Československo v době, kdy i Ferrari muselo valit bulvy

Neustále se probírá, co všechno komunisti počínaje únorem 1948 zničili, a tak udělali z nádherného Československa zemi iksté kategorie, byť to byla před válkou jedna z nejprůmyslovějších zemí na světě. Když největší tragédií pochopitelně nebyly materiální či technologické škody, ale utrpení popravených či vězněných spoluobčanů a jejich rodin. Nemluvě o morálních škodách, kdy prakticky celý národ trpěl schizofrenií spočívající v tom, že všichni včetně dětí  museli neustále škatulkovat své názory a volit, kde můžou to či ono ještě říct, a kde ani za žádných okolností. Nakonec i včetně komunistů, neboť ani ti si nemohli být jisti sami před sebou.

Teď se na záběrech z roku 1960 můžeme podívat na to,  jakou jsme tehdy uměli udělat reklamu a hlavně na to, co bylo jejím předmětem. Tatra 603 byla vyráběna od roku 1955 a rozhodně patřila tehdy k absolutní světové špičce. Není divu, když ji daly dohromady ještě chytré hlavy, vystudované a vyučené za 1. republiky a jejichž um tehdy ještě komunističtí kádři a kádrováci nestačili utlouct.

Jistěže propagace byla dělána pod taktovkou Motokovu, na který bezesporu jako na každý podnik zahraničního obchodu dohlíželi již estébáci, ovšem ještě natolik rozumní, že si byli vědomi toho, že odborníkům do práce kecat nesmějí.

Jiná věc je ta, že v souladu s hesly podle vzoru kapitalisty obouvat nebudeme, tato reklama neměla přímý efekt na prodej „šestsettrojek,“  neboť o jejich vývoz soudruzi z nějakých důvodů nestáli. Proč, to nám časem jistě  zjistí Ústav pro studium totalitních režimů . /„Šestsettrojky“ nebyly v celém průběhu výroby prakticky vůbec exportovány (přes velký zájem o tento vůz) s výjimkou několika desítek kusů pro země bývalého východního bloku (Sovětský svaz, NDR, Bulharsko, Maďarsko)./

Co to vypovídá? Život šel i po únorovém převratu dál. Jistěže každý musel respektovat to, že v Praze se chopili moci rudí zločinci. Za podpory ohloupeného davu, který je tam chodil podporovat na demonstrace. Ale většina republiky si myslela své, lidé sice nejásali ale do práce chodili, jen byli pochopitelně obezřetní, aby se jim nestalo to, co třeba exemplárně popraveným či na mnoho let zavřeným obětem.

Je třeba jen znovu litovat, že se rudý teror nepodařilo odstavit od moci v roce 1968. Později totiž již odborníků se skvělými pracovními návyky z předválečných let ubývalo, a na jejich místa přicházely šedé bezpohlavní normalizační myši, typu některých nynějších kandidátů na presidenta. Ale to už jsme opět v podivné přítomnosti, tak si sám raději pustím ještě jednou klip o tom, jaké jsme tady měli v roce 1960 pašáky.