Co má zase Topolánek proti estébáckým metodám?

Že cítil potřebu vyzvat Paroubka, aby "přestal s využíváním fízlovských a estébáckých metod" jak uvádí dnešní iDnes. Mirek Topolánek zřejmě zase jednou pořádně zaspal. Vůbec mu totiž nedochází, že veškeré totalitní udávání bylo dávno vzato na milost, jak širokou veřejností, tak i soudy. Asi se nechal příliš ovlivnit občasnými výkřiky zoufalců, kteří se snaží o vymazání svého jména z Cibulkových a jiných seznamů.

To se jedná ovšem o výjimky hlavně v tom smyslu, že dotyční byli zapsáni z toho důvodu, že nějaký řídící orgán StB potřeboval naplnit stav donašečů, a tak si ho občas doplnil dle vlastního uvážení. Třeba u důvěrníků to bylo jednoduché, tam se písemný souhlas většinou neprováděl, na rozdíl od např. agentů. Takže část takto postižených si stěžuje oprávněně, byť už zcela zbytečně, protože dnes už není žádnou ostudou, když někdo s StB spolupracoval. Spíš je hanba když z toho nic nevytěžil pro sebe a rodinu.

Copak kdy někdo z nás viděl, že by si stěžoval udavač, kterému spolupráce s StB vynesla třeba post ředitele a po privatizaci se tak stal i majitelem podniku? Jistěže ne, a proč taky? Vždyť rovněž mnoho riskoval, protože nemohl tušit, jak by to při možné změně režimu dopadlo. Co kdyby skončil hned v listopadu na oprátce jak Causescu, případně jak naši kolaboranti po válce? Jak mohl vědět, že to dopadne pro něj dobře? Jen si nemysleme, že tito lidé-udavači si v Listopadu neprošli obdobím nejistoty. Ale vyšlo jim to, a byli tak odměněni za to, že vlastně již v předstihu začali podnikat jako udavači, prostě byli aktivní a nebáli se riskovat.

Také museli vynaložit jisté úsilí pro to, aby postupně i veřejnost začala jejich postoje akceptovat a aby dostali na svou stranu i veřejné mínění. To vše se jim podařilo, takže udávání a špiclování už téměř nikomu nevyčítáme, stalo se to prostě jen jednou z dalších variant, jak se dostat k postavení i k moci. Bez ohledu na režim, a tak je to jeden z mála efektivních způsobů, který se dá nazvat dědictvím totality a je použitelný i dnes. Proto je až  komické, vyčítat něco podobného třeba Paroubkovi. Tím Topolánek naznačuje, že už přestal být moderním politikem, který netuší jaké možné způsoby jsou už dnes akceptovatelné. 

Následující článek plně potvrzuje předchozí úvahu, když spolupracovníci StB v brněnském hotelu Continental netrpí výčitkami, stejně jako si vůbec nestěžují na to, že byli opakovaně v mnoha seznamech agentů StB. Taková byla doba a nakonec, nebýt toho, tak by z nich dnes těžko byli renomovaní hoteliéři. To se počítá, a ne nějaké již žloutnoucí seznamy.

http://sestak.blog.idnes.cz/c/89595/Hotel-Continental-Brno-a-museum-StB.html