Kdo pozvedne hlas za milion voličů

Koaliční dohadování o tom, jak a na čí úkor naplnit prázdnící se státní kasu, plnilo média od počátku jara.

Pokud je letos něco stálicí novinových titulků a politických přestřelek, pak je to nepochybně "Ozdravný balíček", kterým vláda zapleveluje mediální prostor už od května. Vlastně ho zapleveluje ještě déle.

Koaliční dohadování o tom, jak naplnit prázdnící se státní kasu, plnilo média od počátku jara. Proč si to koalice vyříkávala v přímém přenosu ve světle ramp, a ne v klidu koaličních grémií, je dodnes záhadou. Nebo není, ale pak musíme připustit, že vládní koalice je pytel blech, který nespojuje žádná pozitivní idea, a předseda vlády nezvládá svou úlohu to celé uřídit aspoň tak, aby se mu resorty nehádaly na veřejnosti.

Nakonec ale nastal 11. květen a v teatrálních "za pět minut dvanáct" nám vláda zvěstovala, že zdědila státní finance v rozvalu, ale se nemáme obávat, neb teď nám ona přináší spásu.

Jak má ta spása přesně vypadat, jsme se tak úplně nedozvěděli, neb o přesné podobě se vládní strany dokázaly dohadovat až do 9. června. Tehdy konečně vznikl reálný návrh legislativních změn, které mají být provedeny, a vláda ho schválila. Budiž řečeno, že za ten měsíc se od původního záměru stihlo ledacos změnit - už z toho důvodu, že teprve tehdy se vláda začala bavit s odbory a se zaměstnavateli.

Jeden by si řekl, že když legislativní návrh leží na stole a vládní koalice má v poslanecké sněmovně spolehlivou většinu, nic nebrání tomu, prohlasovat to sněmovnou opozice neopozice.

Tedy do sněmovny návrh opravdu vyrazil, ale než 15. července prošel prvním čtením, nastoupily na něj nejrůznější (jak se říká) zájmové skupiny a…

Prostě, to, co vzniklo není úplně to, co předložila vláda.

Na balíčku se vystřídali vydavatelé tisku, vinaři, velké korporace, samoživitelky i menstruující ženy, každý s větším či menším úspěchem. Prostě, byl u toho snad každý, jen jeden kupodivu ne - osoby samostatně výdělečně činné (OSVČ).

Zdálo by se z toho, že OSVČ budou celkem marginální skupina, která nikomu nestojí za to úsilí. Háček je ovšem v tom, že těch OSVČ, kteří si tak na chléb svůj vezdejší vydělávají v hlavní činnosti, je nějakých 600 tisíc - tedy tak o 100 tisíc víc, než státních zaměstnanců.

A státní zaměstnanci zastání měli. Původně se jim mělo sáhnout na tarifní tabulky, ale to tak nějak odešlo to ztracena…

OSVČ nejde o málo, jde o navýšení zdravotního pojištění o cca 10% a jde o navýšení základu pro výpočet sociálního pojištění o 15% v příštích třech letech.

Údajně je to pro jejich dobro. Zvýší jim to prý jednou důchody.

Jestli je to taková výhra, těžko říci. Kdo si na důchod nespoří sám, stejně se státním důchodem dopadne jak ti sedláci u Chlumce.

Proč za ně nikdo na politické scéně nezvedl hlas? Zdanění zaměstnaneckých benefitů, kde existenčně zas o tolik nejde, dokázalo vyvolat bouři.

Člověk má pocit, že politickou scénou stále obchází strašidlo ekonomického experta ČSSD Jana Mládka, který na sjezdu strany v březnu 2013 označil OSVČ za příživníky.

Z pana Mládka je už léta a zaslouženě politická mrtvola, ale vztah státu k živnostníkům je i po deseti letech týž - tedy macešský.

Ano, OSVČ nemají odbory ani profesní komoru. Že mají podstatný podíl na ekonomice státu, asi nikoho na politické scéně nezajímá. 

Co by politiky ale zajímat mohlo, je, že jeden každý OSVČ má voličský hlas.

Vládní balíček míří do druhého čtení. Jak bude nakonec vypadat, se pořád neví - návrhy na změny předloží i vládní koalice. Jisté je jen to, že ten pokus o sanování státních financí jde přímo proti potřebě ekonomického oživení. A tak vidíme, že ti samí vládní ekonomové, kteří zkoumali, komu co vzít, teď mají navrhnout prorůstový program. Recept je na to jednoduchý, snížit daně a podpořit vnitřní spotřebu. A dostat na pracovní trh další kvalifikovanou pracovní sílu - například tu, co vázne ve státních službách.

Tak, možná by se vyplatilo těch 600 tisíc živnostníků neholit. Vytvářejí dost podstatnou nabídku i poptávku služeb a od státu chtějí hlavně to, aby se jim nepletl do podnikání. Když na ně stát zatlačí přespříliš, mohou to také zabalit a jít hledat štěstí třeba ve státních službách. Jenže státní zaměstnanec na stát nevydělá. Daně může platit jako mourovatý, ale v hospodaření státu bude vždy nákladová položka.

A ještě tu máme 400 tisíc OSVČ na vedlejší činnost. Ti si přivydělávají k hlavnímu zaměstnání. Pokud se jim to nevyplatí, zabalí to a rodinný rozpočet mohou dorovnat i tak, že si půjdou říci o dávky - předseda vlády nás k tomu dost nedávno vyzýval.

Je zajímavé, že naštvat 300 tisíc držitelů zbraní se politici napříč stranami bojí (oprávněně) - příslušná pasáž o jejich právech je v programovém prohlášení i této vlády (dokonce na dvou místech).

A naštvat milion živnostníků se nikdo nebojí?

Kdo zvedne hlas za milion voličů? Asi by to byla dobrá investice.