Pod pojmem graffiti se v mnohých očích nejspíš vybaví počmárané zdi špinavé stěny a někdy i nenávratně poškozený majetek. Mnohým může tento pojem asociovat vandalismus možná zločin.
Ano skutečně, sprejerství jako takové je doménou mladých, svébytných osobností, jež se nezaleknou před pohledem bdělých majitelů, ani policie.
Myslím, že pro člověka jako takového je přirozené zanechávat stopy svého bytí. Zajisté si každý vzpomene na hodiny dějepisu, kde obrázky pravěkých jeskyň zobrazovali mimo jiné i malby na stěnách. I tyto zobrazení mohly být podpisem, podobně jako dnešní nástřiky, roztroušené po rozličných plochách.
Na některých místech mi spíše připadá, že jsme vyměnili kámen za odolnější beton. Nevím přesně, co o tom vědí vojáci sevření zdmi bunkrů. Za to vím naprosto přesně, jak na mě působí zešedlé místa v zaprášených uličkách. Vlastně se ptám sám sebe, proč jsem i já nesevřel tu natlakovanou láhev a nepročistil trysku nějakou tou pestrobarevnou tekutinou.
Sousloví moderní umění mi v poslední době připadá, jako univerzální termín, kterým lze označit vše, čemu se nerozumí. A když náhodou se sem tam objeví nějaký ten skutečný myslitel, přidá předponu post.
Dle mého uvážení bych spíše uvítal slova jako: vyjádření, sebeurčení, osobnost, odvaha, výraz, podpis, názor, člověk. Umění se totiž, často vztahuje k pocitům a těm se lze pouze přiblížit. Nikoliv však úplně plnohodnotně nahradit.
Co když ti hrůzostrašní vandalové jen říkají: Ano, narodil jsem se tady. Mám to tady rád, ale něco mi tady schází. A tak vyráží pod rouškou tmy. Nasazuje kapuci a rozhlížejí se. Protože v paprscích slunce by zůstal nepochopen/a.
