Dodržování práva po Parkanové? Snad!

Dočkáme se konečně toho, že ministři budou nést odpovědnost za svůj rezort a rozhodnutí pod která se podepisují, nebo kauza letadel CASA vyšumí jako ty ostatní a nebude mít žádný dopad?

Ať to již dopadne s místopředsedkyní sněmovny Vlastou Parkanovou jakkoli, po jejím odchodu, o němž snad nelze pochybovat, by již nic nemělo být jako dřív. Lze snad doufat, že konečně přijde Zákon.

Místopředsedkyně sněmovny nemá být stíhána jako poslankyně, ale jako bývalá ministryně národní obrany. Bude muset obhajovat, zda smlouva o nákupu letadel CASA, kterou podepsala, nebyla pro stát nevýhodná. Jinými slovy – zda ve své funkci postupovala s péčí řádného hospodáře.

Doufejme, že dopad tohoto stíhání bude dlouhodobý a vážný. V prvé řadě si kandidáti na ministry snad uvědomí, že výkon této funkce není žádnou legrací a jen mocenskou záležitostí. Tedy, že ministra nemůže dělat každý, že ministr musí něco umět a něčemu rozumět (nebo mít kolem sebe takové spolupracovníky). Budoucí ministři budou muset přemýšlet a zvažovat co podepisují a jak se jejich rozhodnutí dotkne majetku, který spravují. A počítat se svou odpovědností vyplývající z role statutárního zástupce.

Když podobně rozhodl Nejvyšší soud ve věci bývalé starostky městské části v Brně a poučil ji, že se své funkce ujala dobrovolně (a za peníze), měla znát své zákonné povinnosti a spravovat záležitosti příslušné městské části s péčí řádného hospodáře, byl ohlas tohoto rozhodnutí minimální. Jakmile jde o ministra či poslance, je již odezva jiná.

Pokud budou vynucování odpovědnosti vystavěni ministři, vznikne zákonitě větší tlak i na odpovědnost na nižších úrovních. A snad se již probudí i občané, podnikatelé, státní správa a justice, a začnou brát vážně povinnosti a odpovědnost členů statutárních a dozorčích orgánů. Ta je sice jasně daná zákonem, v právnické veřejnosti však přetrvává názor, že se odpovědnost přece nežaluje. Věřme, že se tento přístup změní, a i členové orgánů společností zjistí, že nejde jen o funkce a příjmy.

Snad se touto cestou konečně dostaneme mezi státy, kde zákony platí. Nemohu neuvést příklad jednoho mého známého, finančního ředitele skutečně velkého mezinárodního koncernu. Ten byl shodou okolností jmenován jednatelem jedné malé a zcela nevýznamné české obchodní společnosti. Úporně si hlídá, co podepisuje, a zda vlastní jmění nepokleslo tak, aby společnost nebyla v úpadku. Myslí si totiž, blázínek, že by pak mohl být pro zanedbání svých povinností na našich hranicích zatčen.

V této souvislosti je zcela nepochopitelný přístup strany TOP 09, jejíž významní představitelé se snaží všemi možnými prostředky práci vyšetřovatele zmařit. Nebyla to snad tato strana, která označovala vládu, na níž se podílí, jako vládu práva?

Ministryně si prý nemusela při uzavírání obchodu s letadly žádný cenový posudek vyžadovat. No, možná nemusela, ale výši ceny posoudit měla. A protože členové TOP 09 se chlubí tím, že jsou praktikujícími věřícími, je třeba jim připomenout Kánon 1239 nejvyššího církevního právního předpisu. Ten jim ukládá vyžadovat si cenové odhady vždy. Že by snad měli mít křesťané jiný přístup k zacházení s církevním a jiný se státním majetkem? Asi by bylo vhodné, aby si vyžádali konzultaci s církevními autoritami.