Jedna legenda…Simply Red

Včera večer jsem se stal součástí desetitisícového davu co proudil do berlínské O2 Areny. Lístky jsme koupili už v březnu a tak mi ty měsíce čekání vyplňovali hudební nosiče. Z kompletní diskografie je vždy po čem sáhnout.

Berlin 13.11.2010

V osm přišli na pódium dva předskokani ze Skotska a oblažili nás pár kousky co mohli klidně napsat The Corrs nebo  Enya. Úderem deváté večerní jsme skoukli na obou promítacích plochách mini dokumentární film o historii skupiny v proudu dějin a významných historických momentů. Poté zmizela vzdušná, bílá opona a při tónech písně Your Mirror začal rozlučkový koncert Simply Red v Berlíně. Elegantně vyřešené podium a konstrukce světel byla inspirována rostlinami, jinak žádné přehnané efekty. Tato hudba je ani nepotřebuje. Mick Hucknall  potřeboval k rozehřátí publika další dva kousky a nevýhodu koncertů na sezení si lidi vyřešili po svém. Dobrá půlka se zvedla a buď na místě nebo v uličce už se pohupovali v rytmu.

Následoval nepřetržitý tok hitů a při tónech Stars už  v hale neseděl nikdo.  Při Something got me started, Home, Sunrise a Fairground se hala proměnila v tisícový sbor. Po hodině a půl nás skupina trochu napnula náhlým odchodem ze scény. Tuhle malou lest lidi rychle prohlédli a vytleskali, vypískali a vydupali si  půlhodinový  přídavek. Pódium bylo Mickovi malé a jeho hudebníci předvedli výborná sóla. Rozloučili se s If You Don´t Knot Me by Now a publikum odpovědělo tisíci plamínky ze zapalovačů.

Pak Mick poděkoval za 25 let přízně. Druhý přídavek se nekonal, ale to jaksi nevadilo. Při cestě domů jsem neviděl zamračený obličej. Každý si ještě užíval tónů opravdové hudby co dělá dobrou náladu. Přeju těm co dnes budou v Praze a vlnit se  v Tesla Aréně, ať si to užijou tak jako já.  Šance je vidět naživo skončí za 35 dnů. Možná si je pojedu poslechnout ještě jednou 24. listopadu do Mnichova.