB ještě celkem férová.

Přesto je smutné, že se o své estébáky nezajímají ani disidentské špičky jako třeba Václav Havel. Proč je nezažaloval např. kvůli ublížení na zdraví? Jistěže má peněz dost, ale co by vysoudil by mohl dát na charitu, to už je vedlejší. Hlavně by však dal příklad pro ostatní, a možná by inspiroval i nějakou politickou stranu k tomu, aby si dala do programu pomoc obětem při soudním vymáhání škod na svých udavačích.  Vždyť ze známých stran tohle nezajímá už žádnou. Všechny oběti StB totiž zdaleka nedopadly tak dobře, jako pánové  Havel či Dienstbier.