Porovnání učitelských platů v roce 1928 a 2018

Jak se měli učitelé v době prezidenta Masaryka? Evidentně mnohem lépe než v současnosti, když si mohli tehdy za svůj roční plat zakoupit automobil (tehdy šlo o technickou novinku). Nebo si mohli nechat postavit vilu...

V Učitelských novinách vyšel před 10 lety zajímavý článek Učitel před osmdesáti roky od Luboše Zeleného. V Pedagogické komoře jsme se pokusili pro zajímavost přepočítat údaje z tohoto textu pro rok 2018. Nejde nám o přesná čísla, ale o velký nepoměr tehdejších a současných platů a mezd...

"V době, kdy dělník vydělával mezi 1,00 Kč až 4,00 Kč za 1 hodinu, obecní policajt 2000 Kč ročně, počáteční plat finanční stráže byl 4800 Kč ročně a lesní hajný k deputátu 700 Kč ročně, pak nástupní plat učitele obecné školy byl 9000 Kč ročně. Šlo však o první z 11 platových stupňů s tříletým postupem. Zvýšení mezi stupni bylo vždy 1800 Kč. Vše bylo vázáno na výši vzdělání a složené odborné zkoušky. K odchodu do důchodu pak odborný učitel bral základní plat 27 000 Kč ročně. Pochopitelně, že středoškolští a vysokoškolští učitelé vydělávali o nejméně desítku či desítky tisíc korun ročně více. Například středoškolský profesor odcházel do důchodu s 40 000 Kč ročního platu.

Byly tu však příplatky za přespočetné hodiny (100 Kč/1 týdenní hodina), za vyučování nepovinného předmětu (200 Kč/1 týdenní hodina), příplatky za opravování písemných prací (jako 1 týdenní vyučovací hodina), stejně byla odhodnocena práce s vedením sbírkových fondů, školních knihoven, tělocvičen apod. Byly placeny i přesčasy ve výši 480 až 600 Kč ročně.

Nešlo však jen o platy. Do penze odcházeli učitelé v 60. letech. Ta se skládala z výslužného a odbytného. Do penzijního fondu platili učitelé 8 % ze svého platu. Ovšem do doby než učitel naplnil 35 let služby, pak přestával platit vůbec. Pokud odešel ze školství dříve, získal výslužné, po 10 letech 40 % základního platu a s každým dalším rokem odslouženým o 2,4 % navýšení. Po oněch 35 letech odcházel se 100% základního platu. Odbytné (při odchodu mimo resort školství) pak bylo po 5 letech rovno penzijní základně, nad 5 let jejímu dvojnásobku.

Pokud šlo o nemoc z povolání (oslepnutí, choromyslnost, ztráta hlasu apod.), bylo učiteli připočteno 10 let služby."

Platy učitelů v meziválečném Československu

Magdaléna Šustová, vedoucí Oddělení dějin školství z Národního pedagogického muzea a knihovny J. A. Komenského, k tomu sděluje:

"V období meziválečného Československa je zapotřebí rozlišovat mezi učiteli tzv. národních škol (obecné a měšťanské školy, které odpovídají současné základní škole), kteří neměli vysokoškolské vzdělání, a středoškolskými profesory, kteří byli absolventy VŠ. Plat učitelů národních škol se skládal z těchto položek:
- služné obdoba dnešní tarifní části platu)
- činovné (příplatek podle lokalizace školy a ocenění náročnosti práce na konkrétní škole; obecně platilo pravidlo: čím větší obec/město, tím vyšší příplatek)
- výchovné (přídavky na nezaopatřené děti - nezaopatřené bylo dítě mladší 18 let; pokud žák studoval na veřejné střední škole, pak bylo výchovné vypláceno max. do jeho 21 let; pokud studoval i na veřejné vysoké škole, pak max. do jeho 24 let - u obou případů byl nutný řádný prospěch - v praxi student nesměl propadat, resp. musel řádně skládat předepsané zkoušky)
- služební a ředitelské příplatky

Po ukončení učitelského ústavu pobíral tzv. učitelský čekatel na obecné škole po tři roky plat 9 760 až 12 300 Kč ročně (podle umístění školy). Po získání tzv. definitivy po třech letech byli učitelé rozřazeni do 11 platových stupňů s automatickým postupem po třech letech. Služné na obecných školách se pohybovalo od 9 000 do 27 600 Kč ročně, na měšťanských školách bylo o 780 až 1 080 Kč vyšší. Činovné představovalo dalších 2 640 až 4 800 Kč ročně navíc. Výchovné na jedno nezaopatřené dítě bylo 1 800 Kč ročně, při více dětech 3 000 Kč ročně. Pro srovnání: dělník pobíral cca 350 Kč měsíčně, nižší úředník měl plat cca 750 až 1 500 Kč měsíčně + činovné, nižší armádní důstojník 850 až 1450 Kč měsíčně + činovné.

Důležité bylo pro učitele získání definitivy, což by se dalo přirovnat k dnešní smlouvě na dobu neurčitou, která byla vázána na konkrétní pracovní místo v konkrétní škole. Do té doby totiž mohl být učitel přeložen na školu jinou, a to po celé ČSR. Nesmíme zapomínat na fakt, že učitelé byli pravidelně hodnoceni školními inspektory a hodnotila se nejenom pedagogická práce, ale také např. péče o školní sbírky či činnost mimo školu, dokonce i soukromý život (zda učitel např. mimomanželským poměrem nepůsobí místní skandál)."

Údaje o platech jsou čerpány z trilogie Kárník Zdeněk: České země v éře První republiky. Praha 2002-2003