Mají se podniky radit s berními úředníky ?

Staré hity se často objevují v novém kabátě. A tak se dnes i na politické scéně znovu objevují názory, že pracovníci finančních úřadů by měli daňovým poplatníkům v daňových věcech radit. A to nad rámec dnes již uzákoněných „závazných posouzení“ vydávaných finančními úřadu k vybraným otázkám. Hlasy k poskytování daňových rad finančními úřady se k mému překvapení opakovaně ozývají i z podnikatelských svazů.

Dnes je skutečně řada zaměstnanců finančních úřadů, kteří neformálně a zdarma poskytují účetním daňové rady. Je to však správné? Dle mého názoru nikoli. Rady úředníků by totiž mohly mít svůj význam jen tehdy, pokud by také ručili za případnou způsobenou škodu. Domnívá-li se někdo, že škoda plátci daně po poradě na finančním úřadě nemůže vzniknout, je na hlubokém omylu.

Daňový poplatník může být poškozen již tím, že po takovéto poradě zaplatí vyšší daň, než by musel. Může se však stát, že zaplatí i daň nižší, než by měl, a správce daně nejenže doměří daň následně, ale navíc uplatní sankční úroky a penále. To se může lehce stát v případě, že bude z nejrůznějších důvodů daňové řízení znovu otevřeno, případně že budou vzneseny námitky jak zevnitř plátce daně, tak i od třetích osob.

Doměření daně nepadá v úvahu v případě, že správce daně vydá na žádost poplatníka již zmíněné závazné stanovisko. Sotva však lze předpokládat, že toto stanovisko bude pro poplatníka nejvýhodnější. Ovšem toto stanovisko není závazné jen pro finanční úřad, ale i pro poplatníka. Ten se zároveň vzdává všech opravných prostředků, od odvolání až po soudní rozhodnutí! Proto bych svým klientům nic takového nedoporučil.

Jistě – daňové předpisy, stejně jako jiné právní normy, jsou složité a nejednoznačné. Neplatí však, že o jejich výkladu rozhodují úředníci, byť pracující na finančních úřadech. Tato rozhodnutí spadají do výlučné kompetence soudů. Při posuzování daňových povinností tak nelze brát v potaz jen doslovná znění zákonů, interní pokyny daňové správy, které jsou pro poplatníky nezávazné, či dokonce názory jednotlivých pracovníků správce daní, ale i vlastní názory a již vydaná soudní rozhodnutí. Navíc musí být brány v úvahu i předpisy Evropské unie a rozhodnutí Evropského soudního dvora.

Disponují těmito znalostmi řadoví zaměstnanci finančních úřadů? Jsou jejich rozhodnutí či stanoviska vždy správná? Sledují zájmy daňového poplatníka? Ovšemže ne. Stačí sledovat judikaturu Nejvyššího správního soudu, kde finanční úřady řadu sporů prohrávají. Takže dle mého soudu, je daňový poplatník nejlépe chráněn daňovým poradcem. Ten totiž má mít potřebné odborné znalosti, chuť a povinnost hájit vždy zájmy svého klienta a odvahu k ochraně jeho zájmů i soudní cestou. A co je hlavní – skutečně odpovídá za škody, které klientovi způsobí.