Stačí mít hodně štěstí, kapku rozumu a máte vyhráno. A když úspěch spojíte s tématem, na který jsem narazila v jednom časopise, vznikne Vám právě nadpis tohoto článku.
Konečně konec. Oddechla jsem si. Je to za mnou. Jelikož mě potkala taková nemilá věc, a ano, Sarkisovová neudělala napoprvé zkoušku z filozofie, tak to dneska byla vyzkoušet znovu - tedy 2. pokus.
Možná je třeba objasnit tu nejapnou poznámku "Sarkisovová neudělala zkoušku na 1. pokus". No řekněme si popravdě, že nepatřím do té sorty lidí, kteří by se na učení "vybodli" a řekli si, tak to zkusím a uvidím. Snažím se na všechno zodpovědně připravit, protože tak by to mělo správně u studentů fungovat (sami víme, že realita je jiná, že se celé semestry flákáme a pak to doháníme na poslední chvíli :-) Ale zkoušku rozhodně nepodceňujeme. Proto bylo až s podivem, když jsem přišla na první termín filosofie a odcházela jsem se slovy pana doktora "tak si to slečno příště dáte znovu". Co na to říct?! To sice stává, ale ne mně!! Navíc je to předmět, který mě nesmírně baví, zvláštní, že?! Kde jsem " k sakru" udělala chybu?
Celý den den jsem byla na sebe naštvaná (podotýkám, že na sebe), protože jsem netušila, kde byl problém. Odreagování přišlo až večer s návštěvou kina aneb Sex ve městě 2. Poté jsem na to přestala myslet úplně a prostě si řekla, že se na druh termín naučím lépe. Dny ubíhaly a já byla naprosto nepoužitelná, myšlenky lítlaly všude jinde než u učení, má schopnost soustředit se, byla ta tam. A najednou zbývaly do druhého pokusu čtyři dny a já na tom byla stejně jako minule. Bylo tedy na čase něco dělat. Tak jsem si látku "zodpovědně" přečetla.
Den "D"nastal a co se nestalo, "Sarkisovová dala zkoušku za jedna" . Paradox?! Jeden mě za mé vědomosti, které se po tu dobu dalšího "učení" nijak nezvětšily, vyhodí a druhý mě ocení tím nejlepším ohodnocením. Člověk se pak cítí, jak Alenka v Říši divů anebo lépe jako "Sarkisovová na Univerzitě Karlově". Tím uzavírám tu studentskou etapu tohoto roku a vrhám se s otevřenou náručí do "prázdnin". Tím se ovšem objasňuje, ale pouze část nadpisu tohoto článku.
Proč Sókratova milenka (vymazlená filosofka)?! Zajisté pro úspěšné složení zkoušky filosofie, ale též jako reakce na jeden zajímavý článek, který jsem četla ve středu v knihovně. Lidé rádi ukrývají svou totožnost, proč to dělají, je známé jen jim. Jediné, co víme, že vědci, jako jediní nepoužívají ne-skutečná jména... Proč neříkám pseudonymy?! Protože bych byla nepřesná - existují totiž, alonymy, anagramy, fiktonymy, kryptonymy a pseudonymy (máte jedinečný prostor si zjistit jednotlivé pojmy, třeba vás při hledání významů těchto slov chytne chuť si nějaký vytvořit).
Při čtení mě zaujaly dva okamžiky. Jeden se týká trpké sebeironie. František Filip je bezruký spisovatel (narodil se bez horních končetin), známá postava období první republiky, který svou biografii podepsal Frantík Bezruký. Druhý člověk se jmenuje Lauran Paine (bůh ví, jestli je to jeho skutečné jméno), a ten má 86 pseudonymů.
Proč tedy nežít i ve skutečném světě pod pseudonymy či jinými -nymy ?! Měla bych pro sebe hned tisíce nápadů, ale každé jméno či -nym by vysvětlovat jen část mojí podstaty, té, která se mi v daném okamžiku honí hlavou. Článek čtou i mí přátelé, proto neprozradím nic, co by ukázalo mé vnitřní já. To, co by časem mohlo být použito proti mně.
S láskou
Vaše Sókratova milenka
