Byla stávka ve školách úspěšná?

Zda byla stávka úspěšná, bude možné zhodnotit až podle toho, zda se podaří školským odborům prosadit všechny původní stávkové požadavky. Odboráři dostali velmi silný mandát. Snad ho nenechají vyšumět v nekonečných jednáních...

Do stávky ve školství se zapojily tři čtvrtiny škol, což je jednoznačný úspěch. Otázkou zůstává, zda se podaří školským odborům, které stávku organizovaly, prosadit všechny stávkové požadavky. Jednání šéfa odborů Františka Dobšíka s ministrem školství Mikulášem Bekem bohužel zatím žádný výsledek nepřinesla. A ani školská tripartita nenašla shodu.

I kdyby se do stávky zapojila jen mírně nadpoloviční většina škol, považoval bych ji za úspěšnou – 75 procent škol to je opravdu velký úspěch. Zástupci školských odborů tím dostali velmi silný mandát k prosazení jednotlivých stávkových požadavků. Problém původních cílů stávky je ovšem v tom, že byly naprosto minimalistické. Neexistuje tudíž žádný prostor pro případné ústupky. Jakýkoliv kompromis by totiž znamenal zhoršení situace ve školství.

Zatímco zdravotníci si prosadili své požadavky velmi rychle, jednání školských odborů s Mikulášem Bekem se vlečou. Možná by pomohlo, kdyby se František Dobšík také obrátil přímo na premiéra Petra Fialu, jak to udělali lékaři, když jednání s ministrem zdravotnictví uvízla na mrtvém bodě.

Ve školství se bohužel pohybuje příliš mnoho aktérů, čehož politici zneužívají ve stylu „rozděl a panuj“. Mikuláš Bek místo intenzivních jednání se školskými odbory začal zvát na ministerstvo zástupce různých organizací a snažil se je přesvědčit ke kompromisu. Zřejmě nechápe, že jediný, kdo má mandát jednat za tři čtvrtiny stávkujících škol, jsou výhradně školské odbory, které stávku organizovaly. Nikoliv například předsedkyně spolku Učitelská platforma Petra Mazancová, která je zároveň členkou politické strany TOP 09, a proto má dveře k ministrovi i politikům pětikoalice vždy otevřené… Vytvořit mapku stávkujících škol byl dobrý tah z hlediska píár, ale oficiální seznam škol, které stávkovaly, mají k dispozici jen školské odbory – a je to tak správně.

Jako prezident spolku Pedagogická komora jsem stávku samozřejmě podpořil. Už jen proto, že z našeho dotazníkového šetření z konce minulého školního roku, do kterého se zapojilo více než 10 000 pracovníků škol, vyšlo, že stávkovat by šlo osobně více než 72 % respondentů, což se nakonec i stalo. Publikoval jsem informace ke stávce na webu Pedagogické komory, z. s., i v našich facebookových skupinách, kde diskutuje více než 70 000 pedagogů. Nikdy by mě ovšem nenapadlo myslet si, že mohu hovořit za stávkující školy. To může pravdu jen předseda školských odborů František Dobšík.

Možná se Petra Mazancová (TOP 09) snažila podporou stávky odčinit své hříchy, kdy spolek Učitelská platforma pod jejím vedením veřejně podpořil novelu školského zákona, v níž se původní garance financí na platy pedagogických pracovníků ve výši 140,4 % (počítáno z předloňské průměrné mzdy v ČR) smrskla na 130 % a jen pro učitele, což v důsledku znamená pouhých 113 % průměrné mzdy v České republice daného kalendářního roku. Dokonce Petra Mazancová (TOP 09) se zástupci dalších tří organizací (Učitel naživo, Otevřeno a Začni učit!) obcházela poslance, senátory i šéfa poradců prezidenta Petra Pavla, aby tuto novelu podpořili. Chce se mi na jejich adresu vzkázat: „Děkujeme, odejděte…“

Stávku bude možné považovat za úspěšnou, jen pokud budou splněny všechny stávkové požadavky. První požadavek zněl „zabránit nekoncepčním zásahům do fungující vzdělávací soustavy“. Pod touto velmi obecnou formulací si lze představit leccos – návrh zrušit 9. ročník ZŠ, proškrtat hygienickou vyhlášku nebo změnit způsob financování asistentů pedagoga. Hlavně je tím ovšem myšlen záměr Mikuláše Beka výrazně snížit počet vyučovacích hodin proplacených školám státem.

Když MŠMT poslalo do vnějšího připomínkového řízení návrh novelizace nařízení vlády, podle kterého má středním školám klesnout tzv. PHmax o 15 %, konzervatořím a nižším ročníkům víceletých gymnázií o 10 % a základním školám o 6 %, zmobilizovalo to ředitele škol. Zatímco do té doby byli ke stávce spíše skeptičtí, náhle od nich dostali jejich zaměstnanci plnou podporu stávkovat, což je velké plus – nebývá zvykem, aby při stávkování plošně podpořili zaměstnance přímo jejich zaměstnavatelé…

Kdyby ministr školství Mikuláš Bek s tímto návrhem posečkal například do ledna 2024, možná by stávka skončila fiaskem. Za tohle načasování mu posílám velký dík, který by premiér Petr Fiala nebo předseda STAN Vít Rakušan měli „ocenit“ odvoláním Mikuláše Beka z funkce ministra pro naprostou neschopnost!

Aktuální návrh MŠMT zní seškrtat počty vyučovacích hodin proplacených školám státem „jen“ o 5 %. Pokud ale bylo pro málotřídní venkovské školy likvidační snížení PHmax o 6 %, pak ústupek o pouhopouhý jeden procentní bod nelze akceptovat. V případě středních škol je změna z 15 % na 5 % sice ústupek mnohem výraznější, ale pořád je to zhoršení situace oproti současnosti, což je podle mě nepřijatelné a školské odbory by na toto rozhodně neměly přistoupit. Vlastně nechápu, proč Mikuláš Bek usiluje o snížení PHmax školám už v roce 2024, když ve státním rozpočtu na příští rok jsou na tuto položku finance zajištěny (na rozdíl od jiných položek)…

Druhým stávkovým požadavkem bylo „zabránit škrtům v rozpočtu kapitoly školství na rok 2024“. Rozpočet školství se sice oproti letošku zvýší o necelé 4 miliardy korun, ale v případě regionálního školství půjde jen o 1,5 mld. Kč, což je navýšení o pouhých 0,73 %. Předpokládám, že inflace bude mnohem vyšší, takže dojde k výraznému poklesu reálných výdajů. Navíc se v oficiálním materiálu MŠMT uvádí, že „ve školním roce 2023/2024 lze v regionálním školství očekávat nárůst výkonů celkem o téměř 28 tisíc dětí, žáků a studentů, tj. nárůst o cca 1,5 %.“

Vyšší rozpočet tudíž pokrývá pouhou polovinu nárůstu výkonů. Původní zdánlivý nominální růst výdajů je ve skutečnosti relativní pokles – při přepočtu financí na jednoho žáka. Nenechme se oklamat statistikami, které vládní politici prezentují v médiích. Ověřujme si je sami, když většina novinářů bohužel rezignovala na tuto podstatu své práce…

Třetím stávkovým požadavkem je „nepřipustit, aby se platy nepedagogických pracovníků a ostatních pedagogů v roce 2024 snížily“. Pokud se zaměříme na jednotlivé podkapitoly školského rozpočtu, tak v nich narazíme na opravdu drastické škrty: Například chybí 6,8 miliardy korun na 17 000 plných úvazků kuchařek, školníků a dalších nepedagogických pracovníků. Mikuláš Bek se dušuje, že dodatečně půjde na tyto výdaje 2,8 mld. Kč. To je ovšem stále škrt ve výši 4 miliardy korun. Pokud by školské odbory přistoupily na tento kompromis, snížily by se platy nepedagogů o 13 %, nebo by muselo být 13 % z nich propuštěno. To je naprosto nepřijatelné už proto, že se jedná o zaměstnance s nejnižšími platy, jejichž tarifní část je mnohdy pod zaručenou mzdou, někdy dokonce pod mzdou minimální.

Pokud jde o ostatní pedagogické pracovníky, objem financí na jejich platy se má snížit o 2 %, odvody se jim zvyšují o 0,6 % a příspěvek z fondu kulturních a sociálních potřeb se sníží na polovinu – tudíž na 1 %. Zajistit, aby tito pracovníci nepřišli o 3,6 %, půjde opět jen propouštěním, nebo přesunem financí z peněz původně určených na nenárokové části platu učitelů. Hrozí, že kvůli tomu ve výsledku poklesnou i platy učitelů, o kterých premiér Petr Fiala opakovaně lže občanům, že budou ve výši 130 % průměrné mzdy v Česku. Nebudou!

Poslanecká sněmovna bohužel dva dny po stávce schválila zákon o státním rozpočtu ČR na rok 2024. V něm byly všechny škrty ve školském rozpočtu zpečetěny. Pozměňovací návrhy opozičních poslanců Jany Berkovcové a Karla Raise (ANO) nebo Zdeňka Kettnera (SPD), které dorovnávaly jednotlivé rozpočtové položky alespoň na úroveň letošního roku, nebyly schváleny.

Prostor k jednání mají tudíž školské odbory i ministr školství nyní naprosto minimální. Ledaže by se někde našly další miliardy korun navíc mimo schválený rozpočet, jako se to prý podařilo v případě 4 miliard korun, které byly původně určeny na výstavbu nových škol. Místo toho se využijí na platy nepedagogů a na mzdy akademických pracovníků vysokých škol.

Stále ovšem chybí minimálně 8 miliard korun na to, aby platy nepedagogických a ostatních pedagogických pracovníků v příštím roce nominálně neklesly. A pokud by měla vláda Petra Fialy začít plnit své programové prohlášení, pak ve školském rozpočtu chybí dalších 20 miliard korun na platy učitelů.

Držím palce především rodičům dětí, aby se podařilo tyto peníze navíc sehnat. Pokud se to nepodaří, bude ohrožena kvalita vzdělávání. Rád bych při této příležitosti upozornil na nedávno zveřejněné výsledky mezinárodního šetření PISA. Česko patří v matematické, čtenářské i přírodovědné gramotnosti patnáctiletých žáků k nadprůměru. Je to především díky velkému nasazení českých učitelů, kteří za svou skvělou práci dostávají z celosvětového pohledu velmi podprůměrné platy. Vláda by měla jejich práci konečně docenit nejen slovy, ale i finančně.

Článek vyšel původně ve zkrácené verzi v tištěné MF DNES (8. 12. 2023) pod názvem "Stávka byla úspěšná. A co dál?".