Dnes se podařil České televizi opravdu husarský kousek, když zřejmě operativně zařadila do vysílání film Slečna se špatnou pověstí z roku 1982. V kombinaci s jednou z hlavních zpráv minulých dnů, kterou bylo to, že „V červnu 1988 potrestal soud tehdy pětadvacetiletého Rittiga devítiletým trestem za to, že se jako vedoucí prodejny potravin v centru Prahy podílel v letech 1983 až 1985 na astronomickém manku 766 tisíc korun.“ totiž film dostal naprosto jiný rozměr, neb naprosto jasně demonstroval jak morální bídu socialismu, tak i logický přímý přechod naprosto stejné bídy do našeho dnešního kapitalismu.
Účinek filmu umocnilo hvězdné obsazení v čele s bývalou první dámou, paní Dagmar Veškrnovou – Havlovou, když jej režíroval proslulý Evžen Sokolovský. Škoda jen, že začátek byl už v 7:20 hod. a hlavně je třeba litovat absenci jakékoliv propagace. Zvláště když upoutávky na mnoho jiných zbytečných pořadů jako třeba Pošta pro tebe či Zázraky přírody, ty se omílají neustále již několik dní. Ale to je asi daň právě za tu operativnost, když výrobu upoutávky pochopitelně naplánovat nešlo.
V programu ČT je o filmu zhruba následující informace. „Maloměstský hotel navštívil kontrolor. A to bohužel právě ve chvíli, kdy se chystá velká společenská akce, při níž si někteří zaměstnanci restaurace chtějí "bokem" - tedy podvodně - přivydělat. Navíc manželka vedoucího si "vypůjčila" z kasy dvanáct tisíc na kožich. Ale tahle žena je velmi flexibilní a v každé situaci si umí poradit. O kontrolorovi se ví, že je na holky... “
Přivydělání „bokem“ pak mělo spočívat třeba v tom, že místo sedmigramové kávy se měla dělat jen pětigramová a spousta dalších kousků, při kterých jistě zaslzelo vzpomínající oko nejednoho číšníka, kuchaře či soudruha vedoucího. Pan Paroubek by jistě mohl taky vyprávět. Tato komunální satira nakonec skončila dobře, byť v průběhu filmu někteří aktéři vyslovili obavy z toho, že za manko 12 tis. je prokurátor. A socialistický divák a v tomto případě zejména zaměstnanec v pohostinství či potravinářství si tak měl odnést ponaučení, že za manko je vysoký trest, a hosté že se neokrádají.
Film byl pak uveden zhruba v době, kdy Ivo Rittig po škole nastoupil jako prodavač do státního podniku Potraviny Praha. Jistěže se tam okamžitě seznámil zatím aspoň s menšími fintami, jak okrádat spotřebitele či stát na případném ztratném atd. A zřejmě musel dostávat i menší podíl z takového „zisku“, a zcela jistě nebyl s jeho výší spokojen. Těžko mohl totiž tušit, že soudruh vedoucí zdaleka nehamouní všechno jen pro sebe, ale musí mít připraveno něco i pro soudruha vedoucího závodu Potraviny, pod který ta či ona sámoška spadala. To vím moc dobře od svých kamarádů rovněž vedoucích, ke kterým si vždy před Vánocemi a před prázdninami přišel soudruh vedoucí příslušných Potravin pro svůj podíl, který dle velikosti prodejny dosahoval i výše několika měsíčních platů. Netřeba dodávat, že i tak byli spokojeni všichni.
Je možné, že k zásadní chybě u Ivo Rittiga došlo poté, když se stal už sám vedoucím v tom smyslu, že ho jeho předchůdce nezasvětil do všech tajů a zejména do toho, že s nadřízeným soudruhem vedoucím je třeba úzce spolupracovat. Pak by měl vždy včasné informace o případných kontrolách, a mohl by tak dát včas do pořádku třeba hotovost, kterou měl zrovna jinde kvůli nákupu vnášeného zboží jako levnějšího alkoholu z Tuzexu, či kaviáru od sovětských vojáků. Prostě i film Slečna se špatnou pověstí přispěl k tomu, že se Ivo Rittig mylně domníval, že vše je jen brnkačka, kterou hravě zvládne, zvláště když i ve filmu všechno dobře dopadlo. Ivo Rittig se prostě stal obětí falešné socialistické morálky, kvůli které vůbec nebyl ve škole připraven na to, co je hlavním zdrojem příjmů všech vedoucích pracovníků v potravinářství či ve službách, včetně jejich nadřízených soudruhů, a to možná až po ministra obchodu.
Tady je třeba ocenit velkorysost amnestie Václava Havla, když ji pojal i svým známým srdíčkem. Jistě k tomu muselo přispět i to, že zmíněný film musel několikrát vidět, neboť v něm hrála jeho oblíbená Dagmar Veškrnová. Také proto si to musel při vyhlášení amnestie vyhodnotit, neboť případ Ivo Rittiga jako jeden z nejzávažnějších v oblasti tzv. hospodářské kriminality jistě celý prostudoval. A rozhodl i v tom smyslu, že Ivo Rittig manko ve výši 766 tisíc korun už platit nemusí, protože byl vlastně obětí pokryteckého socialistického školního i pracovního systému. Pokud by někdo namítl, že mankem ovšem okradl daňové poplatníky, je třeba opáčit to, že kdyby Ivo Rittig tehdy Československo zažaloval za své dlouholeté protiprávní vězení, byla by výše jeho odškodnění možná mnohem ještě větší.
Jistěže může někdo nyní namítnout i to, že některé další činnosti Ivo Rittiga již po listopadu 1989 jsou rovněž podezřelé. S tím se dá souhlasit, jenže co měl Ivo Rittig dělat, když se stejnými lidmi, se kterými z nevědomosti kšeftoval už za totality, se setkával všude možně a vždy na vedoucích pozicích i potom? Prostě jen pokračoval v tom jediném, co se mohl naučit v Československé socialistické republice, a to s podobnými kádry a hlavně s podobnými metodami, když si hbitě doplnil to, že na hlavní soudruhy vedoucí se nesmí zapomínat.
Pro úplnost se může dodat, že za socialismu byly některé podniky mimo dosah ČOIky, jako třeba Interhotely. V těch už to byl naprosto jiný level, když se podvody často dělaly v součinnosti se Státní bezpečností. Např. v hotelu Continental v Brně bylo zavedenou metodou okrádat skupiny sovětských turistů, což při pravidelném denním počtu pěti skupin o 40 lidech přinášelo už při zkrácení jednoho chodu jídla o pětikorunu celý tisíc. Těžko říct, jak se soudruzi vyrovnávali s tím, že okrádají nejvěrnější bratry. Ale možná vycházeli z toho, že plné porce by scvrklým žaludkům turistů z vyhladovělého Sovětského svazu mohli ublížit.
V Interhotelech byly pouze interní kontroly vlastních podniků, které sloužily především k tomu, aby se nějak neobohacovaly nejnižší články obsluhy. Nebezpečný byl prostě kdokoliv, kdo by mohl propracovaný systém okrádání hostů nějak ohrozit. Unikátní dokumenty StB např. dokládají, jak nové vedení hotelu Continental vyřešilo nebezpečí, že by mohlo přijít o zisk z okrádání sovětských turistů. Jednou se totiž objevilo nebezpečí, že předchozí náměstek by se po odchodu do důchodu stal průvodcem Čedoku, a jako znalý věci by nedovolil okrádání „svých“ skupin. Což by mělo pro nové estébácko komunistické vedení negativní důsledky. Agenti StB v podobě ředitele hotelu a paní vedoucí recepce si ovšem hravě poradili. Jednoduše požádali své řídící orgány StB o to, aby vydaly pro dotyčného zákaz činnosti průvodce, a měli klid. Dokumenty a další podrobnosti jsou TADY
To bylo ovšem jen na okraj, protože podniky Potravin a Restaurací a jídelen či Jednoty byly v naprosté většině. Je tedy možné, že obětí jako Ivo Rittig je mnohem víc. Nyní se objevilo, že film Slečna se špatnou pověstí bude ČT 1 opakovat ještě ve čtvrtek 26.9. v 10:50 hod. Komu uniklo dnešní vysílání se tak nabízí taky možnost, jak se díky jedinému filmu a případu Ivo Rittiga dovědět o naší minulosti i přítomnosti možná víc, než četbou elaborátů slovutných historiků.
