Čokoládový Ježíš Toma Waitse

Protože část národa probírá možná až příliš horlivě vítězství Michala Davida nad Karlem Gottem v anketě Tý Tý, tak snad neuškodí malé odbočení a zmínka o tom, že před pár dny byl  jmenován do rokenrolové dvorany slávy Tom Waits.  Ten v USA požívá jen zlomek slávy amerických hvězd typu třeba jmenovaných Davida či Gotta u nás, a se samotným  Karlem Gottem by jistě nemohl soupeřit ani v Německu.

Tom Waits kvůli tomu rozhodně není nijak zahořklý, na druhé straně se ale zmínce o tom nijak nevyhýbá, což předvedl při své řeči: “Říkají, že nemám žádné hity, a že se se mnou obtížně spolupracuje – a říkají to tak, jako by na tom bylo něco špatného.“ /They say I have no hits and I´m difficult to work with - and they say it like this is a bad thing./  Pak dodal, že “Písně jsou jen velmi zajímavým způsobem, který má co do činění se vzduchem.“ /songs are just very interesting things to be doing with the air/" a vzpomněl toho, jak  v 15 letech vklouznul na vystoupení Lightning Hopkinse, když si namaloval knír, aby ho tam pořadatelé pustili. Na konci ho zaujalo jak Lightning Hopkins zmizel v šatně, když za sebou prásknul dveřmi, na kterých bylo napsáno – Nevstupovat, pouze pro účinkující! Tehdy si řekl, že se musí dostat do šoubyznysu tak rychle, jak to jen bude možné.

Když předával Neil Young Tomu Waitsovi na důkaz členství obligátní sošku, tak Tom poznamenal: „Škoda že na ní není řetěz, abych si ji mohl k sobě připoutat. Mohlo by mi to pomoct třeba při případným zatýkání, kdy by mohl nějaký polda říct – podívejte, ten je ve Dvoraně slávy, tomu nebudeme dávat želízka.“

Tom Waits poděkoval i své manželce, za to, že mu pomohla přežít, a svým přítomným dětem za to, že ho všechno naučily, což pak upřesnil tak,  že ho naučily všechno co vědí - to je taky fajn přístup, že se nebrání od nich přejímat dnešní pohled a názory mladých, určitě to není žádný namistrovaný dospělák či rodič, který si myslí,  že je nejchytřejší.

Teď tedy jedna ukázka zpěváka a pianisty s chraplavým hlasem a velkým srdcem, kterého ovlivnilo blues z Chicaga i z delty Mississippi, německý kabaret, valčíky a polky nebo beatnická poesie. Který zpívá o nádherných ztracencích, nočních ptácích, snílcích i tulácích nebo těch, kteří podlehli démonu alkoholu. Nebo taky o malém klukovi v písni Čokoládový Ježíš, kterou v úvodu věnuje všem, kterým jako dětem dělalo velké problémy ranní vstávání v neděli, s následující povinností jít do kostela na bohoslužbu. Pokračuje, že jako kluk objevil v místním obchodě s bonbóny výrobek, který měl z jedné strany kříž, a z druhé citaci z Bible.

Na písničku kliknout prosím ZDE

Nechodím do kostela v neděli, neklekám si k modlení

Nebifluju se knihy Bible, mám svůj vlastní způsob

Ale vím, že mě Ježíš miluje, možná ještě trochu víc

Klekám si na kolena každou neděli, v obchodě Zereldy Lee s bonbóny

Musí to být čokoládovej Ježíš, kterej mi udělá dobře uvnitř

Není nic lepšího pro kluka jako jsem já

Jediná věc která mě dokáže povznést, víc než zlatý pohár

Vidím, že jen čokoládovej Ježíš, může uspokojit mou duši

Takže jistě nic proti tomu, když si někdo na podnikovém večírku zajuchá při hudebním ztvárnění touhy Michala Davida po žití non stop, ale občasná změna třeba právě s Tomem Waitsem by nás v našem žití také nemusela zpomalit.