Školství vládní prioritou není. Je naopak na úplně posledním místě…

Zatímco na Slovensku se platy učitelů zvýšily o 22 %, českým pracovníkům škol se už dva roky reálné mzdy propadají. Vloni to bylo o 16 %, v letošním roce půjde o 10 %. Ani v roce 2024 to nebude lepší, jak ukazuje návrh rozpočtu.

Návrh školského rozpočtu na rok 2024, který poslalo do vlády Ministerstvo financí, vyvolal ve školách naprosté zděšení. Školství má přijít o skoro 12 miliard korun a počet zaměstnanců by se měl snížit o 20 000. Takto nesmyslný návrh mohli vyplodit jen naprostí diletanti. Školy by totiž zcela zkolabovaly…

Počty dětí ve školách v poslední době každým rokem rostou. Otevírá se více tříd, staví se nové školy. Proto potřebujeme více učitelů a dalších pedagogických i nepedagogických pracovníků, například asistentů pedagoga nebo kuchařek. I kdyby byl rozpočet na příští rok stejný jako letos, peníze by na tyto nové zaměstnance nestačily. Navrhnout v této situaci masivní propouštění může jen někdo, kdo o aktuální situaci ve školství neví vůbec nic. 

Zdá se, že ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS) nečetl ani programové prohlášení současné vlády. Píše se v něm totiž toto: „Důležitým úkolem koaliční vlády je získat pro školství více finančních prostředků tak, aby veřejné výdaje na vzdělávání a školské služby odpovídaly v poměru k HDP alespoň úrovni průměru zemí OECD. To zajistí zvyšování kvality vzdělávání od mateřských, základních, základních uměleckých, středních, vyšších odborných a vysokých škol a konzervatoří až po instituce poskytující celoživotní vzdělávání.“

Škrty v rozpočtu budou mít fatální negativní dopady na kvalitu českého školství. Pro zemi, která má jen omezené nerostné zdroje, jsou investice do kvalitního vzdělání jedinou cestou k budoucí prosperitě. A platí zde, že jsou tyto investice tím efektivnější, čím mladších dětí se týkají. Nejvíce peněz by tudíž mělo směřovat do mateřských a základních škol. V Česku ovšem kráčíme zcela opačnou cestou – předškolní vzdělávání je dlouhodobě přehlíženo. 

V programovém prohlášení vlády Petra Fialy najdeme ještě následující závazek: „Garantujeme kvalitní platové ohodnocení učitelů a udržíme jejich platy na úrovni 130 % průměrné hrubé měsíční mzdy. Důraz budeme klást na udržení 20% podílu nadtarifních složek platu a jejich efektivní využívání. Zajistíme vyšší platy pro ostatní pedagogické a nepedagogické pracovníky a garantujeme jejich navyšování podle růstu průměrné mzdy v ČR.“

Jaká je realita? V roce 2021 pobírali učitelé 126,4 % průměrné mzdy v ČR. Letos mají už jen 116,6 %. Podle návrhu školského rozpočtu na rok 2024 by se jejich platy propadly někam ke 110 %. Vládě se nedaří platy učitelů ani udržet na původní úrovni, natož aby dosáhly slíbených 130 %. O vývoji platů ostatních zaměstnanců škol politici z pětikoalice raději mlčí úplně…

Místo toho v přímém přenosu rozehráli prapodivnou hru, které nikdo nemůže rozumět. Ministerstvo financí původně navrhlo seškrtat školský rozpočet o 29 miliard korun, tedy o 6 %. Po dlouhých jednáních předložilo do vlády upravený rozpočet, kde se škrtá „jen“ 11,6 mld. Ostatní politici z vládních stran hrají překvapené, že o ničem nevěděli. Podle mě se jedná o taktiku, jak vystrašit všechny pracovníky škol. A na konci září jim vítězoslavně oznámit, že pro ně vybojovali stejně vysoký rozpočet jako v roce 2023. To by ale znamenalo další propad reálných mezd – už jen kvůli inflaci. Nejedná se tu jen o platy, ale rovněž o chybějící finance na pomůcky a učebnice pro žáky apod. 

Proč tvrdím, že školství není pro tuto vládu priorita, ale je na úplně posledním místě? Nemyslím tím jen návrh rozpočtu na příští rok. Podívejme se na vývoj v posledních dvou letech: V roce 2022 klesly podle dat Českého statistického úřadu reálné mzdy ve vzdělávání o více než 16 %, což je nejvíce ze všech oborů. V prvním čtvrtletí roku 2023 se opět propadly reálné mzdy nejvíce ve školství – o 10,7 %. Takto se vláda odvděčila pracovníkům škol, kteří se museli vypořádat s přílivem více než 50 000 dětí z Ukrajiny a s ním spojeným výrazně vyšším pracovním nasazením nejen učitelů.

K současné situaci vlastně vůbec nemuselo dojít. Novela školského zákona, jak ji původně připravilo Ministerstvo školství, obsahovala garanci financí na platy všech pedagogických pracovníků (nejen učitelů) ve výši 1,4násobku průměrné mzdy v ČR z předloňského roku. Na poslední chvíli ale načetl poslanec Marek Výborný (KDU-ČSL) pozměňovací návrh, pod kterým jsou podepsání rovněž Petr Gazdík (STAN), Renáta Zajíčková (ODS), Pavel Klíma (TOP 09) a Jakub Michálek (Piráti). Tím byla garance fakticky zrušena, protože podle nového postupu nejde vůbec vypočítat. Je paradoxní, že tuto změnu prosadili poslanci, z nichž tři pracovali jako ředitelé škol a jeden byl učitelem (nově je Petr Gazdík nejen poslancem, ale i ředitelem soukromé školy). 

Podporu pro příslušnou novelu nalezli poslanci a senátoři za pětikoaliční strany kupodivu i mezi školskými organizacemi – společně ji veřejně podpořili zástupci organizací Učitelská platforma, Otevřeno, Začni učit a Učitel naživo. Dokonce byli za brzký podpis celé novely orodovat u šéfa poradců prezidenta republiky. Výsledkem je, že ministr školství Mikuláš Bek do médií prohlásil, že platy učitelů budou v příštím roce činit pouhých 113 % průměrné mzdy v ČR.

O tom, že nespokojenost ve školách narůstá, svědčí i výsledky dotazníkového šetření spolku Pedagogická komora. V něm odpovědělo 93 % pracovníků škol, že podporují vyhlášení stávkové pohotovosti. A 72 % zaměstnanců škol by se osobně zapojilo do stávky. Věřím, že rodiče žáků, případnou stávku podpoří, protože jejím hlavním cílem je upozornit, že vláda s námi všemi hraje falešnou hru. Tváří se, že je pro ni školství prioritou, ale v praxi ho přehlíží a navrhuje v něm seškrtat nejvíce peněz. Ve skutečnosti je pro vládu oblast vzdělávání na úplně posledním místě. Skutečnou rozpočtovou prioritou pětikoalice jsou nákupy zbraní…

Že to jde dělat i jinak, ukazuje sousední Slovensko. Tam se letos platy učitelů zvyšovaly dokonce dvakrát. V lednu o 10 % a nyní v září o dalších 12 %.

Článek vyšel původně v tištěné MF DNES (13. září 2023) pod názvem „Školy: priorita, či otloukánek?“.