Čorka v bílém?

Dali jsme si sraz s kamarádem kterého jsem dlouho neviděl. Začal mi vyprávět,  že má za sebou dvě operace břicha a rekonvalescence není ještě ukončena. To vysvětlilo proč jsme se téměř půl roku nepotkali. Co ho ale teď zaměstnává snad víc než jeho zdravotní stav je vyúčtování nemocnice.

Patří totiž do skupiny pojištěnců co je pojištěna privátně. Stojí ho to 500,- euro měsíčně, ale aspoň má automaticky nárok na ošetření od primáře, specialisty či jednolůžkový pokoj v nemocnici. Jednu nevýhodu to má, že je s tím spojené téměř profesionálně vedené účetnictví a musí všechny úkony nejdřív zaplatit ze svého a pojišťovna mu peníze po prověření správnosti údajů proplatí zpět. V normálním případě to funguje bez problémů, zjistil však že se operační zprávy z obou zákroků a naúčtované úkony v pár drobnostech rozcházejí. Ty detaily jsou vyčísleny na 1800,- euro na dvou operacích. Podle statistiky jež si tato nemocnice umístila na své internetové stránky operují v průměru třicetkrát denně. Další neshody v průběhu léčby objevili revizní lékaři pojišťovny a našli úkony jež byly nadstandardní, však op. zpráva hlásala naprosto normální průběh. Mimo jiné se teď dohaduje s pojišťovnou co mu nechce zaplatit  plnou výši částky, jež už dávno skončila na primářově účtu.

Ptám se pokud si toto lékaři dovolí u privátních pojištěnců co si tak trochu užívají lehkého privilegovaného statusu, tak se jen stačí domnívat jaká je asi běžná praxe u  pojištěnců neprivilegovaných a státních. Zde jsou úkony paušalizované a protože pacient neobdrží do rukou vyúčtování ale jen operační zprávu které mnozí normální smrtelníci ani nerozumí, tak si tam bíloplášti naúčtují co chtějí. Jeden příklad je téměř učebnicový. Při hospitalizaci pacienta dostane předepsané medikamenty, které užívá po dobu co je tam. Pokud je nevyužívá tak má nárok na to si je odnést domů. Nemocnice mu však vypíše recept na nové balení, pojišťovně vyúčtuje celé balení a zbytek si použije pro dalšího pacienta. A tak kasa cink pojišťovna platí rázem dvě balení a skutečná spotřeba je ani ne celé jedno. Spolu se vzrůstajícími cenami medikamentů, jež si tak jako tak farmaceutický průmysl sám diktuje, se potom nelze divit že v rozpočtu zdravotních pojišťoven vznikají miliardové schodky. Politika jen přihlíží buď ze strachu nebo jsou umlčováni nějakým jiným materiálním způsobem.

To se asi budeme muset pomalu stávat spolu odborníky na zdravotnictví a naučit se co znamenají diagnózy, značky a latinské názvy a kontrolovat si jak se na nás vyřádili. Možná by nebylo od věci aby pacient dostával do ruky i účet po každé návštěvě lékaře. To pak ale hrozí, že se pomalu kromě daňových poradců budeme kromě našeho normálního pracovního života stávat i účetními.