Krasomila, Srnci, Facky a Saturnin

Komentovat dění dnešních dnů se mi nechtělo a tak píšu o jednom pěkném zážitku. Skoro po třech letech co jsem bez nějakého srdceryvného ceremoniálu přesídlil a stále do sebe  vstřebávám  jazyk ( kdo se německy učil, ví o čem mluvím). Poznávám lidičky, snažím se tu najít si místo ve společnosti a pochopit jak funguje, se mi pojednou zasteklo po naší kultuře.

Někdo může namítnout, že přes hranice je to kousek a programy divadel a všechno co český kulturní rybník nabízí jsou na internetu a tak nezbývá než si udělat výlet. To taky občas dělám, ale najednou mi začalo chybět za dlouhých i nezimních večerů, mít tu po ruce něco co pohladí slovanskou duši. Trochu změny od Místa činu a bratří Grimmů. Tak jsem poprosil a zaúkoloval pár přátel a ti mi začali shánět a dávat dohromady nemalou kolekci českých filmů. Jednoho dne volá kamarádka, že už přes tu bednu skáče dlouho, tak ať se koukám ukázat a vyzvednout si ji.

Zajásal jsem a pár dní na to jela se mnou kromě koláče od babičky v kufru i bedna. Cestou mě napadlo, že by nebylo od věci mým přátelům a známým trochu představit naši kinematografii. Naše filmová a televizní produkce je tady oblíbená. Typické poklepání na buřinku a hned vědí koho Šimánek hrál ve smokingu, květinou v klopě a s deštníkem. Polozmrzlá Šafránková jede na běloušovi po boku s Trávníčkem každý rok když se rozdávají dárečky, minimálně sedmkrát. Centrální mozek lidstva znají taky a stačí jen okolo prsteníčku jakoby otočit prstenem a pokud to není teenager, tak vědí že to má co dělat s Arabelou. Při podrobném zkoumání jsem ale zjistil že všechna tato zmíněná díla jsou koprodukce právě s Německem.

Zalovil jsem v bedně a hledal filmy co jsou ryze naše a mají titulky aspoň v angličtině. Pár kousků jsem našel a zorganizoval filmový večer. Dát dohromady pár lidiček co mají pár hodin  čas nebyl úkol právě lehký ale klaplo to a po pár hodinách strávených v kuchyni a úmorné snahy  o  svíčkovou s knedlíkama (ať je to stylové) jsme seděli a obrazovka blikala.

Začali jsme s Pyšnou princeznou. Klasická, romantická a i když černobílá, se skvělou kamerou. Srdce mi plesalo když Vránová běhala s květinou po Hluboké a volá na Ráže že neuvadla a i v očích mých hostů bylo vidět cosi dětsky nevinného. Kdosi se zeptal co je to za zámek. Po vyslovení pojmu české Versailles se pár lidí rozhodlo vydat se do jižních Čech. Po sdílení společných dojmů, přestávce na odlehčení našich měchýřů se pokračovalo Otou Pavlem. Věděl jsem že tento film není právě oddechovka, ale netušil jsem co toto téma udělá.  Fašismus a koncetrační tábory jsou vryty v duši  národa a nejen tohoto skutečně hluboko a po té co Heřmánek nakrmil svoje syny a Vančurová se s nimi loučí, ukápla i slzička. Po tomhle nášupu bylo těžké vybrat něco na odlehčení a tak jsem sáhnul po těžkém kalibru. Růžičková, Kretschmerová, Pyšová a Cecilka to rozjeli na plno. Po pár minutách se začaly oči několika přítomným nápadně  zvětšovat  a po větě: ¨Blaženo, neser mě¨, když jsem se málem skácel z gauče nechápavě kroutili hlavama a ptali se, co je na tom tak vtipného. Tak jsem se snažil vysvětlit proč se Troška rozhodl toto dílko natočit a vysvětlit kolik povahových rysů pro nás tak typických se v této parodii vyskytuje. S pokročilou hodinou a známkami únavy jsem  navrhnul ještě jednu perlu ke shlédnutí.  Někdo odešel a nás pár vytrvalců si dali ještě jedno dostaveníčko s Víznerem, Havelkou, Synkovou a Lasicou. Skvělé s jakou lehkostí a ironní proplouvá situacemi tenhle výstřední sluha a jak báječně se dá bojovat proti lidské hlouposti.

Když jsem se po nějaké době ohlásil a ptal se na dojmy, velmi se různily. Málo kdo z nich pochopil ten pěkný český humor a hlavně nemohli rozumět jemným nuancím této řeči. Z titulků by to nezvládl snad nikdo. Jasně asi jsem mohl zvolit jiné filmy, vždyť toho máme tolik co nabídnout. A tak už se znova hrabu v bedně a hledám co  pustím jako další perličky na příští filmový večer. Jen doufám že někdo přijde.