Fejky a džihád proti Babišovi

Úvodem citace nehorázného výroku poslance Kalouska: „Pan ministr Babiš se zcela zjevně dopustil daňových podvodů a daňových úniků.“ Popišme ale tento výplod chorého mozku zcela bez emocí.

Všechna moc poslancům, prezidente, ministři a úředníci kušujte

Pravý obrázek o úrovni poslanců si lze učinit po zhlédnutí záznamu z jednání rozpočtového výboru sněmovny, na nějž byl přizván šéf generálního finančního ředitelství. Výtečníci Stanjura (ODS) za výrazného sekundování předsedy výboru Votavy (ČSSD a Kalouska (TOP 09) se s vervou sobě vlastní pustili do přítomných státních úředníků. Stanjura není ledajaký pan, ale pan poslanec, úředníci mají odpovídat jen. Jsou-li tázáni, a vůbec poslanci je vlastně prostřednictvím kontrolních pravomocí řídí a mohou jim tedy zadávat úkoly. A to nejen sněmovna jako celek, ale i samotné její výbory. Asi pro poslance neplatí služební zákon, ba ani kompetenční zákony či ústava. Mají jiné normy chování,

Záznam, bohužel, nebyl zveřejněn celý.  Stačí však publikované usnesení výborů přejaté poslaneckou sněmovnou. To ukládá, pardon žádá, přímo generálního finančního ředitele, aby zajistil „prověření všech emisí korunových dluhopisů vydaných v roce 2012“ a v této souvislosti podal zprávu o kontrolách zdanění.

Jak to asi může finanční správa zajistit? Do srpna 2012 evidovala všechny dluhopisy Česká národní banka. Od této doby si již mohou podniky i občané vydávat dluhopisy libovolně. Pokud nejsou určeny k obchodování na finančních trzích, neeviduje je nikdo. Proč doposud nikdo nehovoří o roli České národní banky?

Kde se tedy vzalo tvrzení o seznamu přibližně pěti set firem, které tyto dluhopisy vydaly? Žádný takovýto oficiální seznam nemůže existovat. Všichni se odvolávají na Český rozhlas, který však zdroj neuvádí. Lze se jen domnívat, že mají na mysli ty dluhopisy, které emitenti dobrovolně zaregistrovali u Centrálního depozitáře cenných papírů a nechali si přidělit registrační číslo (ISIN). Tato registrace je velmi benevolentní, stačí za ni zaplatit pár korun. A co ti ostatní, kteří se (legálně) neregistrovali? Dodnes se například nabízejí ke koupi „dluhopisové ready made společnosti“, které tyto dluhopisy vydaly jen tak, pro strýčka příhodu. To opravdu nikdo neví?

Co má (a může) vlastně Babiš prokazovat?

Novináři i poslanci používají myšlenkovou zkratku: Agrofert je Babiš a Babiš je Agrofert. Jenže tak to není. Andrej Babiš je fyzická osoba a Agrofert je právnická osoba. V podstatě se soustředili na dva problémy: Zdanění úroků z dluhopisů a prodej akcií společnosti PROFROST.

Babiš se jako fyzická osoba nemohl žádných daňových úniků dopustit. Korunové dluhopisy řádně nakoupil a zaplatit. Není ani důležité, zda je platil „ze svých zdaněných příjmů“. Mohl si na ně klidně půjčit. Pokud by však peníze získal trestnou činností, nejedná se o problém daňový. Úroky vyplácí Agrofert pro sražení srážkové daně. V případě, že Agrofert tuto daň z vyplácených úroků nestrhává, je to jeho problém. Ne problém Babiše.

Je nepochybné, že Babiš prodával akcie po uplynutí doby, kdy již výnos z prodeje nepodléhá zdanění. A je rovněž nepochybné, že každý prodávající chce získat výnos co největší. Jednalo se o transakci mezi spřízněnými osobami, kde cena musí být stanovena soudem určeným znalcem. A to byla. Nakoupil Afrofert akcie nevýhodně? Na to je rovněž nutné ptát se tohoto podniku.

Babiš již od února 2014 není v orgánech Agrofertu a od ledna 2017 ani není jeho akcionářem. Nemůže, a ani nesmí, požadovat od tohoto podniku podklady, i když si možná i premiér, který byl rovněž ministrem financí, myslí něco jiného. Šetřit Agrofert mohou jen oprávněné orgány (finanční nebo činné v trestním řízení. Zde však narazí na soudní znalce, auditory a daňové poradce, kteří operace Agrofertu posuzovali. A ti také za ně nesou odpovědnost.

Fejky a nesmyly politiků a novinářů

Již jsme ukázali, že požadavky, aby Babiš něco doložil, jsou nesmyslné a bez porušení zákonů neproveditelné. To platí i o požadavcích na finanční správu. Nelze však přehlédnout řadu dalších výroků, které zní laikovi možná lákavě, ale myslící člověk by je neměl přehlédnout. Uveďme nejkřiklavější příklady:

Dluhopisy prý, alespoň dle bývalých ministrů financí Kalouska a Sobotky, pro majitele firmy nahrazují dividendy. Jenže prostřednictvím dividend peníze z podniku odchází a prostřednictvím dluhopisů do něj naopak přichází. Větší hloupost těžko vymyslíš.

Předražený nákup obchodního podílu či akcií prý v budoucnu sníží prostřednictvím odpisů základ pro vyměření daně z příjmů kupujícího (Kalousek). Dle Kalouskova upřesnění prý k tomuto snížení dojde až při prodeji za nižší cenu. To jsou skutečně výroky odborníka. Majetkové účasti se neodepisují a při prodeji lze daňově uplatnit jen kupní cenu do výše výnosu z prodeje. Účetně se ovšem odepíše celá nabývací cena, to však daňovou povinnost neovlivní.

Je prý krajně neobvyklé, aby vlastník poskytoval své společnosti finanční prostředky. Opak je pravdou. Chová se tak většina vlastníků, malých, velkých, i mezinárodních koncernů. Proč by měli nechávat vydělávat banky, když mají svých peněz dost? A že Agrofert prodával dluhopisy jen Babišovi a ne třetím osobám? Inu podniky jsou zde k tomu, aby vydělávaly peníze především svým vlastníkům. Na to si v České republice, kde je oblíbeným sportem majitele obrat, zřejmě mnozí ještě nezvykli. Že to ovšem nechápou borci na pravici (Stanjura), je divné. Asi nejde o pravici.

Co činí Babiš, je zneužitím práva, kdy je vše formálně splněno, ale zákon je obcházen (Kalousek, Stanjura, Votava).  Představa, že zákony vlastně podle potřeby pro někoho platí a pro jiného neplatí, je úděsná. Právní jistoty nemají existovat, rozhodující má být názor poslanců. Co takhle přehodnotit a kontrolovat výdajové paušály fyzických osob, opravdu je spotřebovali? U plátců daně z přidané hodnoty by kontrola byla relativně jednoduchá. A co poslanecké náhrady, které se nemusí vyúčtovávat? Pan Sobotka by mohl hovořit.

Dalších výroků je celá řada, například otázka, zda Agrofert dluhopisy potřeboval, či že finanční správa měla dávno konat („v  roce 2012 jsme nepochybovali, že těch několik šizuňků, kteří zneužili právo, bude v prvním roce své teoretické daňové povinnosti vystaveno přísnému šetření a případným postihům - Kalousek)“, a nemá význam je blíže rozebírat. Stát za ministra Kalouska prostě posvětil využívání korunových dluhopisů a při novele zákonů v gesci České národní banky vytvořil podnikům, zvláště těm velkým, výhodnou a časově téměř neomezenou možnost nezdaněných výnosů. Tato skutečnost by opravdu měla být prošetřena.

Babiš se chová jako úspěšný podnikatel a Agrofert jako úspěšný podnik

O úspěších Andreje Babiše a jeho dnes již bývalých podniků nelze pochybovat. Oba, on i podnik, se chovali tak, aby těchto úspěchů dosáhli. Stát by si měl Agrofert chránit. To, že Babiš zveřejnil všechna svá daňová přiznání, která jsou mimochodem z velké části finančním úřadem skartována a jsou tedy nedohledatelná, bylo velké morální gesto. Asi předpokládal, že toto gesto bude oceněno. Ale čiň čertu dobře, peklem se ti odmění. A to, že Babiš neví, kolik má peněz, může být pro řadu lidí k vzteku. Jenže bohatí lidé, pokud nemají povahu Moliérova Lakomce, skutečně necítí potřebu své peníze neustále přepočítávat.