Danuše Nerudová se ze začátku zcela vážně chlubila tím, že nemá jako jedna z mála žádnou komunistickou totalitní minulost. Stopla to až poté, když se stala terčem vtipů kvůli tomu, že byla za totáče teprve školačkou.
Na svém brífinku po skončení prvního kola paní Nerudová mj. řekla:
"Vzedmuli jsme vlnu, za obyčejnou holkou, která nikdy nebyla v politice, ale jen chtěla prosazovat témata, která se týkají nás všech, a která se týkají i mladých lidí. ...začal se psát příběh, který je inspirací pro všechny ostatní, že skutečně má smysl se snažit, že máme všichni moc měnit věci... ...že se pootevřely dveře pro ostatní, kteří půjdou za mnou... a myslím, že můj úžasný tým, který stál po celou kampaň, a věci, které v té kampani dělal, tak si některá z dalších generací bude číst v knihách a bude se o nich psát jako ty nové prvky politického marketinku, které se dostaly do politické kampaně.
Dále zmínila pravdivou skutečnost, což dokládaly desítky mladých členů jejího týmu, co s ní byly na pódiu:
"Když jsem se rozhodla, že budu kandidovat, tak jsem záměrně chtěla úplně mladý tým, lidi kteří nebyli zatíženi politickým marketinkem, čistých duší, kteří to vlastně dělali z nadšení, a dělali to proto, aby oslovovali mladou generaci, a aby dělali věci jinak. Já myslím, že jsme se na této cestě ani jednou neušpinili. Z tohoto místa říkám, že jsme celou dobu vedli pozitivní kampaň, a myslím, že jsme přispěli k dobré náladě v této zemi."
Potud vše v pořádku, jenže závěr vystoupení paní Nerudové už musel nutně budit rozpaky. Zejména s ohledem na tu spoustu "čistých duší," kterými byla na pódiu obklopena. Paní profesorka Nerudová, která je hrdá na to, že se neušpinila na rozdíl od jiných rudou totalitou, a z podstaty své profese je neustále mezi mladými, žel zřejmě už totalitu ze svého života úplně vymazala.
Paní profesorka Nerudová pravděpodobně vůbec netuší, že tak jako ona se kdysi v Brně narodila jedna taky "obyčejná holka, která nikdy nebyla v politice, ale jen chtěla prosazovat témata, která se týkají nás všech, a která se týkají i mladých lidí." Byla to dokonce její jmenovkyně, taky Danuše, Danuše Muzikářová, a tématem, které chtěla prosazovat byla svoboda Československa, a kvůli tomu šla v Brně demonstrovat dne 21. srpna 1969 proti sovětským okupantům, v den prvního výročí jejich zločinného přepadení naší země. Při demonstraci byla Danuše Muzikářová ovšem zastřelena nikdy nezjištěným příslušníkem československých ozbrojených sil, tehdy sil již stoprocentně kolaborantských, neváhajících vraždit své spoluobčany. Kvůli tomu, že chtěla pro svou zemi svobodu.
Takže když paní profesorce tragický příběh Danuše Muzikářové zřejmě unikl, tak těžko mohla povědět svému mladému týmu o jejich vrstevnici, a o své předchůdkyni Danuši, která za svobodu zaplatila tu nejvyšší daň. Ani o té hrozné době, kdy komunisté v zájmu upevnění své moci neváhali posílat své ozbrojené složky střílet po vlastních spoluobčanech. Vůbec svůj tým, ani diváky brífinku a své příznivce nevarovala třeba před tím, že oba postupující do dalšího kola mají za sebou jistou totalitní minulost, a neřekla jim, ať tedy vybírají velmi obezřetně, a hlavně, ať jsou potom na zvoleného prezidenta velmi přísní, a pozorně ho sledují.
Něco takového prostě ani náhodou. Po ohromujících ovacích totiž na závěr brífinku Danuše Nerudová řekla, že "stojíme na začátku úplně nového příběhu... ...a pořád je tady velké zlo, a to zlo se jmenuje Andrej Babiš. To zlo neodešlo, a dostalo poměrně dost procent... a to zlo musíme porazit." "Já bych chtěla pogratulovat demokratickému vítězi, což je Petr Pavel, opakovaně jsem ve svých vystoupeních hovořila, že bych neměla problém ho podpořit ve druhém kole, já mu gratuluji, a my spolu dnes večer budeme hovořit o tom, jaké jsou možnosti..."
Takže najednou provádí paní Nerudová úžasný veletoč, a už bere aspoň jednoho totalitního kandidáta na milost, a dokonce téměř jako prezidentka oslovuje národ a radí mu, koho má volit. Možná to ale nemyslela úplně vážně, že by si národ neporadil bez ní, a třeba si jen chtěla u pana Pavla trochu šplhnout. Naznačuje to ovšem, že v zásadních věcech je možná příliš flexibilní, ona sama nebo její poradci, a tak je možná lepší, že zatím se prezidentkou ještě nestane.
