Jan Šesták
- Počet článků 505
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2755x
Seznam rubrik
Jan Šesták
Okamžitě doplaťme soudcům všechny požadované miliardy
Je sice pravda, že na socialistických právnických fakultách se na výuku západních jazyků nekladl žádný extra důraz, a tak díky tomu nehrozí exodus našich soudců na Západ. V tomto směru nemají soudci podobný trumf jako lékaři, takže nemůžou hrozit nějakým hromadným odchodem na Západ. Zvláště když třeba při operaci slepáku není zase až tak důležitá gramatika, jako třeba při formulaci rozsudku. Co ale našim odpovědným činitelům nedochází je to, že jistě téměř všichni absolventi totalitních práv ovládají perfektně rusky. A v tom je jedno velké nebezpečí.
Jan Šesták
A kdo zakáže během svátků reklamy?
Všem našim elitním politickým, církevním a dalším hodnostářům, kteří horlivě prosazují zákaz prodeje ve vybraných dnech, kupodivu nějak nedošlo, že reklamní masáže jsou ještě důležitější součástí nákupů, než třeba nákupní vozíky. Ať jsou krámy o svátcích a nedělích klidně zavřené, ale kdy už, tak se vším všudy.
Jan Šesták
Pravidelná ranní záplava oslích můstků ve všech rádiích
Asi snad neexistuje u nás jediná stanice, kde by zejména ráno po téměř každé písni nevyužil moderátor část jejího textu k tomu, aby posluchače neustále přesvědčoval o svém ostrovtipu. Jen namátkou pár příkladů z dnešního
Jan Šesták
Ve Všechnopárty jeli Karel Šíp a Jan Pokorný jako za normalizace
Mezi aktuálně největší vzrůšo na naší mediální scéně patří nyní Kalouskův fízl a špatně zaparkovaný medvěd, který na celou hodinu zablokoval v páteční špičce pražské šaliny. Jeho protagonisty vzhledem k předtáčení pořadu Karel Šíp pozvat ještě nemohl, nepozváním mediálních hvězd, spojených s údajným fízlem Ondráčkem, ovšem Šíp promarnil šanci tohoto dílu Všechnopárty, stát se možná letos vůbec nejsledovanějším. Což je škoda, zvláště když dvě ony hvězdy včera účinkovaly, tedy samotný Šíp a Jan Pokorný, nyní šéf Radiožurnálu.
Jan Šesták
ČT připomenula výročí srpna 1968 opravdu stylově
S odstupem několika dní lze s povděkem kvitovat jedno dramaturgicky dokonalé připomenutí srpna 1968 v České televizi, s přesahem do dnešních dnů. Vedle mnoha tradičně se opakujících repríz, jako je např. film „Nesnesitelná lehkost bytí“, se podařil ČT přímo husarský kousek, když uvedla film „Dlouhý srpen Jiřího Krejčíka“. Ne ovšem tak, že by jej, jako možná nejlepší pořad o srpnu 68 vůbec, zařadila do tomu odpovídajícího vysílacího času. To by bylo příliš jednoduché, a hlavně těžko by tak mohl film vyvolat vzpomínky na náročné a složité pašování informací do vysílání, ať už pod sovětskými samopaly, či později pod dohledem kolaborantských normalizačních televizních papalášů.
Jan Šesták
Mylné a tedy zbytečné přeceňování zásluh MUDr. Františka Kriegela
Jistěže ve srovnání se zbývajícími soudruhy - představiteli Československa, odvlečenými na začátku okupace v roce 1968 do Moskvy, prokázal František Kriegel mimořádnou odvahu. Nic proti tomu, protože na rozdíl od všech ostatních rozhodně nebyl tenkrát zbabělcem. Jenže jaká to tam byla pro něj tehdy konkurence? Jeden soudruh vedle druhého, když se všichni bez výjimky dostali k moci v roce 1948 a později, ovšem nikoliv zásluhou svých schopností. Ale jen a jen kvůli tomu, že se zavčas přidali ke smečce, která likvidovala jakoukoliv opozici, i jen domnělou, se zbraněmi v ruce.
Jan Šesták
Pohled na krojované byl balzám na dušu i v koncentráku
Včerejší fototéma „Krása lidových krojů“ v Magazínu Dnes bylo zakončeno citací paní Ludmily Hrdinové v hluckém nářečí: „Pohled na krojované je takový balzám na dušu. Když vidíte, jak sú ludé krásně oblečení, nastrójeni, čistí, je to prostě zážitek.“ Což potvrzují všechny fotografie, včetně třeba oblíbené Ivy Pazderkové, rodačky z Uherského Hradiště.
Jan Šesták
Karel Gott v Monaku sice není, ale vděk taky žádný
Soudruzi, a od listopadu 1989 taky exsoudruzi, vždy věděli a vědí, jak se v zájmu blaha společnosti mají chovat ostatní, když k sobě samotným jsou vždy mnohem shovívavější. Nedávno to názorně předvedl poslanec Huml s návrhem na vydědění Petry Kvitové, kterou chtěl mj. zbavit třeba práva na využívání skvělých služeb našeho parlamentu či senátu, což bylo na blogu hojně propíráno.
Jan Šesták
Je spisovatel Milan Gundera idiot literatury?
Jistěže není, a kdyby někdo tvrdil, že jím tento jeden z nejproslulejších světových spisovatelů je, musel by zřejmě počítat s tím, že za idiota bude považován sám. Podobně není třeba zase idiot hudby mnohonásobný Zlatý či Český slavík Karel Klos, v zahraničí sice už méně proslulý než Gundera, i tak ovšem hlavně v německy mluvící Evropě pořád velká hvězda, i po téměř 50 letech tamní kariéry. Přesto byl v roce 1978 Karel Klos v celosvětovém rozsahu jako idiot hudby označen, což mu před pár týdny zase připomněli němečtí novináři.
Jan Šesták
Stachanovec-moderátor Jan Pokorný vejde do dějin světového rozhlasu
Spolu s ním sice také jeho kolegyně Lucie Výborná, ovšem ta se zůčastní hlavně proto, aby byla zachována genderová rovnost. Úspěch akce bude totiž pochopitelně záviset především na šefrédaktorovi Radiožurnálu, což potvrzuje i titulek na stránkách Českého rozhlasu Dvojky „Jan Pokorný musí přežít 52 hodin moderování.“
Jan Šesták
Karel Gott – Zwischen zwei Welten: Mein Leben
Úvodem uklidnění pro ty čtenáře blogu iDNES, kterým vadí, když se tady objeví jednou za čas článek v cizím jazyce. Následující zamyšlení se totiž týká zatím jen německé knížky, a proto je v titulku její původní název,
Jan Šesták
Ani na 1. Máje se za totality všichni komunisti nechlubili
Dnešní mladí se při četbě o milionech komunistů totalitního Československa možná domnívají, že se tito občané svým členstvím v KSČ nějak chlubili, a že podobně na potkání chválili politiku Komunistické strany Československa či Slovenska. /To není žádný vtip, v totalitním Československu byly komunistické strany opravdu dvě, jedna pro celou republiku, ale Slováci měli k tomu ještě i svou vlastní Komunistickou stranu Slovenska./ Opak je však pravdou, neboť na veřejnosti se tím chlubila pouze komunistická /a tedy tehdy jediná/ média, a ti největší papaláši, kterým nic jiného nezbývalo. Běžný straník své členství v KSČ skrýval jako by to byl největší zločin, nakonec už tehdy bylo drtivé většině jasné, že to byla zločinná organizace, čili každý z nich se tak choval zcela racionálně.
Jan Šesták
Zpěváci končí často špatně i v zemi hudbě zaslíbené
Proto bychom si to mohli připomenout třeba dvěma písničkama na tohle ne moc radostné téma, abychom se tak nad vším mohli zamyslet i s hudebním doprovodem. První složil i zazpívá Shel Silverstein, který je spoluautorem i druhé písně, kterou zazpívá Bobby Bare.
Jan Šesták
Revizor – šmejd zase jednou vyhrál v brněnské šalině
Opět se potvrdilo, že nejsnadnější kořistí různých šmejdů jsou právě slušní lidé. Ani ne snad proto, že by měla slušnost jít vždy ruku v ruce s naivitou, ale spíš tento typ lidí nad šmejdem mávne rukou a raději zaplatí, než by se s ním dál mazal. Předminulou sobotu jsem tady poreferoval o kamarádce – studentce, která obložena zavazadly dostala od revizora ani ne dvacet vteřin na to, aby si označila jízdenku cestou od zastávky Hlavní nádraží na 237 metrů vzdálené Nové sady. Když jí revizor zablokoval přístup k označovači asi v půli úseku, který šalina zvládne celý za 35 – 40 vteřin.
Jan Šesták
Revizor – úderník a novátor - v brněnské šalině
Hrdinou následující události, která se přihodila v brněnské osmičce ve středu před polednem, je revizorský úderník či snad novátor v dokonale socialistickém retro stylu. Už za totáče se snažili mnozí pracující vyniknout nad ostatními, což se vedle společenského uznání následně projevilo i na lepší výplatě. Dělo se tak ve všech profesích, jistě i včetně třeba příslušníků StB, proč by si tedy nemohl podobně počínat i revizor – šikula za dnešní demokracie.
Jan Šesták
Ivo Rittig dal národu lekci opravdového přátelství
Úspěšný pražský a monacký podnikatel/lobbista Ivo Rittig, který se stal nedávno obětí závistivců kvůli běžné provizi, dal díku tomu nám všem jednu neocenitelnou lekci. Která navíc víc než jasně dokládá, že mu nikdy nešlo o majetek, a že největším bohatstvím je pro něj síla opravdového přátelství. Což zatím zřejmě téměř nikomu nedošlo, neboť drtivá většina z nás je oslepena násobky těch 17 haléřů z jedné jízdenky. Prostě zase ty prachy, prachy a prachy. Kvůli nim tak všeobecně uniká, že opravdová kvalita něco stojí, a že skutečnost, že na kvalitu jízdenek nebyla dosud jediná stížnost, jen potvrzuje skvělou práci, kterou pan Rittig pro Prahu vykonal.
Jan Šesták
Kdyby byl Babiš opravdu estébákem
tak by se o tom dnes nikdo nedověděl ani ň. Je neuvěřitelné, jak se Andrej Babiš stal čtvrt století po plyšáku jediným z tisíců pracovníků podniků zahraničního obchodu, který je propírán jako možný agent StB. Všichni, kteří ho z toho obviňují ho tak mají za moulu, který si nebyl schopen v listopadu 1989 dojít za svým řídícím orgánem, aby v oboustranném zájmu společně sáhli do šanonů, a vše potřebné vyjmuli, tak jak to udělali stovky či tisíce dalších. Aniž by tak čekali na to, kdy dá vedení StB příkaz k zahájení spalování všech dokumentů, které se ne vždy podařilo úplně. Jenže proč by se o něco takového Andrej Babiš staral, když se do Maroka dostal ne proto, že by někoho udával, ale že byl ekonom a uměl francouzsky, a taky byl v KSČ. A že podával o své činnosti zprávy na svou pézetku? To tehdy jinak nešlo, byl to ještě státní podnik.
Jan Šesták
Proč případ „Babiš“ ještě neprobudil nikoho na ÚSTR?
Nezbývá než litovat, že na rozdíl od slovenského Ústavu paměti národa, náš Ústav pro studium totalitních režimů si případu „Babiš“ zatím nijak extra nevšímá. Tak si nyní prakticky celá republika myslí, že v době totalitního Československa, kdy jsme všichni žili za ostnatými dráty, se na Západ dostal jen Karel Gott, a z obchodníků potom jen Andrej Babiš. Aniž by někomu docházelo, že ti opravdoví estébáčtí šíbři byli podniky zahraničního obchodu delegování do Francie, a rozhodně ne do rozvojového Maroka. Pokud tedy zůstáváme u frankofonních zemí, když nepochybně i na post ve Francii stačilo umět jen Bon jour, a prvořadou kvalifikací byla především dobrá pozice u StB. Ta byla nezbytná i v rámci konkurenčního boje mezi kovanými normalizačními odborníky. Ale na Maroko zcela jistě takový nával zdaleka nebyl, a proto se tam opravdu mohl dostat i ten, kdo byl „pouze“ skvělým francouzštinářem a ekonomem, v tomto případě tedy Andrej Babiš.
Jan Šesták
O Antichartě a Chartě 77 se informuje pořád stejně jako za totality
Před chvilkou skončila na Radiožurnálu vzpomínka na tzv. Antichartu, od které uplynulo 37 let. Včetně toho, že ji podepsal tehdy již nemocný Jan Werich, a že o něco později při setkání hudebníků promluvil samotný Karel Gott. Posluchačům byla dopřána i část záznamu jeho projevu, včetně toho, že jako každý zpěvák raději zpívá než mluví, ale že jsou v životě chvíle, kdy se promluvit musí. Pak byla zmíněna Eva Pilarová, které férově přiznala, že věděla moc dobře co podepisuje, ale že měla prostě strach, že odmítnutí by zničilo její kariéru. Taky byly zmíněny cifry, kolik set národních a zasloužilých umělců, a kolik tisíc umělců vůbec tento papír podepsalo. Včetně poznámky, že celá akce udělala rudým aparátčíkům vlastně medvědí službu, když teprve po široce publikované „Antichartě“ se lidé začali zajímat ve větším měřítku o vlastní Chartu 77.
Jan Šesták
Nacistická a komunistická totalita opravdu jedno byly
Nepochybně také pokud šlo třeba o filmy. Názorně se o tom mohli přesvědčit včerejší diváci ČT 1. Včera odpoledne tam běžel film Sobota s Oldřichem Novým, natočený v roce 1944. Večer byl potom uveden film Kulový blesk z roku 1978 s Rudolfem Hrušínským. Společné měly především to, že oba filmy ani náznakem nezavadily o drsnou aktuální realitu. Právě vrcholila druhá světová, kdy umírali lidé na bojištích celého světa, a popravám neušli ani v samotném protektorátu, nebo zase byli pronásledováni a vězněni třeba signatáři Charty 77 a mnoho dalších. Ale oba filmy byly plné pohody, popíjel se v nich koňak, či slivovice z Vizovic.
Jan Šesták
Děsivá pravda o parkování za čtvrt milionu v Brně
Za pět týdnů to bude již šest let, kdy byl v předvečer výročí Vítězného února vydán platební rozkaz na částku, dosahující včetně úroků čtvrt milionu korun, kvůli tomu, že Magistrát města Brna nechal sedm let parkovat odtažené auto, aniž by o tom uvědomil jeho majitelku. Po mnohaletých soudních jednáních, kdy např. Nejvyšší soud v Brně potvrdil mnohá pochybení brněnského magistrátu v této kauze, vydal Městský soud v Brně nový rozsudek, ve kterém již výrazně slevil. Místo původně požadovaných 213 060 Kč s úroky šel dolů již na částku 60 240 Kč včetně úroků, rovněž poněkud snížených.
Jan Šesták
Rozsudek Městského soudu v Brně
Zde je neuvěřitelný elaborát o počtu 11 stran, ve kterém soud snížil původně stanovenou sumu o více než 150 00 Kč, ovšem zase přišel s novými konstrukcemi, jako např. že se majitelka chtěla zbavit údajného vraku tak, že ho snad sama měla odsunout na silnici. Za zmínku stojí i výčet úroků hned na první straně, kdy se asi předpokládá, že každý povinný je zručným matematikem, a vše si hravě spočítá. Jenže co když udělá chybu? Asi nic, jen se nařídí nové jednání.
Jan Šesták
Na Indiány z Větrova byl dnes i Jan Palach krátký
Lehce po patnácté hodině končily na ČT 2 dva pořady věnované památce Jana Palacha- Akce Hrob o tom, jak se Husákovští normalizátoři snažili dělat vše pro to, aby jméno Jana Palacha bylo zapomenuto, a potom děsivý dokument o tom, jak československé ozbrojené složky mlátili naši mladou generaci v průběhu Palachova týdne. Mezitím ovšem na ČT 1 začal dojemný příběh o partě kluků z dětského domova Větrov nedaleko státních hranic. Není pochyby o tom, kterému pořadu dali i mladí diváci přednost. Příběh o přátelství a snaha kluků zachránit život psu Rankovi musel nutně vyhrát nad pořady o tom, jak nějací policajti měli s mládeží už potyčky opravdové.
Jan Šesták
Je příběh Jana Palacha dodnes v režii komunistické propagandy?
Dá se říci že ano, neboť stále bezúhonným totalitním rudým papalášům pořád všechno vychází. Počínaje teorií studeného ohně a údajnou psychickou labilitou, a konče tím, že Jan Palach vlastně nikoho nevyburcoval. Takže jakoby se toho v srpnu 1968 zase tolik nestalo, když lidi poznali, že sice bude i nadále málo banánů, ale práci bude mít každý. Proč tedy začít nějak protestovat jen proto, že se někdo upálil?
Jan Šesták
„Bývalý komunista je jako bývalý černoch“-největší pitomost století
Zároveň je to ovšem naprosto geniální protože navýsost úspěšný slogan, který velkou měrou přispěl k tomu, že o skutečnou totalitní komunistickou mafii se dnes už prakticky nikdo nezajímá. Bývalí rudí mafiáni, opravdoví vládci totalitního Československa i dnešní ČR, tak můžou v klidu pokračovat v okrádání země, když část z nich se už ani neobtěžuje s nějakou ilegalitou. Proč taky, když pro mladou generaci, pokud se tedy o to vůbec zajímá, jsou dnes symbolem jakési totality či jisté nesvobody maximálně tak Kundera, Nohavica či Karel Srp se svou Jazzovou sekcí, což je asi ten největší paradox, když tento poměrně úzký výběr v poslední době významně rozšířil Andrej Babiš, a to tuplovaně, jako komunista i „estébák“.
| předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
