Díky bývalým školním osnovám nebylo u nás lehké se jazyky učit, kromě toho předepsaného, a tak jsme to doháněli a doháníme jak se dá. Kdo chce a nebo kdo musí. Intenzivně (tak abych mluvil a psal) se řečí našich západních sousedů zabývám tři roky. Hned na úvod prosím všechny jazykozpytce, učitele a všechny odborníky na jazyky, neberte tento blog jako učební látku.
Ani nebudu popisovat úroveň našich vztahů, to nechám politologům. Gramatiku nechám stranou a kdo chce, tak si může počíst jak některé pevné zákonitosti a význam některých slov či frází je pro slovanské ucho úsměvně nelogické. Nezlehčuji ji a mám respekt ke každé řeči, vždyť patří k národní hrdosti. Zvládnout cizí jazyk je fuška a tak si z toho někdy můžeme udělat trošku srandu.
První na co jsem narazil bylo že každé podstatné jméno se člověk musí učit se členem. Kdyby ty rody byly stejné ale tady je například město, máslo, svět a nebo byt rodu ženského. Uf, tak hurá do toho. Další co mi vykouzlilo úsměv na tváři bylo že všechny zdrobněliny končící na –chen jsou rodu středního a to bez ohledu na to kdo nebo co je zdrobněno (Mädchen-holčička, Häschen-zajíček). Pak jsem si začal lámat hlavu nad tím jak můžou vystačit se čtyřmi pády a jak tam vměstnám třeba náš sedmý. Taky si libují buďto ve složeninách za dvou, tří i čtyř slov a ty následně vecpou do zkratek. A tak mnohdy text vypadá jako zašifrovaná zpráva pro agenty. StVO, StGB, zzgl, Schufa, Bafög….Delikatesa pro pana Komenského. Jedna lahůdka co mne napadá je USTTV (Umsatzsteuerdurchfürungsverordnung), což znamená zhruba předepsání daně z obratu. Tento jazyk má mnoho pevných spojení podstatných jmen a sloves co se používají převážně ve spisovné mluvě. Člověk se je musí naučit zpaměti, neboť se bez nich neobejde i když přeložené pro nás nedávají smysl. Die Entscheidung treffen (přeloženo potkávat rozhodnutí, významem rozhodnout se), Sich in Verbindung setzen (přel. sednout si do spojení, význam. kontaktujte mne). A asi ještě 130 dalších. S nejdelšími větami jsem se setkal právě zde a jeden z expertů na ně je spisovatel Thomas Mann. Ten zvládne větu na celou stránku a teprve na konci se dozvíme, že ta věta je znegovaná. Po každé když přijedu domů a než „přepnu“ na češtinu, tak to chvíli trvá, protože třeba na rozdíl od naší řeči jsou slovesa ve větách vedlejších na konci a to v pořadí významová, způsobová, infinitiv. Taky mi je sympatické že i na mezinárodně vžitá slova mají vlastní, kupříkladu u nás máme televizi zde mají „vzdálené dívání“.
Jak už jsem předeslal není to naučná příručka jen malé úsměvné srovnání. Každá řeč je krásná tím jaká je a učit se je obohacující. Jen nevím jestli to s tím pořekadlem: „Kolik řečí znáš, tolikrát jsi člověkem“, funguje. Necítím že by se klubala další osoba, ale baví mne to.
