Zahrajete si hazard ve II.pilíři?

Má to téměř všechno, co má správná hra mít: Investora (stát), který zajišťuje rozjezd hry, bankéře (penzijní společnosti a fondy), kteří hru provozují, hráče (účastníky penzijního spoření), kteří do hry vkládají sázky, a servisní pomocníky (zaměstnavatele a stát), kteří pečují o hráče. Jmenuje se to II. pilíř. A každý očekává, že na hře vydělá.

Hra je to nekorektní a hazardní. Hráči nemohou rozbít bank a nesou všechna rizika. Je to tedy ještě horší, než hra na výherních automatech. A navíc, hráči nemohou hru ukončit.

Nabízíme netradiční pohled na problematiku II. pilíře. Pro porozumění celé problematice se vědomě dopouštíme značných zjednodušení. Zabýváme se jen starobními důchody a výpočty provádíme pro osoby, které vstupují do důchodového systému od roku 2014.

Investor – stát

Stát investuje do rozjezdu hry dlouhodobě a výše jeho investic není dopředu známa. Tato investice se rovná 3% pojistného na důchodové pojištění, které by jinak vybral od zaměstnanců. Pokud by do II. pilíře vstoupilo jen asi 100.000 hráčů s nejvyššími příjmy, činila by roční investice okolo 3,7 miliardy korun ročně (v dnešních cenách). Stát dále hradí pro bankéře a hráče i vybrané servisní činnosti.

Je obvyklé, že investor kalkuluje s návratností své investice. Ta by měla přinést zpět investované částky zvýšené nejméně o běžné roční úroky. S čím počítá stát v tomto případě, ještě nikdo neoznámil.

Je zřejmé, že státu se po desítkách let může investice vracet jen v podobě úspor na důchodech vyplácených z průběžného systému (I. pilíř). Výpočet důchodu se (od roku 2014) skládá ze dvou složek: Základní, která se pro všechny stejná a odvíjí se od průměrné mzdy (9%), a z procentní, která je dána výpočtovým základem a dobou pojištění.

Výpočtový základ má dvě tzv. redukční hranice. Prvá se rovná výši průměrné mzdy (pojistné se započítává do vyměřovacího základu plně). Ve druhé skupině (od hrubé mzdy pojištěného do maximální hranice pro výpočet pojistného) se do vyměřovacího základu započítává jen 26% hrubé mzdy. Což je přibližně o 2% méně, než činí součet pojistného vybraného od zaměstnanců a zaměstnavatelů. Samotný důchod pak činí po 35 odpracovaných letech 52,5%, pro účastníky důchodového spoření jen 42 % procent výpočtového základu.

Vzhledem k tomu, že do důchodového spoření vstoupí převážně zaměstnanci s nejvyššími příjmy, ztratí stát ročně okolo 35 tisíc na jednoho účastníka, za 35 let pak okolo 1,2 milionu korun. Na výplatě důchodů pak stát ušetří okolo 32 tisíc korun ročně. Jakou dobu by musel být důchod vyplácen, aby investor dostal své prostředky, a to bez úroků, zpět? Inu delší dobu, než je doba pojištění, tedy asi 40 let.

Stát ovšem ušetří i jinak: Výpočtový základ se totiž při výpočtu důchodu přepočítává v závislosti na růstu průměrných mezd a pro samotné důchodce se výpočet valorizuje v závislosti na růstu mezd a na inflaci. Prakticky to znamená, že pokud se růst mezd nebude výrazně lišit od úrokových sazeb, stát tímto způsobem pokryje své úroky z investovaných částek.

Možná si investor stát slibuje úspory týkající se náhradních dob pojištění. Jedná se například o nemoc, péči o dítě a závislé osoby, nezaměstnané, dříve pak studium či vojna. Jedná se spíše o sociální dávky, které nemají s pojištěním nic společného. Za tyto doby zaměstnanec neplatí důchodové pojištění, důchod však přesto pobírá.

Zarážející je, že stát nemá o nákladech spojených s náhradními dobami pojištění k dispozici žádná podrobná data. Odborné odhady se značně různí a navíc jsou poplatné minulosti, tedy stavu, kdy byl počet náhradních dob značně větší, než dnes. Proto nelze ani vyčíslit úspory, které stát dosáhne tím, že účastníkům důchodového spoření bude započítáváno jen 80% těchto dob.

Zdá se tedy, že stát nejenže nespočítal návratnost své investice do II. pilíře, ale že toho ani není schopen.

Bankéři – penzijní společnosti a fondy

V této zvláštní hře bankéř vybírá od hráčů peníze a svým jménem vstupuje do jiných her a tím se stává i on hráčem. Sám nic neriskuje a nemůže utrpět ztráty ze hry. Ty plně přenáší na hráče. Navíc má dle pravidel hry nárok na pokrytí alespoň části svých provozních nákladů a na podíl ze zisku.

Osobní ztráty může bankéř utrpět jen tehdy, pokud nebude schopen z peněz hráčů a výher v jiných hrách pokrýt své provozní náklady. Jako v jiných hrách je tedy závislý na počtu hráčů, které se mu podaří pro hru získat.

Hráči

Hráči jsou všichni, kteří vstoupí do II. pilíře. Hru samotnou téměř nemohou ovlivnit. Mohou pouze částečně ovlivnit strategii bankéře v jeho vlastních hrách.

Sázky hráčů do hry jsou dlouhodobé a trvalé. Jsou to především 2% jeho hrubé mzdy, dnes do maximální výše okolo 25 tisíc Kč ročně. Pro zjednodušení můžeme říci, že hráč ve vztahu k čisté mzdě sází maximálně celou svou slevu na dani.

To však není vše. Hráč dále sází část svého budoucího důchodu. Jinými slovy, co stát ušetří, to hráč vsadí. A to včetně části valorizace důchodu, nárůstu části vyměřovacího základu v důsledku přepočtu průměrných mezd, a části důchodu za nemoci a jiné náhradní doby pojištění. Výpočet je sice komplikovaný, nicméně sázka se týká přibližně 11% budoucího důchodu.

Aby si hráč alespoň „přišel na své“, musel by mu bankéř „vyhrát“ nejméně oněch 11% budoucího důchodu a navíc dlouhodobě úročených 2% jeho hrubé mzdy. Navíc hráč nemůže hru ukončit a musí v ní setrvat až do svého nástupu do důchodu.

Servisní pomocníci – stát a zaměstnavatelé

Okolo hry se rozjíždí, především pro bankéře, významný obchod. Nedobrovolně jsou do něj zataženi i jacísi pomocníci bankéřů a hráčů. Sázky pro bankéře vybírá stát, který navíc pro hru vytváří další struktury (centrální registr smluv, státní dozor). A své si užijí i zaměstnavatelé v podobě složitějších výpočtů mezd a komplikovanějších odvodů. Asistentům přitom za jejich práci nepřísluší žádná odměna.

Hra s neznámým koncem – životní pojištění

Běžná hra má svůj konec, kdy si bankéř i hráči mohou spočítat, kolik vyhráli či prohráli. V této hře tomu tak není. Své výsledky si totiž mohou spočítat jen bankéři.

A co hráči? Z těch se stanou teprve po ukončení hry řádní investoři. Jsou povinni uzavřít řádné životní důchodové pojištění s jednorázovým kapitálovým vkladem (ziskem ze hry). Jaké budou podmínky tohoto pojištění po 35 letech dnes není známo. Jedno je jisté – zadarmo to opět nebude. A může se také stát, že nenajdou pojišťovnu, která bude ochotna s nimi smlouvu uzavřít. (To se už stává na Slovensku.) Co pak? Inu nechte se překvapit, vždyť jde přece o hru.

Takže: Zahrajete si hazard ve II. pilíři?