Blogeři, karmy a počty čtenářů

Blogerem jsem sotva týden i s cestou a tak bych snad ani neměl mít tu drzost, nějak komentovat zdejší systém. Na druhé straně by mohlo být výhodou, že jako newcomer ještě netrpím tzv. profesní slepotou a je tedy naděje, že by některé postřehy mohly být přínosem.

V blogerských kuloárních diskuzích mě překvapilo hned několik věcí. Jak vážně se probíraji strategie s ohledem na to, jak získat co nejvyšší karmu nejen článku ale tím pádem i blogera samotného, co nejvíc čtenářů i nářky nad inflací většinou nekvalitních článků.

Přiznám se, že mě to poněkud zaskočilo. Jaky dlouholetý pasivní čtenář blogů jsem totiž tyto věci nikdy nesledoval ani trochu. Když mě zaujalo téma čili titulek tak jsem kliknul a prostě četl. Případně se pak zapojil do diskuze a moc rád s autorem diskutoval a jak jinak, třeba se i pohádal. Vůbec jsem nevnímal kde a na jaké pozici byl článek umístěn a už vůbec ne kolikrát např. dostal karmu či kolik čtenářů měl. Sám jsem dal za několik let karmu asi třikrát a to jen proto, abych si vyzkoušel co to udělá aniž bych tušil na co takové hodnocení je dobré. A že se nějaká karma nachází i pod fotem blogera, to jsem nezaregistroval čestné pionýrské ani jednou.

Teď ale vidím jak velký význam tomu přikládají blogeři samotní. Diskutují o tom, v který den a denní dobu je nejlepší článek umístit aby co nejdéle zůstal na první straně a mohl tak přilákat co nejvíc čtenářů. Ale láká čtenáře opravdu článek, není to nakonec  jen titulek či jím naznačené téma? Dá se vůbec říct kolik lidí po přečtení prvních  pár řádků mizí jinam, zvláště když je tak široká nabídka? Aby to mělo opravdu vypovídající hodnotu, tak by snad musela být na konci článku výzva, aby čtenář laskavě kliknutím nějakého odkazu potvrdil přečtení.

Chápu ovšem, že jsme skoro všichni soutěživí hračičkové a máme rádi každou formu uznání. Jen bychom tomu neměli přikládat příliš velký význam. A hlavně se neochuzovat o možnosti potěšení z jiných forem, které nám blog Idnes poskytuje. 

Mým největším dosavadním "úspěchem" byl např. článek  Je Pavel Bém opravdu obdařen?, přitom to byla jen taková poznámka vzniklá na základě mého dojmu, že se při své kandidátské řeči snad až moc vychloubal. Ovšem měla správný timing těsně po jeho prohrané volbě. Na druhé straně jsem za to sklidil kritickou poznámku od kamarádky Šárky, "že jsem se do něj nemusel tak pouštět". Oponoval jsem tím, že mu to snad může i prospět k tomu, získat trochu víc skromnosti. V tom jsem ale moc neuspěl, mladí to dnes vnímají zřejmě jinak a pokud něco znají tak s tím jdou ven. Skončili jsme pak u toho, že Sofiina volba je stejně fikcí a jestli to tedy brát stejně vážně jako konkrétní případ. Tak či onak, jedná se o článek, jehož životnost byla krátká a který kdyby napsán nebyl, tak by se zase nic moc nestalo. I když podněty vzniklé při rozhovoru s dcerou byly dobré a zase mě přinutily víc se  snažit vnímat svět i z pohledu jiných generací.

Pro zajímavost další příklad. Prakticky ve stejnou dobu a to v neděli odpoledne jsem umístil dva články týkající se Leonarda Cohena. První nazvaný "Leonard Cohen - s úsměvem" dosáhnul doteď více než dvojnásobné návštěvnosti než další nazvaný jen lakonicky LC II. Přitom ten úsměvný Cohen je jen popisem sice půvabné ale přece jen drobné příhody z jeho života. Zato v druhém a dost pracném článku je spousta moudrých myšlenek tohoto kanadského básníka. Možná to jen potvrzuje teorii síly titulku, v tomto případě je to ještě asi umocněno všeobecnou představou, že Cohen je zpěvák ponurejších písní. Takže jeho úsměv byl asi přitažlivý. Zajímavostí je to, že oba články dostali po pěti karmách. Kdoví jestli ne všechny vždy od stejných čtenářů a zřejmě současně i kolegů - blogerů, kteří vědí k čemu karma slouží. 

Závěrečný příklad se týká mého posledního článku "Dali mi jména mých udavačů". Podle mě jeden z nejdůležitějších v dějinách naší polistopadové žurnalistiky -:) OK, beru zpět. Ale jedno prvenství má určitě protože je v něm vůbec poprvé u nás ukázáno jak v praxi probíhalo získávání spolupracovníků StB. Včetně ukázek příslušných dokumentů. Tady si dovolím složit poklonu Idnes za uživatelský komfort pro blogery, protože pokud dokázal vložit přílohy takový pc analfabet jako jsem já, tak to musí být prostředí opravdu příjemné. V mé hitparádě se umístil článek na místě třetím ale přiznám se, že jsem očekával trochu větší zájem o tyto dokumenty.  Ale pokud se už lidi zajímají o zábavnější tématiku, tak to taky nemusí být zas až tolik špatná zpráva.

Dovolím si shrnout, že důležitější než všechna čísílka jsou konkrétní projevy zájmu třeba v diskuzi či s přáteli, které jsou našimi články iniciovány. A taky třeba dobrý pocit z toho, když po půlnoci zjistíte z počitadla, že se zase pár lidí podívalo aspoň na perex článku.  Jinak čestně prohlašuju, že jsem vůbec nepřemýšlel nad tím, kdy tento článek umístit. Poobědval jsem prostě karbenátky vyjmuté z krabičky plněné inertním plynem a dal se do psaní a hned po dokončení poslílám.

Závěrem ještě malá poznámka. Po uveřejnění prvního článku jsem si vyzkoušel, jestli si může vlastní karmu zvýšit i samotný bloger. Může. Pak jsem si to pro jistotu ještě dvakrát ověřil. A řekl jsem si, že to by teda mohlo stačit. Jenže při čtvrtém článku se to nějak dlouho drželo na dvě a něco, tak jsem tomu trochu pomohl. A při pátém článku ...