Akvárium za povodně

Parlamenty jsou prý jako akvária. Žijí v nich politici oddělení od reality skleněnou stěnou, kterou život okolo proniká, jako nezřetelný šum. Jak to asi bude se šumem, který je slyšet v té naší skleněné nádobě plné zákonodárců?

Máme tu ekonomickou krizi – za chvíli to bude rok.

Máme tu politickou krizi – tu latentní už pomalu deset let a ten právě akutní záchvat snad na podzim uzavřou předčasné volby.

Taky tu máme povodně – právě teď.

Obecně tedy nic moc a v tuhle chvíli už skoro svrab a neštovice.

Co na to obyvatelé našeho akvária?

Pár tisíc lidí potřebuje pomoc – právě teď a hned (a není to v Africe, stačí zajet kousek za Olomouc). Jeden by si řekl, že někdo ze zákonodárců vezme klobouk a obejde kolegy. Pro těch pár bankovek do klobouku nikdo z nich nezchudne. S volbami na krku by to i moc dobře vypadalo. Nakonec i těm lidem, co teď mají v domě dvacet čísel bahna by to pomohlo.

Jenže akvárium je akvárium a část jeho obyvatel právě řeší, jak odvolat prezidenta. Je to zločinec, co ještě nepodepsal ratifikaci lisabonské smlouvy a nic jiného si prý nezaslouží.

Docela bych chtěl vědět, kolik z těch lidí s vytopeným bytem právě tohle zajímá. Já mám to štěstí, že si sedím v suchu a teple (kdyby ne, asi bych měl jiné starosti než psát blog) a tak si mohu dovolit ten přepych to komentovat.

Vím celkem spolehlivě (zřejmě narozdíl od některých politiků), že o osudu lisabonské smlouvy nerozhodne, jestli Václav Klaus ausgerechnet teď a hned podepíše ratifikační protokol. Bude o něm v létě rozhodovat ústavní soud v Německu, na podzim Irové v opakovaném referendu a tou samou dobou nejspíš ještě jednou i náš ústavní soud. Pokud tohle všechno projde, Václav Klaus nakonec nebude moci nepodepsat.

Tahle hra na odvolání prezidenta může nejvýš doplnit předčasné volby o ústavní krizi. Opravdu chceme na podzim řešit, kdo má vlastně právo jmenovat vládu? Tak jestli se to zdá být někomu fajn perspektiva...

No a těch pár tisíc lidí má pořád doma mokro. Politici jsou tu prý pro nás – tak by tu mohli být chvíli pro ty lidi. Třeba vzít lopaty, že by jako pomohli odklízet bahno.

Je před volbami. Znovu kandidující poslanec s lopatou v místě postiženém živelní  katastrofou... Sukces, trhák, dojatý národ u televizí.

On slušný člověk, když už nechce pomoct, tak se snaží aspoň neškodit – tedy pokud už není úplně mimo.

Lidé ze špiček politických stran žijí v akvarijní izolaci parlamentních komor i jiných politických zákoutí mnohdy už i víc než deset let.

Připomínají zvířata chovaná v zoologických zahradách - už nevědí, co je reálný život. Mnozí tvrdí, že vůči zvířatům je něco takového nehumánní. A vůči lidem?

Pomozme svým politikům. Jsou to lidé jako my. Zachraňme je před zhoubnou izolací parlamentu. Vraťme je zpět do plnohodnotného života. Blížící se volby nám k tomu dávají příležitost.