F. A. Brabec se klasiků nebojí, což je věčná škoda. Možná bych tak byl ušetřen jeho vizionářského plenění mých oblíbených knih. Z Kytice nadělal vlasatý mág zasmrádlý svazek usušeného plevele, z Máje zase kýčovitou reklamu na ňadra Sandry Lehnertové a prázdniny v okolí Mácháče. Každým dalším filmem mě pouze utvrzuje v tom, že není nic horšího než přebujelé ambice zcela postrádající oporu ve schopnostech. Dozajista výtečný kameraman není absolutně schopen předat divákovi souvislou myšlenku a musí si tak vypomáhat spoustou barviček, krásných kopečků a krucifixů, které jsou zapíchány podél cest jako ve snu šíleného kapucína.
Máj je pozoruhodnou zkazkou o mladém krásném loupežníkovi, jeho ne tak hezkém a trochu volezlém pantátovi a holce, co před oběma zvedla sukni a nohy roztáhla. Následný coitus vede pantátu k záchvatu faunova velmi pozdního odpoledne, syna k nesouvislému rozvažování o věčnosti a F. A. Brabce k nabubřelému vršení romantických přírodních scenérií v pastelových barvách, vlajících hadrů a banálních erotických kompozic, které jako by vypadly z vlhkého bájení natěšeného pubescenta. Promyšlenou epickou historku dobarvuje procítěná recitace Máchova Máje, o kterou se naštěstí převážně stará Jan Tříska a opravdu cool a nádherná hudbička SUPPORT LESBIENS pro všechny lidičky, co to cítí. Pardón, já to necítím.
Herecké výkony jsou jedním slovem úžasné, od pochrchlávání zasloužilých televizních umělců Přeučila a Poloczka, přes dramatické mračení Juraje Kukury, až po neuvěřitelně procítěný výkon Matěje Stropnického. Náš přičinlivý zelený svazák je skutečně renesanční člověk, bohužel pro všechnu svoji renesančnost zapomíná na to, že renesanční člověk byl renesančním proto, že aspoň něco uměl pořádně. Ne, Matěji, není to politika, nebude to ani herectví. Osvěžující je Jan Tříska, který se umí skvěle kabonit (a také dobře recituje) a Sandra Lehnertová, jejíž role spočívá v tom, že je krásná, často svlečená a nemluví.
A krajem Máchovým se prohání vichr jménem F. A. Brabec. Vzhledem k tomu, že ve filmu nic nedává smysl a příběh je vylouhovaný jak šestkrát zalitá Jemča, musí tento nepochopený génius uměleckého filmu všude rozvěsit spoustu látek, napíchat velkou sílu krucifixů, používat jeřáby a čert-ví-co-ještě (kamera musí lítat, jinak to není romantika) a především udivovat diváky svou experimentátorskou odvahou. Popravu strašného lesů pána odkoukal od Mela Gibsona, halucinogenní výjevy ze šibeničního vrchu pravděpodobně od THE MISFITS a cit pro nekýčovitou krajinnou kompozici zřejmě z reklamních spotů na přímořská letoviska.
Chtěl bych závěrem říci, že Máj je film pro celou rodinu, ale to není pravda, cáká tam krev a jsou tam vidět ňadra i zadnice. Nicméně snímek zaujme právě proto dospívající mládež, navíc emo indián Matěj vypadá na koni tak sexy že být čtrnáctiletá holka, tak se namouduši zamiluju. A celý je to takový hodně citově rozjitřený, já myslím, že mládeži by se to mohlo dost líbit. Navíc jsou tam ty Saporti, že jo. Závěrem mé žlučovité a velice subjektivní glosy mi dovolte anticipovat otázku: cos dokázal, že kritizuješ?
Nic. Máj jsem četl tolikrát, že se to spočíst nedá. Šel jsem prostě do kina a napsal, co cítím.
[Bylo-li by libo i něco relativně méně subjektivního a expresivního, zkuste zde.]
