Úředníků je málo a nestíhají, ale k čemu? Aby nás kontrolovali

Neustále slýcháme z úst různých zástupců veřejných institucí o nedostatečném počtu úředníků. Možná tomu tak skutečně je. Na co však úředníci chybí? Mimo jiné na množství zbytečných a pseudo-důležitých kontrol!

Jako majitel penzionu s restaurací mám pochopitelný zájem na spokojenosti svých hostů, která je podmínkou toho, aby se vraceli a, nedej bože, mne nepomlouvali na sociálních sítích. Stát si zřejmě myslí, že můj zájem je zcela opačný, a že mé hosty je především třeba přede mnou a mými zaměstnanci chránit. A tak vydává nejrůznější vyhlášky a nařízení a zřizuje množství kontrolních orgánů. Mám úctu k právu a předpisy se vždy snažím dodržovat. Tedy pokud to jde, případně pokud je znám. A přestože s právními normami pracuji denně, mnohdy si nejsem jist, zda jsou mé znalosti dostatečné. Pokusil jsem se tedy zpracovat přehled těch, kteří mne mohou kontrolovat, proč a jak se jim bránit.

Kontrolní instituce

Česká obchodní inspekce

V čele seznamu stojí Česká obchodní inspekce (ČOI). Ta se zaměřuje především na poctivost prodeje, tedy na cejchování skleniček, zda jsou nápoje nalité „na míru“, a zda nejde o pančovaný alkohol. Mohl bych to sice lehce obejít, ceny jsou smluvní a stačí, když se obsluha zeptá: Pane, tento panák je za dvacku. Berete? Nicméně vzhledem k tomu, že ČOI spíše než okrádání hostů kontroluje, zda zaměstnanci neokrádají mne, jsem vcelku spokojen. Ovšem to, zda v době mé nepřítomnosti zaměstnanci nevymění cenovku u čokolády, již nezjistí stejně nikdo.

Uvádění gramáží jídel a kontrolování porcí však nějak nechápu. Mají se brambory vážit se slupkou či bez ní? Jak zjistit kolik vody vpravil řezník do masa? Kolik má mít řízek masa a kolik strouhánky? Jo za komunistů, to bylo jiné. Aby nebyl okrádán stát, museli všichni vařit pěkně podle norem, hlídat, aby se maso nespeklo moc, a pečlivě odměřovat i pepř. (Stejně všichni kradli.) Dnes normy zaplaťpánbůh nejsou, takže kontrola nezjistí nic. Může ale zkoumat, zda jsou váhy a závaží pěkně každé dva roky úředně přeměřeny. Chtějí-li zkoumat, mohou sice nosit jedno cejchované závaží v kapse, a zkoušet, jak váha ukazuje. To by ale bylo pod důstojnost orgánu, a mne by to nic nestálo. A tak obvykle tvrdím, že se nejedná o závaží, ale o nástroj na rozbíjení ořechů, a váha je jen dekorace.

Hygiena

To hygiena je jiná síla. Kontroluje čistotu (budiž), zařazení personálu do jakýchsi skupin, teplotu potravin, a vůbec, zda pracujeme podle metody kritických bodů vyvinuté pro stravování amerických kosmonautů. Že byl buřt ohřát způsobem, který byl vhodný i pro kosmonauty, jistě hosty potěší. Jak ale postupovat, když hosta napadne opéct si ho na dvoře nad ohněm? A host nemá potravinářský průkaz! Babo raď. Ostatně vyžadovaný potravinářský průkaz je docela komický. Jednou jej získáte a platí na doživotí. Za vystavení ovšem platíte Vy, stejně jako za povinné vstupní prohlídky. I když má každý svého praktického lékaře, musíte si pro tento účel pořídit „svého pracovního“.

Státní veterinární správa a Státní zemědělská a potravinářská inspekce

Hygiena je sice mocná, ale ne jediná. Teoreticky může přijít i Státní veterinární správa a nově i Státní zemědělská a potravinářská inspekce (SZPI). Co budou kontrolovat? To přesně nikdo neví, ale asi totéž, co hygiena. Proč? Protože ministerstvo zemědělství (a SZPI) nevěří, že to hygienici dělají dobře, a vůbec – že jsou dostatečně kvalifikovaní. Tak čekám, že přijdou jedni a něco naleznou, a po nich druzí naleznou něco jiného. Co pak?

Státní úřad inspekce práce

Pak zde máme otázky personálu. Státní úřad inspekce práce (SUIP) po mocenských bojích pohltil dřívější Inspektorát bezpečnosti práce a tak dnes kontroluje jak dodržování pracovně právních předpisů, tak i bezpečnost práce. Školit a přezkušovat se musí stále: Kuchař, aby se neřízl a neopařil, účetní, aby se nepíchla tužkou. A pozor – nezapomenout na revize tlakových nádob a zvedacích zařízen!

Ono je třeba potírat práci na černo, švarcsystém a jiné zlořády. A to nejlépe kontrolami, nejlépe i za účasti Celní správy (to kdyby se náhodou narazilo na cizince). A tak mají být pracovní smlouvy vždy při ruce. Stačí tedy mít na pracovišti sadu dohod o provedení práce a v případě zájmu je ukázat. Zda jsou plněny, stejně nikdo nezjistí. Existují sice pravidelné kontroly Správy sociálního zabezpečení a zdravotních pojišťoven, těm ale zase postačí jakýkoli výstup z účetnictví. Kontrole nevyhoví jen naprostý amatér.

Hasiči

Hasiče bych bral. Nemám zájem, aby mi hosté uhořeli. Pochopím tedy i periodické revize komínů, elektroinstalace a hasicích přístrojů. Ovšem periodické revize všech elektrospotřebičů si hasiči vymyslili jaksi navíc. A neví si s nimi rady ani revizní technici.

Živnostenské úřady

Živnostenské úřady snad mohou kontrolovat úplně všechno. Péčí zákonodárců i velikost písma na výstražných cedulích „podnapilým nenaléváme“ či „cigarety mladistvým neprodáváme“. Tyto povinné cedule mají zřejmě usnadnit práci obsluze. Kontrole podléhají nabývací doklady ke zboží a nově i značení a nalévání lihovin. Ovšem nejdůležitější je označení provozovny. Co kdyby se host spletl a zabloudil jinam?

Finanční správa, Český statistický úřad

Všechno možné mohou rovněž kontrolovat finanční orgány: Tržby, náklady, mzdy, daň z přidané hodnoty, to vše pěkně na místě samém. Statistika, ta naštěstí nic nekontroluje, ale vyžaduje. Nebyli zde náhodou ubytováni dva cizinci – Slováci? Nemylte se – tyto výkazy nesouvisí s ohlašováním pobytu cizinců a následnými policejními kontrolami. A hlášení je třeba podávat pěkně poštou. Fax prý je neprokazatelný a použití počítače musíte mít povoleno až někde v Praze.

Ostatní strážci spravedlnosti

Už se v těch kontrolách začínám ztrácet. Samozřejmě – ochrana osobních údajů. Co kdyby byl někdo bez svého souhlasu vyfocen, jak dává druhému facku! Jistě – životní prostředí žádá také své. S odpady je nutné nakládat odpovědně. No, určitě jsem něco zapomněl. Ano, obecní úřad a jeho poplatky (za ubytování, hasičskou tombolu, atd.)

Aha, a ještě Český rozhlas a Česká televize, které si přibraly na pomoc jakési samozvané výběrčí desátků (OSA, INSTAGRAM a další). A platit za každý přístroj a pokoj, ať již v něm někdo spí, či nikoli. Tedy – televize z pokojů pryč. Mám však strach, aby bujaří hosté nebyli přistiženi při zpěvu písně Pec nám spadla. I když v tomto případě je určení příjemce autorského honoráře skutečně oříškem.

Frustrace samotných úředníků

Alespoň že úřednicí jsou také frustrovaní. Je jich málo, kontrol moc a počet úředníků roste jen pomalu. Vláda zřejmě nechápe, jak by mohla přispět ke snížení nezaměstnanosti. Navíc jsou úředníci, vyjma ambiciózních noviců, mnohdy otrávení ještě více, než já.

Takže přemýšlím: Vykašlat se na zákony, nebo zavřít krám?