Charakterních inteligentních lidí bude nadále ubývat

Již Platón vyslovil základní myšlenku pozitivní eugeniky, kdy ideální potomstvo vzejde z „nejlepších“ mužů a žen. Jenže jací mužové a ženy počínali většinou potomstvo u nás po Únoru 1948? Když ti nejlepší, pokud nebyli rovnou popraveni, byli na dlouhá léta zavíráni do vězení. Další byli pronásledováni, nesměli vykonávat svou práci, bylo jim bráněno ve studiu atd. takže měli pochopitelně ztížené podmínky i k zakládání rodin. 

Což mělo následující efekt. Např. hrdinové, kteří nasazovali životy za vlast během války, nebo bojovali v poválečných letech za demokracii, měli mnohem méně potomků než ti, jejichž odboj se projevil maximálně načerno zabitým prasetem, a kteří se chopili zbraní až po Únoru, když šli zabírat fabriky.

Takže nejlepší podmínky k plození potomků u nás měli po roce 1948 dělničtí ředitelé stejně jako komunističtí funkcionáři, zelené mozky a další pakáž v uniformách včetně  lidových milicionářů, až po ředkvičky typu Víta Olmera, což nám nedávno vtipně sám vysvětlil na blogu. Ne nadarmo se už tehdy povídalo, že mnohem horší než ekonomické škody je totální morální devastace vládnoucí třídy.

Důsledky toho pociťujeme mimo jiné právě v soudnictví, když komunistická práva v drtivé většině studovali hlavně protekční caparti z nejprověřenějších rodin. Jediné co se na rudých právnických fakultách vyučovalo pořádně, bylo jak pomocí pseudoparagrafů udržovat pomocí násilí mocenskou pozici zločinné KSČ! Co jiného se tak asi totalitní právníci mohli učit? Nehledě na to, že již tehdy se dala práva vystudovat za úplatky. Jeden bývalý kolega studující dálkově, sice dopoledne neuspěl u státnic,  ještě téhož odpoledne však zvládnul úspěšný reparát. Jestli byl před reparátem pro něco ve spořitelně, to žel doloženo není. Ještěže něco podobného nebylo možné např. na lékařských fakultách, což potvrzuje i velký rozdíl mezi stavem nynějšího zdravotnictví a soudnictví. Na lékařské fakulty se synci a dcerky exponentů totality už přeci jen tolik necpali, tam už jen stranická linie nestačila.

Trend tohoto důkladného ničení genofondu,  nastoupený v roce 1948, se po roce 1989 snížil jen částečně. Když jej právě 1. ledna znovu oživil pan president Klaus svou amnestií. Tomu jeho rádcové žel při stanovení parametrů nepřipomenuli, že třeba z tisíce či kolika obětí H-systému přišlo kvůli tomuto miliardovému podvodu možná i několik set rodin o možnost, pořídit si další potomky. Tady je třeba politovat, že do H-systému nevstoupili také synové pana presidenta, pochopitelně na straně klientů. Ne snad, že by někdo panu presidentovi nepřál vnuky, nakonec svým synům by táta jistě pomohl a tak by byl jeho rod zachován. Jenže pokud by se tak na vlastní kůži přesvědčil pan president o takových podvodech, byl by zcela jistě obezřetnější, když by se seznamoval s doporučovaným rozsahem amnestie.

A možná by panu presidentovi došlo, že když si někdo stěžuje na miliardový tunel dejme tomu v H-systému, nemusí v tom být nutně závist, ale třeba jen postesknutí nad tím, že po exponentech totality se nyní převážně rozmnožují zase defraudanti a tuneláři.